Vlákno názorů k článku Když kód nepíše člověk aneb Jak vývoj pomocí AI nabourává autorskoprávní ochranu softwaru od WIFT - Tohle bude podle mě řešeno tak, jak je...

Tohle bude podle mě řešeno tak, jak je nastíněno v článku: kdo se prohlásí za autora, ten jím bude, i když to celé spáchá AI. Kdyby došlo na lámání chleba, musel by ten, kdo to rozporuje, nade vší pochybnost prokázat, že ten, kdo se autorem prohlásil, jím není. A to půjde těžko, i když si mnozí budou myslet, že je to snadné, že kód AI poznají apod. Ten důkaz musí být dostatečně věrohodný, nesmí vzniknout pochybnosti a ty vzniknou.
Vidle by do toho mohla hodit situace, že se AI natolik "inspiruje" nějakými natrénovanými daty, že někdo jiný pozná svůj kód, který byl pro AI inspirací (a bude to kód vpravdě jedinečný, takže bude možné s velmi vysokou kírou určitosti říci, že to ta AI "ukradla"). A překvapilo mě, že tahle problematika je v článku tak upozaděna, že jsem si jí tam vlastně nevšiml. Možná je to tak nepravděpodobné, že to nemělo cenu rozebírat, nevím.

Kdepak, už byly u soudů v zahraničí případy, kdy bylo po autorech požadováno, aby dokázali, že jsou autory daného kódu, že to nevytvořila AI s malým vkladem člověka. Proto se doporučuje nechávat si i prompty resp. celou konverzaci s AI agentem, která vedla k danému kódu, aby se právě dalo prokázat, jak velká byla míra zapojení člověka a zda to tedy lze považovat za jeho autorské dílo.

Tak to je zajímavé a znepokojující zároveň.

Co je na tom znepokojujícího? Mně to připadá naopak uspokojující – funguje to dál stejně, jako to bylo do teď, a funguje to logicky. Autorské právo vždycky sloužilo jako ochrana lidské práce (autorů), a to pokračuje.