Toto není polemika s pěkným článkem Jiřího Hlavenky; téma internetových diskusí nosím v hlavě nějakou dobu a mám-li zde psát sloupek o médiích, je to téměř povinný námět. Co si teď přečtete, to jsem měl promyšlené už předtím, než jsem Jirkův text pozorně pročetl (v tom nepravděpodobném případě, že vy ne, rozhodně to udělejte). Změnil jsem jen málo.
Závěry, k nimž dojdu, jsou ovšem jiné než Hlavenkovy. Chci se diskusí zastat; i těch anonymních; i těch, pro které Jirka používá označení „žumpa“. Nejsem pro jejich editaci ani vypínání, nejsem pro ověřování totožnosti diskutujících. A zkusím vysvětlit, proč si to myslím.
Diskuse patří k podstatě internetu
Masaryk řekl, že demokracie znamená diskusi. Nedodal, že dost často diskusi s lidmi, které pokládáme za blbce, ale určitě na to pomyslel, vždyť takovými diskusemi strávil valnou část života. Představte si, jak by na webu probíhala hilsneriáda nebo spor o Rukopisy.
Demokracie znamená diskusi, a to častěji s lidmi, které pokládáme za blbce (a oni nás) než s jinými. A tak to je v pořádku. Nemůžete mít svobodu slova jen pro ty, s nimiž souhlasíte. Nemůžete mít svobodu slova jen pro ty, kdo dovedou logicky uvažovat a argumentovat. Nemůžete mít svobodu slova jen pro ty, kdo ovládají všechny zběsilosti českého pravopisu. Dokonce ani nemůžete mít svobodu slova jen pro ty, kdo uznávají svobodu slova, což je trpký paradox, leč nevyhnutelný.
Z toho ještě nevyplývá vůbec nic, co by mělo automaticky platit pro média, internetová či jiná. Jirka Hlavenka přesně a podrobně vysvětluje, že omezení či zákaz diskusí v médiu není totéž co cenzura. Je na každém vydavateli, aby se rozhodl, jak svá pravidla nastaví. Svoboda slova nerovná se právu diskutovat na iDnes či kdekoli jinde.
Proč by nám bez diskusí bylo hůř
Na druhou stranu tady máme něco jako zvykové právo. Diskuse patří k internetu od jeho počátků, jsou zabudovány do jeho sdílené kultury. Je to dáno technologicky: internet je na rozdíl od novin a televize obousměrné médium, počítač má nejen obrazovku, ale také klávesnici. (Tady by mohla následovat dlouhá odbočka o tabletech, necháme si ji na jindy.)
Diskuse na Lupa.cz
Rozumný vydavatel respektuje (a využívá ve svůj prospěch) povahu média, s nímž pracuje. Touha diskutovat je na webu obrovská. Můžete před ní samozřejmě zavřít dveře, ale nemyslím, že to je dobrý nápad. Nepřipadají vám zpravodajská média bez diskusí méně atraktivní? Mně ano. Když si přečtete zprávu na nějaké kontroverzní téma, nezajímá vás, co tomu „říkají lidi“? Mě ano.
Diskuse v internetových médiích plní podle mého názoru několik důležitých funkcí.
1. Doplňkové informace. Velmi často se stává, že se k článku vyjádří někdo, kdo byl na místě, zná zákulisí problému apod.
2. Otevřené diskuse pomáhají korigovat chyby. Je to úplně stejné jako u softwaru, čtenáři jsou beta testeři.
3. Kritika špatné práce novinářů. K tomu se vyjádřím obšírněji, protože je to pro mne stejně jako pro každého autora dost osobní téma. Když píšu, myslím na budoucí diskusi. Píšu s nožem diskuse na hrdle. Je to nepříjemné a je to dobře. Nutí mě to k pečlivější práci, protože každá chyba, kterou udělám, může být kdykoli veřejně propíraná. Nutí mě to pracovat na sobě, protože kdykoli kdokoli může nahlas říci, že jsem blb, který své věci nerozumí.
Po pravdě řečeno, je až příliš snadné říci o někom, že je blb, který své věci nerozumí. Beru to ale i od těch, kteří to nezdůvodní; něco v nich ten pocit vyvolalo! Novináři a vydavatelé se často dožadují kvalifikované a věcné kritiky. Já myslím, že jí v diskusích dostávají až dost, ale přemýšlet by měli i o té čistě emocionální. Taky má nějaký důvod. V diskusi pod Hlavenkovým článkem se opakovaně objevuje názor: diskuse jsou sprosté, protože články nad nimi jsou tak špatné, že prostě vyvolají negativní emoce. — Není to asi pravda vždy, ale v mnoha případech ano.
