Jenomže Vy jste získával (a protože jste asi přežil, tak získal :-)) reálné poznatky o nebezpečí. Já jsem si při podobném experimentování popálil prsty (bolelo to ukrutně) a napříště, tj. dodnes, jsem věděl, že takhle ne. Nejsem si jist, jestli hraním her lze takové zkušenosti nabýt.
tak to uz zalezi zase na kazdem jednotlivci vetsine dojde ze kdyz je v te hre 1000x zabili v realu by to bylo jenom jednou a ponauceni si z toho vemou a v realu to chtit zkouset nebudou a pak jsou taci co si z toho vemou JEN to ze 100x vyhrali a pujdou to zkusit z ostrejma... stejne jako nekdo komu vybuchla mala petarda v ruce si z toho veme pouceni a nalezenemu dynamitu se vyhne obloukem jinej si zkusi hrat s tim dynamitem a prinejmensim ruka a noha pryc.....
Když si tak vzpomenu na svoje dětství plné brutálních her, v jednom kuse jsme si hráli na piráty, partyzány, kovboje, šermovali a stříleli na sebe nonstop, mrtvoly padaly jak špejle!
No a televize do nás pumpovala samé násilné programy, Sandokan, Čtyři z tanku a pes, Sedm statečných...
V Pionýru nás dokonce učili šifrovat chlívkovou šifrou, to bylo teprve něco. Dneska jí používají skauti, kteří vznikli jako paramilitární organizace.
Kam ten svět spěje?