Z ekonomického hlediska jistě ano. Představa jediného „vedení“, jedné – ať již kabelové či bezdrátové – poslední míle, která by vytvořila dostatečnou konektivitu pro všechny informační služby, které jsou dnes samostatné, je velice lákavá. Náklady na vytvoření takového systému by sice byly nemalé, avšak ušetřené částky mnohem větší, především tam, kde je informační infrastruktura vytvářena zcela od začátku. Nízké náklady na konvergovaný telekomunikační systém na straně jeho provozovatele by se v budoucnu promítnuly do snížení nákladů na straně uživatelů, koncových zákazníků, fyzických osob i firem. Konvergovaná síť založená na IP přenosu s nějakou formou optimalizace pro proudová data by mohla reálně zprostředkovávat nejen Internet nebo VPN, ale také zcela nahradit konvenční telefonní síť, stejně tak jako anténní rozvody televizního signálu nebo kabelovou televizi (pokud by nebyla vystavěna přímo na ní).
Nízká cena, velký objem dostupných služeb, vysoká kvalita. To mají být a jsou přednosti konvergovaných telekomunikací. Vyjma nich ale existuje přinejmenším několik výhrad proti tomuto trendu, kterému, jak se zdá, patří budoucnost.
IP síť je konstruována tak, aby byla velmi silně odolná proti výpadkům. Jak jsme se však přesvědčili v případě masivních DDoS útoků, pokud na ni dochází ke zvýšenému provozu, je vlivem přetížení některých prvků zdržována veškerá přeprava dat přes ně. Podobný útok v prostředí konvergované telekomunikační sítě by mohl ohrozit nejen například službu WWW, ale také telefonování. Za současného stavu IP telefonie to nevadí, ale pokud by ve větším měřítku nahradila současné pevné telefonní linky, pak by se už jednalo o poměrně velký a špatně zvládnutelný problém.
Ochrana soukromí je problémem již dnes. Prakticky jde o to, jak zajistit co největší důvěrnost takřka všem přenášeným informacím, jak je ošetřit proti neautorizovanému využití. Avšak v civilním prostředí je v některých případech žádoucí (či je za žádoucí považováno) chráněné informace v souladu se zákony demaskovat, například pro potřebu policie. Zajištění konvergované telekomunikační sítě by muselo být velmi mohutné, muselo by však také obsahovat zadní vrátka právě pro tyto účely. I když jejich zkompromitování je velice nepravděpodobné, mohlo by k němu dojít. Potenciálnímu útočníkovi by se tak otevřela možnost nejen například odposlechu telefonu, ale také přinejmenším monitorování prakticky veškeré komunikace uživatele sítě. Bylo by obtížné využívat alternativních prostředků tam, kde by neexistovaly nebo byly silně neefektivní. Navíc, na takový útok by pravděpodobně bylo velice obtížné vůbec přijít.
Posledním potenciálním rizikem (zcela) konvergovaných telekomunikací a informačních služeb je riziko výpadku lokálního poskytovatele. Pokud dnes dojde k selhání jedné služby, například v důsledku poruchy kabelového rozvodu CATV, ostatní komunikační systémy zůstávají buďto dostupné (pevná telefonní linka, Internet, máme-li jej zapojen jinak nebo máme-li záložní přístupovou metodu), nebo alespoň lze snadno dosáhnout jejich náhrady. Fyzická závada na nosiči konvergované telekomunikační sítě by s největší pravděpodobností vedla k vyřazení celého spektra služeb. A tím také potenciálně k dočasnému odstřižení jejich uživatele od zbytku světa. Co by to mohlo znamenat v případě podniků s velkým objemem datového provozu, si dokážeme představit, co by to udělalo v případě rodinného domku na samotě, odkud jinak nelze zavolat pomoc, si raději nepředstavujme.
Předchozí výhrady byly fantaskní natolik, nakolik se dnes jeví jako fantastické nasazení univerzální telekomunikační sítě v masovém měřítku. Popisovaly nicméně jen některá, dnes představitelná rizika. Tak, jak se hovoří o prolínání technologií a konvenčních komunikací do jednoho celku, coby o cestě k rychlým, kvalitním a laciným službám, bylo by dobré snažit se alespoň předvídat možné negativní dopady tohoto trendu.
Dojde k masovému nasazení telekomunikační služby v masovém měřítku?
