Když kód nepíše člověk aneb Jak vývoj pomocí AI nabourává autorskoprávní ochranu softwaru

Stále vyšší procento kódu počítačových programů je v praxi vytvářeno prostřednictvím nástrojů založených na bázi tzv. umělé inteligence. Kód takového počítačového programu tedy není „psán” člověkem, nýbrž je výstupem neuronových sítí vznikajícím na základě pokynu (promptu) daného člověkem. Lze očekávat, že tento trend bude i nadále pokračovat.

Autorskoprávní ochrana počítačových programů a její limity

Současná autorskoprávní regulace počítačových programů, jež má svůj ideový původ v 80. letech minulého století, nemůže logicky tento vývoj přímo reflektovat. Její koncepce je založena na ochraně literárních děl a tedy na premise, že počítačové programy vždy mají svého „lidského” autora. Ochrana je pak primárně poskytována autorskému právu takové osoby (programátora).

Z toho ideového základu pak vycházejí stávající modely smluvních vztahů při vývoji a distribuci softwaru (licenční či podlicenční smlouvy), což platí i pro celou oblast Open Source a free software. Nicméně možnost vytváření počítačových programů prostřednictvím nástrojů AI zaběhlou praxi z právního pohledu fundamentálně mění.

Jak jsem naznačil výše, za současné právní úpravy platné v České republice (a i v řadě jiných zemí) může být autorem počítačového programu výhradně fyzická osoba. To vyplývá i z ustanovení § 2 odst. 2 autorského zákona, které uvádí, že stejnou ochranu jako autorské dílo má i počítačový program, který je původní v tom smyslu, že je „autorovým vlastním duševním výtvorem.”

Autorské právo tak nechrání ty počítačové programy, které nevytvořila (nenapsala) fyzická osoba, neboť takové programy nejsou autorovým vlastním duševním výtvorem. V této souvislosti je vhodné zmínit, že právní úprava nikdy nechránila samotnou funkcionalitu počítačových programů. Z pohledu právního je tak zcela legální si naprogramovat svůj nový textový editor či tabulkový koprocesor, jež bude mít stejnou či podobnou funkcionalitu jako existující softwarové produkty. Nepůjde o zásah do autorských práv subjektů, které podobné programy již dříve vytvořily a uvedly na trh.

Pochopitelně, že jednotlivé případy v praxi nebudou černobílé, neboť stále převažují situace, kdy programátor upravuje kód vygenerovaný prostřednictvím AI (a obráceně) či kdy si nechává některé méně důležité funkce dodělat. Nemusí být snadné jednoznačně stanovit, od kdy je kód vlastním duševním výtvorem autora a kdy ještě nikoliv, a hranice autorskoprávní (ne)ochrany tak nemusí být z pohledu praktického vždy zcela zřetelná. S tímto pak souvisí i otázka procesní, tedy možnost vůbec prokázat, že počítačový program byl vytvořen člověkem či naopak vytvořen AI nástrojem.

Podpůrné činnosti při vývoji software

I přestože role člověka může být při vývoji softwaru i nadále nezastupitelná, není to z pohledu autorskoprávního rozhodující, za předpokladu, že taková osoba přímo „neprogramuje”. I pokud někdo při vývoji software udílí pokyny, hýří výbornými nápady či vymýšlí skvělé prompty, nepřikládá tomu současné autorské právo relevanci.

Toto platí i v těch případech, kdy jde o vývoj počítačových programů, které ochraně autorským právem podléhají. Ustanovení § 8 odst. 2 autorského zákona to zmiňuje výslovně: „spoluautorem není ten, kdo ke vzniku díla přispěl pouze poskytnutím pomoci nebo rady technické, administrativní nebo odborné povahy nebo poskytnutím dokumentačního nebo technického materiálu, anebo kdo pouze dal ke vzniku díla podnět.”

Výstupy činnosti takové osoby tak většinou nebudou vůbec chráněny autorským právem, což vyplývá z ustanovení § 2 odst. 6 autorského zákona: „dílem…není zejména námět díla sám o sobě…myšlenka, postup, princip, metoda, objev, ….matematický a obdobný vzorec, statistický graf a podobný předmět sám o sobě…”.

Nelze sice teoreticky vyloučit autorskoprávní ochranu samotného obsahu promptu, pokud by byl jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti (velmi komplexní či básnický prompt), nicméně tímto není dotčeno výše uvedené. Tedy, že počítačový program vygenerovaný na základě sebesofistikovanějšího promptu nebude vůbec chráněn autorským právem.

Důsledky pro smluvní modely a distribuci

Podle našeho názoru je v současné době v zájmu softwarových společností tvrdit, že všechen kód byl vyhotoven jejich pracovníky. Z jejich pohledu a z pohledu tvůrců softwaru je autorskoprávní ochrana počítačových programů totiž velmi výhodná.

Autorské právo je tzv. absolutním právem, to znamená, že podobně jako vlastnické právo působí vůči všem (erga omnes). Autorovi náleží výlučné právo těžit z poskytování licencí k počítačovému programu a člověkem vytvořený počítačový program si tak z právního pohledu nemůže nikdo bez souhlasu autora zkopírovat.

Nicméně, jak bylo zmíněno výše, u strojově generovaných počítačových programů tato absolutní ochrana autorským právem neexistuje. Pokud si tak třetí osoba zkopíruje počítačový program vygenerovaný prostřednictvím AI (i pro obchodní účely), nepůjde o zásah do autorského práva.

Odpověď na otázku, jestli se nemůže v takovém případě jednat o zásah do jiného práva „původce” softwaru (porušení obchodního tajemství, nekalá soutěž, porušení převzatého smluvního závazku), již bude složitější, přičemž se může odvíjet i od skutkových okolností případu. Právní postavení “původce” programu však bude jistě vždy slabší, než je tomu v případě autorskoprávní ochrany.

Situace, kdy počítačový program nepodléhá ochraně autorským právem, má důležité dopady i na smluvní vztahy související s takovým programem. To platí i pro oblast Open Source a free software, je založena právě na existenci autorskoprávní ochrany. Konkrétně na tom, že nositel práv k určitému počítačovému programu ujednáními licenční smlouvy sice poskytne nabyvatelům licence některá oprávnění, ale zároveň jim také uloží i určité povinnosti.

Dodržování těchto povinností společně s ochranou autorským právem pak zajišťuje, že program bude i nadále distribuován pod licenčními podmínkami Open Source či free software. Porušení těchto povinností je totiž nejen porušením licenční smlouvy, ale i zásahem do autorského práva nositele práv.

Tento model již logicky nemůže fungovat u těch počítačových programů, které nepodléhají ochraně autorským právem. Z pohledu právního tak bude nutné celé současné vývojové a distribuční modely znovu zvážit a uzpůsobit změněné situaci. To pochopitelně platí i pro sféru běžných „komerčních“ (tzv. proprietárních) počítačových programů.

• Chcete mít Lupu bez bannerů?
• Chcete dostávat speciální týdenní newsletter o zákulisí českého internetu?
• Chcete mít k dispozici strojové přepisy podcastů?
• Chcete získat slevu 1 000 Kč na jednu z našich konferencí?

Staňte se naším podporovatelem

Chci se stát podporovatelem