Chtěla jste vždycky být tiskovou mluvčí?
Ne, já jsem tisková mluvčí z leknutí. Původně jsem chtěla být tanečnicí. Pak jsem chtěla být učitelkou, protože maminka byla učitelkou. Tak jsem vystudovala pedagogiku - češtinu s historií na filozofii. Moje první místo, které jsem si našla na nástěnce na Filozofické fakultě, bylo v Českém rozhlase. Nedělala jsem tam redaktora, nýbrž jsem pracovala v oddělení vzdělávání. Ve stejném roce, kdy jsem dokončila vysokou školu, jsem se vdala, nastoupila do rozhlasu a otěhotněla. Následující rok jsem porodila, a když byly dítěti tři měsíce, tak jsem začala učit znovu.
Tenkrát v Rozhlasu probíhaly velké změny a vypadalo to, že oddělení vzdělávání zanikne. Proto jsem se tedy rozhodla, že půjdu zjistit, jak to vypadá za branami veřejnoprávního média, a nechala jsem se zaměstnat v jedné nadaci, kde jsem byla jediným placeným zaměstnancem. Tam jsem zjistila, že tento model je dlouhodobě neudržitelný. Po čtyřech měsících jsem vyhrála výběrové řízení na vzdělávání dospělých na pražském magistrátu. Tam jsem vydržela tři měsíce. Pak jsem dostala lano zpátky do Českého rozhlasu, kde zakládali oddělení marketingu.
Po několika měsících jsem se stala ředitelkou tohoto oddělení a následujících sedm let jsem v Českém rozhlasu měla na starost marketing, obchod a PR. Odešla jsem v roce 2000, kdy se stal ředitelem Rozhlasu pan Václav Kasík, se kterým jsme se úplně neshodli. Bylo to ale logické, protože jsem tehdy také kandidovala na ředitelku Českého rozhlasu.
Co jste dělala, když jste skončila v Rozhlasu?
Poslala jsem e-mail kamarádům, jestli nevědí o místě. Do dvaceti vteřin mi přišel e-mail od kamaráda Igora Přerovského, že by věděl o místě v jedné malé telekomunikační společnosti (Aliatelu), kterou on sám musí opustit ještě ve zkušební době, protože dostal lepší nabídku. A že má za sebe sehnat náhradu. Nechala jsem se tedy zaměstnat v telekomunikacích, protože jsem si říkala „dráty jako dráty“.
V Aliatelu jste vydržela jak dlouho?
Dva roky. Zažila jsem tam povodně. Trochu mě ale rozčarovalo, že v době povodní, když všichni byli na nucené dovolené, se HR oddělení rozhodlo rozdávat výpovědi. Ne, že by se mě to týkalo, ale nebyla jsem srozuměná s tím, že bych v takové firmě chtěla dále pracovat. V roce 2002 jsem nastoupila do T-Mobilu.
Tisková mluvčí je trochu nevděčná profese. Co vás na tom baví?
Mě na tom baví asi to, že se každý den naučím něco nového. Když mám pocit, že už všechno umím, tak si říkám, že bych té práce měla nechat. Stává se to ale velmi zřídka. Jsou lidi, které na tom baví vystupování na kameru. Nemůžu říci, že by zrovna tohle bylo moje hobby.
Rozhovor je velmi zkráceným záznamem offline setkání v rámci pravidelných debat s osobnostmi českého Internetu pod názvem NetClub.
V T-Mobilu jste už deset let. Když není mluvení na kameru zrovna vaše hobby, co vás tedy motivuje každý den chodit do práce?
Mluvení na kameru tvoří zhruba 5 procent pracovní náplně. Mám v nejbližším okolí lidi, kterých si vážím a se kterými se mi dobře dělá. Mám hrozně fajn šéfa.
Telekomunikace nejsou jen o technologiích a o cenách, ale jsou hodně o lidech. Jelikož jsme firma, která funguje už dlouho, tak si můžeme dovolit dělat filantropii a pomoc neziskovým organizacím. Já nejsem v T-Mobilu pouze tisková mluvčí, ale mám na starosti také jiné oblasti komunikace, třeba právě CSR. Kdybych měla dělat pouze tiskovou mluvčí, tak to by mě asi nebavilo.
Čím nejvíce trávíte čas na Internetu? Co vás baví?
Hrozně mě baví Facebook, protože takové blbosti, které se tam člověk dočte, to nenajde ani na iDNESu. Já miluju ten mozkový trust, který za Facebookem je. A tím nemyslím Zuckerberga a spol., ale lidi, co na Facebook přispívají. Mám tu čest, že každé ráno rozesílám monitoring sociálních sítí. Musím říci, že ze začátku jsem měla těžká rána, protože jsem se každý den dozvěděla nějaké sprosté slovo, které jsem ještě neznala a které bylo navíc použito v souvislosti s T-Mobilem. Kreativita českého národa v oblasti nadávek je bezmezná.
Našli jste už nějaký efektivní nástroj pro monitoring sociálních sítí?
Máme monitoring sociálních sítí, ale nemůžu říci, že bych z něj byla úplně odvázaná. Musí za tím být hodně chytrý nástroj, který dokáže informace vyzobat, ale současně je za tím obrovské množství ruční práce. Potřebovali bychom, aby se rychle vyvinuly nástroje podobné těm, které se používají v monitoringu běžných médií. Abych dostala každé ráno svodku, se kterou mohu hned pracovat a která nevyžaduje dalšího člověka, který analyzuje sentiment jednotlivých příspěvků. Vadí mi také, že neexistuje u dostupných nástrojů stejná metodika.
