Generální ředitelka litevského veřejnoprávního vysílatele LRT popsala pro web Public Media Alliance své zkušenosti z nedávného projednávání legislativních změn v Litvě, které vyvolaly masové veřejné protesty. Český překlad jejího textu nabízíme s laskavým svolením autorky i původního vydavatele. Titulek a poznámky v hranatých závorkách jsou redakční.
Litva a její veřejnoprávní vysílatel LRT dostaly nepříjemnou lekci. Žádná demokracie – bez ohledu na to, jak je stabilní či jak vysoko figuruje v žebříčcích svobody tisku – není imunní vůči politickým silám odhodlaným ji podkopat a podmanit si svobodná média. Právě média veřejné služby bývají mezi prvními na ráně, když se k moci derou populisté.
Litevská zkušenost však přináší i nadějnější poznání. Ovládnutí médií lze zastavit, pokud společnost včas rozpozná autoritářský scénář: snahu převzít kontrolu nad řízením médií, podlomit jejich finanční nezávislost a rozvrátit důvěru veřejnosti. Občanům, novinářům, opozici i mezinárodním organizacím se podařilo odvrátit ty nejnebezpečnější legislativní návrhy mířící proti svobodě tisku. Zcela uchránit LRT před hrozbou politického podřízení se jim však nepodařilo.
Od auditu k rozpočtovým škrtům
V čele tažení stál Remigijus Žemaitaitis, předseda populistické strany Úsvit Němenu (Nemuno aušra), za podpory koaličních partnerů ze Sociálnědemokratické strany Litvy. Žemaitaitis si z útoků na litevský veřejnoprávní rozhlas a televizi udělal hlavní politické téma, a jakmile jeho strana vstoupila do vládní koalice, otevřeně prohlásil, že k jeho prioritám patří odvolání generální ředitelky LRT.
Kampaň proti LRT začala tím, že se legitimní kontrolní mechanismus proměnil v nástroj politického nátlaku. V dubnu 2025 litevský parlament (Seimas) na Žemaitaitisův popud pověřil Nejvyšší kontrolní úřad prověřením činnosti LRT za roky 2021 až 2024. Ještě dříve, než kontrola vůbec skončila, Žemaitaitis veřejně předjímal, že odhalí nehospodárnost a manažerská selhání.
Závěrečná zpráva z auditu, zveřejněná v listopadu 2025, sice poukázala na dílčí nedostatky, žádné zneužití veřejných prostředků však neprokázala. Auditoři vydali čtyři doporučení s vysokou prioritou pro vládu a státní instituce a čtyři doporučení se střední prioritou pro vedení LRT. Model financování ani způsob řízení LRT audit nehodnotil, dospěl však k závěru, že vysílatel své finance plánoval řádně a nárůst jeho výdajů byl opodstatněný.
Vládní politici přesto závěry auditu zneužili k rozjetí očerňující kampaně. Zjištění kontrolorů překroutili a začali je vydávat za „závažná systémová pochybení“, přičemž dokonce naznačovali, že hraničí s trestnou činností. Strana Úsvit Němenu i jí nakloněné hlasy na alternativní scéně a sociálních sítích už předtím vykreslovaly LRT jako zkorumpovanou, rozhazovačnou a zaujatou instituci. Sociální demokraté se této rétoriky chopili a dále ji přiživovali tvrzením, že LRT „má peněz nazbyt“. Čestný předseda sociálních demokratů Vytenis Andriukaitis dokonce během debaty v Evropském parlamentu veřejně – a zcela nepravdivě – prohlásil, že audit odkryl „rozsáhlé případy korupce a úplatkářství“.
Slova se brzy proměnila v činy. Během několika málo týdnů po projednání výsledků auditu parlament na tři roky zmrazil příspěvek LRT ze státního rozpočtu na úrovni roku 2025 [pozn. red.: jde o 79,6 milionu eur ročně pro roky 2026 až 2028] a pro další období snížil podíl na daňových výnosech, podle nichž se tento příspěvek vypočítává [pozn. red.: od roku 2029 klesne podíl z 1 % na 0,75 % z výnosu daně z příjmů fyzických osob a z 1,3 % na 0,8 % ze spotřebních daní; míněny jsou výnosy z předminulého roku].
Souběžně s tím parlament začal projednávat novely zákona, které měly odstranit pojistky bránící svévolnému odvolání generálního ředitele LRT. Když se proti návrhu zvedla vlna odporu ze strany odborníků i veřejnosti, pokusili se sociální demokraté změny protlačit ve zrychleném projednávání, a obejít tak odbornou diskusi.
Odpor veřejnosti se ukázal jako klíčový
Reakce společnosti na sebe nenechala dlouho čekat. Petici proti ovládnutí LRT podepsalo přes 140 000 občanů. Redaktoři LRT drželi ve vysílání minuty ticha, na poplach bili právní experti i mezinárodní organizace a opozice sáhla k obstrukcím, aby projednávání zákona usnadňujícího odvolání šéfa LRT zpomalila. Pokus schválit novelu ve zrychleném řízení před Vánoci tak ztroskotal. Evropský parlament následně přijal usnesení odsuzující snahy o ovládnutí vysílatele a kritická stanoviska vydala i Benátská komise Rady Evropy.
