Druhá polovina minulého týdne a začátek toho stávajícího se ve světě bezpečnosti jménem různých zpravodajských serverů nesl prakticky ve stejných jmenovatelích: SOPA, PIPA, MegaUpload, Anonymous. Průběžně jsme vás na Lupě prostřednictvím zpráviček informovali o probíhajících webově-legislativních šarvátkách, stávce významných serverů, zatčení šéfa významného serveru pro sdílení dat i odvetných akcích, které následovaly. V moři různých více či méně důvěryhodných informací a spekulací je dobré si uvědomit, že se aktuálně stáváme svědky historického okamžiku – hacktivismus nabývá na významu a jeho akce jsou víc než jen výstřelem do tmy z rukou pár umíněných tvrdohlavců.
Situace začala nabírat na obrátkách v okamžiku, kdy se větší množství členů skupiny Anonymous spojilo v rámci odvetné akce za zatčení šéfa MegaUploadu. Prvním cílem jejich úspěšného snažení byl web amerického Ministerstva spravedlnosti, společně s RIAA, MPAA a dalšími. Situace nadále gradovala a nakonec se náporu horko těžko pokoušely bránit i webové stránky slavné FBI. Kterýkoliv uživatel internetu nemusí být ani příliš paranoidní na to, aby si uvědomil, jak velký potenciál podobné decentralizované skupiny mají, důkazem budiž úspěšné operativní útoky v řádu několika málo hodin.
Po menších akcích se Anonymous v mediálně velice vděčné kauze ozvali po více než roce, jelikož právě s koncem předloňského roku došlo k podobně motivovaným útokům v zájmu obhajoby svobody slova šířeného serverem WikiLeaks. Společných bodů je zde více, zvolenou technikou útoku počínaje, přes poselství původní motivace, až po vděčné zpracování 24 hodin denně odbornými i „standardními“ médii. Od začátku do konce se tedy skupině útočníků podařilo ovlivnit veřejné mínění po celém světě, rozpoutat diskuze na kritické téma a nakousnout otázku svobody internetu.
Stále častěji jsou členové Anonymous a jim podobní (například LulzSec) označování jako hacktivisté – skupiny, které využívají síťové útoky a hacking k tomu, aby upozornili na ožehavá témata a svými činy bojovali nebo podporovali konkrétní věc. Dle jejich názoru jde vždy o dobrou věc, což je hlavní ingredience budování hromadných útoků. I když se skupina Anonymous a sami uživatelé hájí myšlenkou boje za svobodu slova a udržení dostupnosti informací celému světu, jedná se o útoky jako kterékoliv jiné. Na jedné straně neetické, nemorální, nezákonné, na straně druhé hájící svobodu v digitálním světě a představující varovný ukazovák před stoupajícím ochočením moderního způsobu šíření informací.
Propaganda a obhajoba svobody slova v moderním podání. I to jsou Anonymous
Kovbojka 21. století
S rostoucí popularitou hackerských skupin se ke kořenům vrací původní aliance, i když jsou členové jednotlivých z nich anonymní. Tak například časté skloňování názvů skupin Anonymous, LulzSec a dalších není náhodné, jednotlivé organizace totiž průběžně vyhlašují operace, jejichž cílem je útočit na organizace, webové stránky a i konkrétní firmy, které se snaží omezovat svobodu na internetu. Skupiny útočníků do dnešní doby při organizovaných atacích spadaly hlavně do kategorie opravdové kyberkriminality, šlo o klasické crackery. S hacktivismem můžeme i nemusíme souhlasit, nicméně opět jde o vlnu, která začíná nabírat na síle tsunami.
Pamětníci zavzpomínají na začátky hackingu, kdy proti sobě stáli „opravdoví“ hackeři, kteří pronikali do systému pro své vlastní ego, zvýšení sebevědomí a nikdy nenapáchali výraznou škodu – nakonec třeba i administrátorovi zanechali vzkaz upozorňující na danou skulinu s návodem na její opravení. Proti nim a v očích mnohých zároveň po jejich boku stáli crackeři, kteří už do systémů a rozsáhlé firemní síťové infrastruktury pronikali záměrně s cílem škodit, obohatit se, něco ukrást. Je na čase brát hacktivismus jako rovnocennou kategorii na této úrovni, z malého ušmudlaného bratříčka pár teenagerů se stává vyspělá zbraň pro ovlivnění veřejného mínění, takže ji už nemůžeme jen tak neutrálně přehlížet.
I když se akce Anonymous a s ním spojené údery hájí myšlenkou boje za svobodu slova a udržení dostupnosti informací celému světu, jedná se o útoky jako kterékoliv jiné. V případě odhalení konkrétních osob tedy útočníci mohou být stíháni, ostatně se tak již párkrát stalo. Jednotlivé útočníky lze ve velké míře však jen stěží vystopovat, a tak mají hromadné DDoS útoky do budoucna poměrně velkou šanci na úspěch bez větší dohry.
Stačí „pouze“ najít uvěřitelnou a obhajitelnou teorii, tou si podložit útok a nalákat ovečky. Narychlo vytvořená skupina pak může s minimem nákladů a během pár chvil odstavit servery, do jejichž zabezpečení a chodu provozovatelé investovali nesrovnatelně větší sumy. Tak trochu se v nastalé euforii ale stále zapomíná na to, že jde opravdu o klasické útoky postavené mimo zákon, a tedy řešení ve stylu divokého západu.
I Anonymous se občas stanou terčem útoku, digitální přestřelky budou narůstat
Dokud je to pro naše dobro…
Tak jako v případě klasické obhajoby názorových postojů v reálném světě, mají Anonymous či jiní hacktivisté odpůrce i přívržence. Ve skutečnosti se jedná o moderní demonstraci, vyjádření názoru a upozornění na jeden konkrétní problém, ať už jde o dnes již historické protiakce v rámci WikiLeaks, myšlenkově jednotné sdružení AntiSec či nyní odvetné akce za MegaUpload. S trochou nadsázky lze říct, že prostě jen melouny vrhané z akademických oken nahrazují svébytná prohlášení a propagace názoru online, blokádu dopravy stávkujícího davu vytlačí DDoS útoky apod. Další linie je stejná: ještě ten den o akci a jejím poslání informují média celého světa a otevírá se prostor k diskuzi.
Anonymous a jim podobné skupiny oproti v případě potřeby jasně identifikovatelným demonstrantům na ulici mají mezi společnými výhodami fakt, že jednotliví členové jsou anonymní, i když společně při útocích hájí jednotnou myšlenku. Mezi další výhody patří silná a postupně se rozšiřující členská základna, která dokáže poskytnout paralyzující sílu při hromadných DDoS útocích. V případě DDoS útoků na servery renomovaných společností postačí řádově tisíce členů, což vzhledem k dalšímu vývoji není nijak moc. Druhá strana mince však odkrývá i temné stránky neuspořádané a těžko uchopitelné hierarchie, které se už nyní ztělesňují do falešných oznámení nebo jednotlivých frakcí Anonymous. Jedni členové občas souhlasí, druzí nikoliv, útok může být proveden pod hlavičkou Anonymous, i když tomu tak ve skutečnosti není.
Ať už se řadíte mezi příznivce nebo odpůrce obhajoby svobody slova či internetu prostřednictvím hacktivistických akcí, je načase brát podobné organizace pořádně vážně. Co až se někomu z agresivních anonymních hacktivistů znelíbí třeba právě váš web, názor nebo oblíbená služba?
