Kolem českých komunitních webů se obvykle nic moc neděje, a tak má každá trochu zajímavější zpráva naději stát se pořádnou „kauzou“. Minulý týden v tomto smyslu zazářila informace o prolomení zabezpečení webu Líbímseti.cz, odkud kdosi stáhl fotografie uložené v zaheslovaných albech, a odkazy umístil na různá diskusní fóra. Zprávy o této události se objevily například na Živě, na iDNES, a dokonce tuším i v televizních novinách. Nechyběl ani Blesk, který s citlivostí sobě vlastní nabízel i fotogalerie…
Nicméně navzdory mediální pozornosti se v podstatě nestalo nic obzvlášť zásadního či aktuálního. Ostatně inkriminované fotografie nebyly staženy minulý týden, ale vše zřejmě proběhlo už před nějakým časem. A ani zmiňovaný „hacker“ se nakonec pravděpodobně nikdy nikam nenaboural, ale pouze shromáždil porůznu získané fotky do jednoho balíku, a sepsal do Wordu seznam nicků.
Natěšené puberťáky pátrající po odkazech patrně nepotěší ani skutečnost, že drtivá většina fotografií nemá s nahotou nic moc společného. Ba naopak. Mladé slečny které na sebe špulí pusu u zrcadla v koupelně, případně se ve spodním prádle plazí po posteli jako v klipu z MTV, působí spíše úsměvně – přinejmenším pro lidi, které již opustila puberta. Výjimečně se sice objeví nějaká ta intimní partie, ale v celkovém množství se suverénně ztratí.
Jinými slovy, ačkoliv ze serveru uniklo přes 10 000 fotek od více než tisícovky dívek, samotný obsah alb není nijak zvlášť pozoruhodný. Nabízí se tedy otázka, proč je kolem toho takový povyk? Proč věnovat pozornost „skrytým“ fotkám, které často nejsou ani zdaleka tak vyzývavé jako běžně přístupné snímky desetitisíců dalších uživatelů?
Odpovědi by se patrně točily kolem slov jako média, senzace, marketing a podobně. Více než motivy „hackerů“ (či člověka, který to shromáždil a zveřejnil), jsou ale zajímavější myšlenkové pochody samotných uživatelů a uživatelek, kteří na Internet uploadují i věci ryze soukromého charakteru. Přece jen spoléhat na ochranu hesla na stránkách seznamovacího a diskusního portálu je poněkud bláhové. Nemluvě o tom, že server klasicky nenese žádnou odpovědnost za případné zneužití služeb – čímž se ostatně chrání většina takových webů.
Ne nadarmo se skoro u všech článků o spamech, phishingu, a bezpečnosti obecně hovoří o tom, že nejvýznamnějším článkem je vždy samotný uživatel a jeho zdravý rozum. Podobně jako oslovení „drahoušek zákazník“ naznačuje cosi podezřelého (nápověda: spam), tak by mělo být také jasné, že pokud člověk něco nechce prezentovat, neměl by to logicky ani nikde vystavovat. Tento určitý „selektivní exhibicionismus“ (tedy snaha zveřejnit něco intimního, ale jen pro „vyvolené“) se zkrátka a dobře mnoha dívkám nevyplatil – doufejme tedy, že se z toho alespoň trochu poučí.
Jak se totiž říká, všechno zlé je pro něco dobré. Ostuda na Internetu je sice nepříjemná, ale jednak se nejedná o nic extrémně citlivého, a navíc jsou konkrétní slečny zpravidla ukryté v množství anonymních přezdívek. Příště si už ale možná rozmyslí, jestli někam nahrávat osobní fotky, psát své osobní údaje, nebo se třeba jen tak sejít s neznámým člověkem. I navzdory pošramocenému egu jim totiž přesně taková zkušenost může prospět, a do budoucna je teoreticky ochránit před něčím ještě mnohem závažnějším.