T-Mobile zatím není na Twitteru. Plánujete spustit na Twitteru účet?
Twitter účet budeme mít už brzy.
Práce novinářů se v posledních letech hodně změnila. Je tiskový mluvčí vlastně ještě vůbec potřeba?
Zatím ještě tiskoví mluvčí potřeba jsou. Dokud existují tradiční média, která potřebují fakta, která si nevygooglují, tak jsou potřeba i tiskoví mluvčí. Myslím si ale, že stále více se těžiště práce tiskových mluvčích bude přesouvat například do sociálních sítí.
Nelákalo by vás jít pracovat do firmy s jinou firemní kulturou?
Ano. Určitě bych si to chtěla vyzkoušet. Velké firmy mají nevýhodu, že velmi často mají velký počet odborníků s klapkami na očích, kteří vidí jen svůj obor a nevidí přesah. Já mám výhodu, že vidím firmu ze všech světových stran. Docela by mě tedy zajímalo dělat v menší firmě, kde lidé musejí být mnohem více univerzální. Velké firmy obecně ztrácejí představu o tom, co dělají, pro koho to dělají a na jakém trhu působí.
Čím je typická nebo čím se liší firemní kultura T-Mobilu od ostatních operátorů?
Když to vezmu ze své pozice, tak mám výhodu v tom, že u nás je tiskové „mluvkování“ nastaveno tak, že firma mně důvěřuje, že jsem dostatečně příčetná a nemusím tedy konzultovat a autorizovat každou větu, kterou řeknu. To, myslím, je poměrně netypické u velkých globálních firem.
Tiskový mluvčí má tu nepříjemnou roli, že musí často reagovat na stížnosti zákazníků…
Poslední rok a půl, kdy atmosféra vůči mobilním operátorům není úplně pozitivní, je pro mě velkou školou. Uvědomila jsem si, že telekomunikace už patří mezi komodity typu elektřina, voda, plyn. Lidé vyžadují, aby naše služby byly dostupné úplně všude a nejlépe zadarmo.
Říkáte, že za poslední rok se atmosféra vůči operátorům zhoršila. Je to čistě iracionální?
Letos se koná aukce na digitální dividendu, frekvence a pásma, které dostanou operátoři na dalších 15 let. Je to samozřejmě příležitost pro další subjekty, které se chtějí etablovat na trhu. Vloni se najednou objevily anonymní občanské iniciativy proti předraženému volání, nabalili se na to lidi a vyvolal se mohutný mediální hype. Bylo to poprvé, kdy jsem si všimla, že sociální sítě skutečně hrají velkou roli v tom, jak pracují média. Nejdříve se něco objevilo v sociálních sítích. Všimli si toho poučenější novináři, kteří jsou v sociálních sítích, a ti něco napsali. Sociální sítě to následně odzrcadlily a takto ta spirála stoupala stále výš a výš.
Myslíte, že za těmi iniciativami stojí někdo konkrétní?
Určitě.
Kdo?
To netuším. Kdybych to věděla, tak pracuji v Mosadu. Svou teorii na to ale má například i předseda ČTÚ.
A vy máte jakou teorii?
Jméno vám skutečně neřeknu. Ale jsou to šikovní lidé. Teď jim to ale přestalo trochu fungovat, tak musí najít nějaký jiný způsob, jak na sebe upozornit.
Bavíme se o lidech za těmi iniciativami?
Ano.
Tito lidé vyvolávají nenávist proti operátorům?
Někdo to musel začít organizovat. Je přece nepravděpodobné, že by se někdo jednou ráno vzbudil a řekl si: „to je trestuhodné, jak drahé jsou tu telekomunikační služby. Založím nějaké lidové hnutí.“
Nemusí to být, že se ráno probudí, ale že mu přijde například faktura za telefon…
To může být motiv, ale nevěřím, že by se tomu někdo věnoval jen tak na celý úvazek.
A kdo to tedy dělá?
Pokud se bavíme o té iniciativě proti předraženému volání, tak ten člověk se prý jmenuje Frýdek. Ale myslím si, že je to někdo, kdo reprezentuje subjekt, který chce vstoupit na trh.
Proč je vlastně tak těžké jen porovnat ceny volání z mobilu v jednotlivých zemích?
Je to těžké hlavně proto, že nemáte ve všech zemích stejný tarif.
A to děláte schválně.
Každý trh má za sebou nějaký historický vývoj. Zní to sice jako klišé, ale každý trh se vyvíjel jiným způsobem.
Proč platí každý zákazník za stejnou službu jinou cenu?
Může se do toho promítat individuální vztah dodavatele a odběratele.
Proč se ale promítá pouze do volání a ne do většiny dalších služeb?
Nemohu vám na to odpovědět, protože nejsem cenař. Nejsem si ale jistá jestli to, co říkáte, je pravda.
T-Mobile má v Česku, snad po Chorvatsku, druhou nejvyšší marži. Není divné, že v Česku má T-Mobile marži přes 40 procent a v Německu jen něco přes 20 procent?
Ten rozdíl je nyní rozhodně menší. Každý subjekt podniká za účelem zisku. Záleží na vás, jak jste šikovný a v jakém prostředí podnikáte. Váš akcionář by asi nebyl rád, kdybyste podnikal tak, abyste měl nízkou marži. Mobilní trh v Česku poslední tři, čtyři roky klesá. Pokud operátoři dokážou udržet marži více méně na stejné výši, tak to neznamená, že více vydělávají, ale že více šetří.