Názory k článku Když kód nepíše člověk aneb Jak vývoj pomocí AI nabourává autorskoprávní ochranu softwaru

vlastně jo, u IntelliSense jsi pořád měl nad výsledek svoji ruku, kód jsi přímo viděl, pracoval jsi s ním, upravoval ho, volil jsi drobné změny a nuance. Zatímco dnes vývoj s AI vypadá už často tak, že ty ten kód ztěží vidíš, rozhodování na úrovni jednotlivých funkcí, tříd, řádků, pojmenování jsou delegoval, nerozhoduješ o tom.

Neříkám, že o tom pořád rozhodovat nemůžeš, ale ta křivka je jasná, i ti senioři postupně přestávají ten kód číst, natož psát a spoléhají se na metadata, analýzy, výsledky testů, sumarizace.

Pri pouziti "IntelliSense" to bylo jinak?

Velkou část kódu mi generuje IDE a frameworky už 10+ let. Představa, že sedím u notepadu a ťukám na klávesnici jedno písmenko za druhým je tak z 90 let. (na didaktiku jsem to tak dělal, na visual studiu 6 z roku 1998 už to bylo pohodlnější)
Tohle je jen hledání bulvárního problému tam, kde žádný není. Autorem je samozřejmě stále vývojář, který používá nástroje, nikoli ty samotné nástroje.
Stejně jako autorem ledové sochy je sochař, nikoli motorová pila.

9. 9. 2026, 10:34 editováno autorem komentáře

V článku je ale jeden zajímavý detail. Co přesně bude AZ chránit.. kód nebo prompty + části kódu?

A chránil by AZ třeba transpilovaný zdrojový kód? Řekněme, že někdo použil typescript, ale na web vystavil transpilovaný javascript.

V článku podle mě chybí ještě odkaz na rozdíl mezi samotným zdrojovým kódem (chrání se jako literární dílo) a výsledným programem (má zvlášní režim, neplatí volné užití a mnohem více se tudíž řeší licence).

Neznám moc rozumných a sebevědomých vývojářů, kteří by chodili po Gitu a brečeli, že jim někdo „ukradl kód“ nebo se inspiroval jejich řešením. Tohle podle mě dělají především firmy a mnohem častěji v oblasti UX/UI a celkového logického fungování hotového produktu. Ano, určitě existují případy, kdy někdo řeší přímo zdrojový kód, ale to je spíš extrém.

Pokud kód není převzatý 1:1, kde už se skutečně dá mluvit o kopírování, je potřeba si uvědomit, že programovací jazyk není volná básnická tvorba. Kód musí respektovat jeho syntaxi, API, dostupné knihovny a obecně zavedené postupy. Právě proto je AI při generování kódu tak dobrá, u velké části problémů jednoduše není nekonečné množství rozumných způsobů, jak je vyřešit.

Když tři vývojáři, kteří se nikdy neviděli a nemají přístup k práci toho druhého, dostanou stejný problém a žijí ve stejné době, jejich řešení budou často dost podobná. Všichni totiž přirozeně sahají po stejných algoritmech, knihovnách a tzv. best practices.

U lidí, kteří prošli korporátním vývojem, je to vidět ještě výrazněji. Z kódu, který jsem měl možnost číst, byl rukopis různých řadových vývojářů často velmi podobný. Naopak u freelancerů se někdy projevuje výraznější osobní styl a vlastní způsob uvažování o problému.

Pokud tedy chceme hledat nějaký skutečně autorský prvek ve zdrojovém kódu, dával bych ho spíš tam, kde je zřetelně patrný individuální tvůrčí přístup. Ne do generické funkce, kterou lze napsat několika víceméně ekvivalentními způsoby a jejíž výsledná podoba je do značné míry dána samotným jazykem a jeho best practices.

A v tomhle ohledu je podle mě celkem jedno, jestli takovou funkci napíše zkušený vývojář, codemonkey, nebo AI.