4. Sociologická sonda. Bylo by zajímavé – a pokud vím, zatím to nikdo nedělal – porovnat názory internetových diskutérů s nějakým průzkumem provedeným lege artis. Nechci tím říci, že ty diskuse mají stejnou vypovídací hodnotu jako opravdový sociologický výzkum, to ani náhodou, ale pohled do nich svou cenu má. Přinejmenším může pomoci lépe formulovat otázky pro ten výzkum.
5. Názorová korekce. Média jsou nositeli názoru. Žádná zpráva není neutrální, už i výběr zpráv je vlastně manipulací, to se dnes (zaplaťpámbu) učí už v šesté třídě. Diskusní fórum je znamenitý prostředek, jak jednostranně podané názory vyvažovat. Lidé, kteří píšou do médií, mají velikou moc. Často si to ani neuvědomují. Je zdravé, aby byli korigovatelní.
6. Je to legrace! Ne vždy, ale hodně často se na diskusních fórech člověk pobaví, ať už humorem záměrným, nebo nechtěným.
Mělo by se s diskusemi něco dělat?
Rozlišme dvě věci. Jednou z nich je diskutér sprosťák a primitiv — pozor, co jsem to řekl? Oprava: diskutér, který mně (a/nebo vám) připadá jako sprosťák a primitiv. Znáte ho. Používá slova, kterým se my vyhýbáme, veřejně zastává názory, které jsou objektivně špatné (tedy jiné než naše), má předsudky, které my nemáme (nebo se tím aspoň veřejně nechlubíme).
Tou druhou věcí je pravý diskusní troll, tedy člověk, který (často velmi obratně) používá celou diskusi jako svůj nástroj: pro pobavení, kolik lidí dokáže vytočit, pro změnu tématu a probírání vlastní agendy.
S tím prvním nemůžeme dělat nic – ani nesmíme, má-li diskuse zůstat diskusí! To je prostě člověk, který má jiný názor a jiný způsob vyjadřování než my a úplně stejná práva jako my.
Skutečným problémem jsou ti druzí, protože ničí hřiště. Kdybychom je dovedli selektivně vyhodit ven, bylo by užitečné to udělat.
Jenže to nedovedeme, protože mezi normálním diskutujícím a trollem neumíme nakreslit žádnou dělicí čáru. Každé pravidlo, které pro ten účel stanovíte, se dá zpochybnit nějakou výjimkou.
Je-li diskuse moderovaná, může moderátor postupovat buď ryze subjektivně, podle toho, co se mu líbí, pak ji prořezává dle svého vkusu jak zahradník keř; anebo mechanicky – hledá zakázaná slova, postoje, tematické změny.
Oba postupy mají svá zdůvodnění. Ten druhý mívá význam hlavně jako alibismus, například v souvislosti s paragrafy 355 a 356 trestního zákoníku, anebo z jiných právních důvodů. (Lupa o tom ví své díky kauze Prolux.) Ten první může výrazně zvýšit čtivost, protože se vystřihne všechno, co je irelevantní.
Oba také mají stejný základní nedostatek: diskuse přestává být autentická a důvěryhodná.
Jinou možností je prokazování totožnosti, přesněji řečeno povinná identifikace: fyzicky přes osobní doklady, pomocí MojeID, OpenID, účtu na Facebooku apod. Je s tím spousta práce a stejně se to dá obejít.
Konečně je možné zavést diskusi jako nadstavbovou placenou službu. Dej měsíčně stovku a piš si pod naše články, co chceš.
Jirka Hlavenka, jestli to správně chápu, doporučuje důkladné moderování diskusí. Když se to bude dělat dobře, může tak skutečně vzrůst jejich čtenářská atraktivita. Oslabí se ovšem zpětnovazební funkce diskusí.
Například pod tímto článkem si zcela jistě přečtu, že se moje slinty opravdu nedají číst; kdyby Lupa diskusi moderovala, takovou zmínku by vyhodila. Bránila by svého autora a především sama sebe. Myslím, že to není dobře; myslím, že když já mám právo veřejně něco napsat, kdokoli musí mít právo stejně veřejně sdělit svůj názor, že se moje slinty nedají číst. Občas je takový názor přínosnější než ty slinty samotné.
Úhrnem vzato: přes všechny nevýhody, které to přináší, bych diskuse nereguloval. To, že jsou v nich občas sprosťárny a hlouposti, je cena, kterou platíme za skvělou možnost ty diskuse vůbec mít. Nic není zadarmo.
Média ovšem mají právo nastavit si diskuse, jak chtějí. Čtenáři zas mají právo vybírat si média mimo jiné i podle toho, jak zacházejí se zpětnou vazbou.
ČLÁNKY DO MAILU