Legislativní ofenziva pokračovala počátkem roku 2026, kdy parlamentní pracovní skupina připravovala revizi řízení a financování LRT. Vytrvalý tlak veřejnosti však vládní většinu přiměl ustoupit od nejtvrdších zásahů ohrožujících svobodu projevu ještě předtím, než byly novely zákona o LRT v červnu 2026 definitivně schváleny.
Jen částečné vítězství
Pro svobodu médií a demokracii šlo o důležité vítězství, nikoli však o vítězství úplné.
Zmrazení příspěvku LRT ze státního rozpočtu zůstalo v platnosti, a to navzdory tomu, že mu nepředcházela žádná analýza dopadů ani odborné konzultace. Nominální zmrazení financování v době inflace a rostoucích nároků na krizovou připravenost přitom v praxi znamená reálné seškrtání peněz. Navzdory zastropovanému příspěvku se navíc po LRT požaduje, aby plnila stále širší programové a obsahové závazky.
V kontrolním orgánu vysílatele – Radě LRT, která jmenuje a odvolává generálního ředitele – i nadále převažují členové nominovaní politickými institucemi [pozn. red.: podle nové úpravy bude od 1. ledna 2027 Rada rozšířena z 12 na 15 členů; osm z nich nadále jmenují parlament a prezident, každý po čtyřech], což Radu vystavuje riziku politizace a vedení LRT politickému vlivu.
Parlament navíc do zákona nezařadil přechodné ustanovení, které by nově definované důvody pro odvolání šéfa LRT uplatňovalo až na generální ředitele jmenované po nabytí účinnosti novely. Tím se jen potvrdilo podezření, že zákon byl ušit na míru konkrétní osobě – současné šéfce LRT.
Opoziční poslanci Seimu napadli červnové novely z roku 2026 u Ústavního soudu s odůvodněním, že ponechávají LRT zranitelnou vůči politickým zásahům a zavádějí netransparentní mechanismus odvolávání jejího vedení. Ústavní soud se rovněž zabývá samostatnou stížností proti zmrazení financování LRT.
Nátlak skrze diskreditaci a vyčerpání
Tažení proti LRT neskončilo ani auditem, ani změnou zákona. Po uzavření státního auditu rozjel parlamentní výbor pro audit něco, co se rovnalo „auditu auditu“, a zatáhl do dalšího prověřování dohledové úřady i orgány činné v trestním řízení.
Neustálé kontroly instituci systematicky vyčerpávají: vnášejí nejistotu mezi zaměstnance, odvádějí pozornost od samotné služby veřejnosti a nutí organizaci neustále se z něčeho zpovídat a obhajovat. Ve veřejnosti navíc vytvářejí dojem, že instituce, po které jde jeden kontrolní orgán za druhým, musí mít co skrývat.
Zatěžkávací zkouška evropských pojistek
Nová pravidla pro odvolávání šéfa LRT budou zkouškou jejich souladu s evropským právem, zejména s Evropským aktem o svobodě sdělovacích prostředků (EMFA), který vyžaduje, aby postupy jmenování a odvolávání vedoucích představitelů veřejnoprávních médií garantovaly jejich nezávislost.
Litevský zákon nyní umožňuje odvolat generálního ředitele LRT pro hrubé porušení povinností, aniž by jasně stanovil, jak má být takové pochybení prokázáno. Pravidlo se navíc vztahuje i na stávající generální ředitelku bez jakéhokoli přechodného období.
Už několik měsíců po nabytí účinnosti novely se Rada LRT pokusila tohoto ustanovení využít. Vedení LRT se tak ocitlo pod trvalým politickým a psychologickým tlakem a hrozí, že záminkou k odvolání se může stát jakékoli spornější rozhodnutí.
Proč útoky na LRT oslabují samotnou Litvu
LRT patří dlouhodobě k nejdůvěryhodnějším institucím v zemi a její zpravodajství si získalo uznání doma i v zahraničí.
Pro stát sousedící s Ruskem, který čelí soustavné informační válce a hybridním hrozbám, je nezávislá žurnalistika ve veřejném zájmu součástí demokratické a bezpečnostní infrastruktury. Politické tlaky na LRT proto mají daleko širší dopad než jen na samotnou redakci: oslabují obranyschopnost Litvy vůči informační válce právě ve chvíli, kdy je tato odolnost nejvíce potřeba.
Politicky poddajný veřejnoprávní vysílatel se může těm, kdo jsou právě u moci, jevit jako hotový aparát pro šíření jejich sdělení. Jakmile však LRT začne sloužit jedné vládě, každá další garnitura ji bude vnímat jako politický nástroj svých předchůdců a vyhradí si právo přetvořit ji zase k obrazu svému. Zkušenosti ze střední a východní Evropy ukazují, kam takový začarovaný kruh vede.
Pro malou zemi s omezenou ekonomickou či vojenskou vahou je důvěryhodnost zásadním zdrojem vlivu. Litva si po celá desetiletí budovala pověst zásadového obhájce demokracie a svobody slova – kredit, který jí v mezinárodní politice zajišťoval váhu přesahující její rozlohu. Útoky na LRT toto těžce vydobyté postavení podkopávají.
Litva nemůže věrohodně hájit demokratické hodnoty v zahraničí, pokud zároveň dopustí rozklad svobody médií na domácí půdě.