Přesně tak.. kdo je autorem kódu napsaného pomocí "rails generate controller xyz" nebo "cargo generate". Sice tam není AI, ale celý ten základ je vygenerovaný strojem.

I chytré doplňování používalo N-gramy, statistiku a předchystané šablony. Dokonce včetně generátoru jmen proměnných, tříd a souborů.

Refaktoring kódu v IntelliJ IDEA dělal komplexní zásahy a přejmenování už před více než dekádou.

Zákon chrání zdrojový kód jako literární dílo, zkompilovaný program se bere jen jako jiné vyjádření téhož díla.

Pokud je vklad autora dostatečně hodnotný, je podle mne chráněn jak samotný prompt, tak i výsledný kód – protože je to zase jen jiné vyjádření téhož díla.

Nejen autorská ochrana ale i trestněprávní rovina. Je za svého otroka zodpovědný pán nebo ten, komu jej půjčil? A smí si otrok půjčit jiného otroka?

Tak to je zajímavé a znepokojující zároveň.

Pokud vím, pořád se posuzuje, jak velký vklad do toho kódu dal člověk – ne jen kolik napsal samotného kódu, ale kolik práce na tom kódu udělal. To, že samotný kód pak napsal nějaký nástroj, není důležité – už dříve bylo určité množství kódu generované, pak do toho vstupuje kompilátor, který kód také transformuje. Není podstatné, že se kód nějak transformuje, ať už je to deterministická transformace nebo transformace z přirozeného jazyka do programovacího jazyka. Podstatné je, jak velký je tam vklad autora.

> zkompilovaný program se bere jen jako jiné vyjádření téhož díla

To pro binární program zcela určitě není pravda. Protože jinak by pro něj platil paragraf o volném užití.

Ale místo toho je tu naopak §30 odst 3)

"Nestanoví-li tento zákon dále jinak, užitím podle tohoto zákona je užití počítačového programu či elektronické databáze i pro osobní potřebu fyzické osoby či vlastní vnitřní potřebu právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby včetně zhotovení rozmnoženiny takových děl i pro takovou potřebu"

Ale literární formu zdrojového kódu klidně číst můžete.

To pro binární program zcela určitě není pravda. Protože jinak by pro něj platil paragraf o volném užití.
Nikoli. Software je z volného užití vyjmut, což říká právě ten § 30 odst. 3.

Ale literární formu zdrojového kódu klidně číst můžete.
Autorský zákon nerozlišuje zdrojový kód, strojový kód nebo jiné formy vyjádření. Viz § 65 odst. 1:

Počítačový program, bez ohledu na formu jeho vyjádření, včetně přípravných koncepčních materiálů, je chráněn jako dílo literární, nevyplývá-li z tohoto zákona jinak.

Vy jste si to asi popletl a myslel jste si, že je autorským právem chráněna jen jakási „literární forma“ počítačového programu, což jste asi považoval za zdrojový kód. Ale nic takového v zákoně není.

Větší problém bude se softwarovými patenty, které jsou sice zakázané, ale firmy to obcházejí a jsou patentována i konkrétní řešení. Například komprimace zvuku, obrazu, videa, ve kterých je ukryt nápad na způsob řešení.

Na možnosti patentovat je postavena živnost a výdělečnost mnoha velkých firem (Apple, Microsoft atd).

10. 9. 2026, 06:16 editováno autorem komentáře

Jenže do příchodu AI se toto neřešilo. Takže se asi tiše předpokládalo, že ten kód je chráněný. Ok, byly to hlavně šablonovité věci a dnes LLM umí i složitý kód, takže je to dnes víc vidět.

A co když program napíše programátor ale za pomoci AI jes zcela překope?
Může být část programu chráněna pomocí autorského zákona a zbytek podle praktik daných AI?

Z pohľadu zákona nie je dôvod sa zaoberať otázkou, kto je autorom kódu vygenerované cez 'rails generate ... ' pretože takýto kód nenapĺňa kritéria na autorské dielo (napr. originalita) a tak nie je chránený autorským zákonom (stále však môže a bude chránený inými zákonmi).

