Vlákno názorů k článku Martin Tajtl: Vendor lock-in, sabotáže zadání i nevraživost úředníků. Došla mi naděje, že se e-government zlepší od jinejmuf - No nevím. Z povídání o tom, jak si...

No nevím. Z povídání o tom, jak si IBM udrželo vendor lock-in sabotováním spolupráce mám stejný dojem, jako ze všeho, co se týká státu: nedůslednost, nedůslednost, nedůslednost.

Nastaví se nekvalitní pravidla, která jejich obcházení umožňují, nenastaví se žádné pokuty, tak nějak se předpokládá, že dodavateli jde o "vyšší princip", dobré jméno, veřejné blaho a já nevím co a vůbec se nebere v potaz, že dodavatel se bude logicky chovat v tržním prostředí tržně, tedy že bude tlačit na to, aby odvedl co nejméně práce za co nejvíce peněz a udržel si ideálně veškeré know-how a ještě se zaháčkoval na budoucí projekty.

To nelze mít za zlé dodavateli. Lze mít za zlé objednateli, že nenastavil jasná pravidla a především tvrdé sankce za jakékoliv pochybení a naopak třeba nenárokové bonusy za nadstandardní spolupráci.

Bohužel i když to z článku vypadá, že stát přeplácí lidi, není to tak, možná jen ty méně schopné a na větších úřadech, kde se takový plat „ztratí”. Dodavatel si i tak vždycky dokáže najmout schopnější právníky a „ajťáky” a navíc dodávanému systému rozumí víc.

A jak se ukazuje, výměna nespolehlivého/dra­hého dodavatele je v systému veřejných zakázek často nemožná nebo velmi zdlouhavá, takže ukončení spolupráce s jedním dodavatelem a plynulý přechod k novému je prakticky nemožné – to by stát třeba několik let nedokázal vybírat daně.

Sankce se nevymáhají z prostého důvodu: úřad s tím má práci a výdaje navíc, případná sankce je ale příjem státního rozpočtu a úřad z ní tak nejspíš neuvidí ani korunu.

Souhlas, stát kvalitní zaměstnance zaplatit neumí a ti mu odcházejí do soukromého sektoru. Ale to, že je systém státních zakázek zkostnatělý, neefektivní a prakticky spíš ke škodě, než užitku, se dá řešit stejným způsobem jako to, že vybírání sankcí je neefektivní. Změnou zákona - což je plně v pravomoci koho? No překvapivě státu. Z toho jasně plyne, že státu nejde o to, aby fungoval transparentně a efektivně. A vinu za to nenesou jen politici, ale i občané, kteří proti tomu aktivně nebojují.

Mimochodem problematika vybírání sankcí není založená jen na tom, že by se to nedělalo, protože je s tím moc práce. Státní moloch si tu práci z veřejných peněz dá velmi rád, pokud může odrbat občana, který na rozdíl od státu nemá k dispozici armádu úředníčků rozbujelou jak rakovina, aby trávil celé dny pročítáním nesrozumitelné legislativy a vyplňováním zbytečných papírových lejster...