Výsledný kód bude pri rails generate / rovnako ako AI + podstatné vklad človeka bude mixom autorsky chráneného a nechráneného obsahu, tak ako doteraz.

Kdepak, už byly u soudů v zahraničí případy, kdy bylo po autorech požadováno, aby dokázali, že jsou autory daného kódu, že to nevytvořila AI s malým vkladem člověka. Proto se doporučuje nechávat si i prompty resp. celou konverzaci s AI agentem, která vedla k danému kódu, aby se právě dalo prokázat, jak velká byla míra zapojení člověka a zda to tedy lze považovat za jeho autorské dílo.

A co když program napíše programátor ale za pomoci AI jes zcela překope?
To je jedno. Dívejte se na AI jako na další nástroj, jako kompilátor. Záleží na vkladu člověka – jestli je to dostatečné na to, aby to mohlo být považováno za autorské dílo.

Může být část programu chráněna pomocí autorského zákona a zbytek podle praktik daných AI?
Není žádná ochrana na základě praktik daných AI.

Je to úplně stejné, jako když má program víc autorů – pak mají různí lidé autorská práva k různým částem toho programu. Někdy se to dokonce u opensource řešilo – správci chtěli změnit licenci, autoři některých částí k tomu nedali souhlas, tak se ty části musely odstranit nebo musely napsat znovu. Akorát v případě programu, ke kterému je kód psán i pomocí AI, nemusí některé části mít žádného autora a nejsou autorským dílem.

Tohle bude podle mě řešeno tak, jak je nastíněno v článku: kdo se prohlásí za autora, ten jím bude, i když to celé spáchá AI. Kdyby došlo na lámání chleba, musel by ten, kdo to rozporuje, nade vší pochybnost prokázat, že ten, kdo se autorem prohlásil, jím není. A to půjde těžko, i když si mnozí budou myslet, že je to snadné, že kód AI poznají apod. Ten důkaz musí být dostatečně věrohodný, nesmí vzniknout pochybnosti a ty vzniknou.
Vidle by do toho mohla hodit situace, že se AI natolik "inspiruje" nějakými natrénovanými daty, že někdo jiný pozná svůj kód, který byl pro AI inspirací (a bude to kód vpravdě jedinečný, takže bude možné s velmi vysokou kírou určitosti říci, že to ta AI "ukradla"). A překvapilo mě, že tahle problematika je v článku tak upozaděna, že jsem si jí tam vlastně nevšiml. Možná je to tak nepravděpodobné, že to nemělo cenu rozebírat, nevím.

Jak jste přišel na to, že jsou softwarové patenty zakázané?

Co je na tom znepokojujícího? Mně to připadá naopak uspokojující – funguje to dál stejně, jako to bylo do teď, a funguje to logicky. Autorské právo vždycky sloužilo jako ochrana lidské práce (autorů), a to pokračuje.

Doufám, že redakce nebude moc přísná, ale k této problematice i když nejsem právník jsem něco málo dal dohromady. Viz. https://www.linkedin.com/pulse/vibe-coding-ai-kolize-lidsk%C3%A9ho-z%C3%A1m%C4%9Bru-autorsk%C3%BDm-pr%C3%A1vem-fridrich-omryf/?trackingId=XunRgfjmTKaa3%2Bftdq5FXg%3D%3D

FSFE k tématu publikovala zajímavý text, který rozebírá situaci v Evropě a USA - i včetně konkrétních případů: https://fsfe.org/news/2026/news-20260825-01.en.html

Chápu, co se řeší ale vlastně nechápu. Autorem třeba audiovizuálního díla, resp. filmu, je režisér. Přitom za kamerou nestál, zvuk nedělal, ve střižně seděl maximálně na židli vedle střihače, scénář nepsal. Tohle je dnes velice podobné.