Ateliér číslo 2: Hlavní dění
Obrazovka dokáže vždy pěkně kouzlit. Zatímco v televizi vypadá show „To byl náš hit“ poměrně velkolepě, v reálu je scéna poměrně malým prostorem, kam se vám musí vejít hudebníci, účinkující, hosté i moderátor. Nejlépe se o tom můžete přesvědčit na obrázcích, které vám přikládáme níže. Scéna se v podstatě skládá ze tří částí – levé, prostřední a pravé. Zatímco z vašeho pohledu po levici jsou křesla určená hostům, po pravici je určen prostor živé kapele. A to je právě to, co je zapotřebí na tomto pořadu vyzdvihnout. Ač je vyráběn pouze v klasickém rozlišení obrazu, tedy SD, všichni účinkující zde zpívají bez playbacku. Ano, čtete správně, bez playbacku, což rozhodně není u takovýchto typů pořadů obvyklé. Souběžně s pódiem jsou umístěné koleje pro pohyblivou kameru. Žádnou mega show nečekejte, takže například na kamerový jeřáb můžete rovnou zapomenout. Naproti tomu všemu sedí účinkující. Světelný park je umístěn, jak jinak, nad veškerým děním. Pokud bychom počítali pouze hlavní profese, na přenosu se podílí přibližně třicet lidí. K tomu je zapotřebí připočítat ještě deset techniků z přenosového vozu a v našem případě také dvanáct účinkujících.
Natáčení není žádná legrace
Pokud si myslíte, že celý přenos je pouze o tom, že účinkující přijdou na živé vysílání, něco předvedou, a po skončení „To byl náš hit“ se zase vrátí tam, odkud přišli, pak byste se pěkně mýlili. Proces jednoho dílu trvá v podstatě od osmé hodiny ranní až do půl desáté večerní. Nejprve je nutné, aby nastoupil tým přenosového vozu spolu se zvukovou složkou, poté přijdou na řadu bicí a Big Band Gustava Broma a od desáté, když už proběhla stavba orchestru a nazvučení, se už zkouší. Zvukové zkoušky jsou až do dvou hodin, poté je na řadě oběd. Nejdůležitější část předpřenosového dění nastavá v 16:30, kdy na řadu přichází kostýmová generální zkouška. To už musí být pochopitelně účinkující nalíčení a zkoušku má za sebou i moderátor večera Petr Vondráček. Generální zkouška se v podstatě ničím neliší od toho, co vidíte na obrazovce večer – nechybí účinkující, živá kapela a pochopitelně ani publikum. My jsme se zúčastnili vystoupení Heidi Janků a můžeme směle říci: Pánové, na svůj věk je to opravdu kus!
. Pro technicky orientované čtenáře bude ale možná důležitější srdce tohoto pořadu a tím je přenosový vůz. Pojďme si ho tedy blíže představit.
Obrazová režie
První část přenosového vozu patří zároveň k jedné z nejdůležitějších ve vysílacím řetězci vůbec. Najdeme tu mimo jiné řadu komunikačních nástrojů a monitorů, kde na každém může být až 16 obrazových oken. Je to pochopitelně extrém, ale mohou se různě rozšiřovat, zmenšovat nebo zvětšovat podle potřeby. Samozřejmostí je také přidávání doplňkových informací, případně textových dat. Samotná režie má tři mixefektové řady, kde kromě té hlavní, která vyrábí samotný obrazový výstup, je i jedna přední a zadní. Na té první si je možné připravit například nějaký trik. To je výhodné v případě, že si je potřeba připravit ještě něco, než je samotný střih. Následně je pak možné poslat výsledek do výstupu. V případě show „To byl náš hit“ se používá jedna efektová řada pro projekce a druhá pak pro vysílání. Přes jednu řadu jde tedy obraz takzvaně ven a druhá pouze do projekce. Součástí obrazové režie je také pracoviště určené pro grafiku, které odbavuje veškerou grafiku plus grafy s výsledky soutěže. Prostor je možné použít také při sportovních přenosech například pro takzvané zpomalovačky a podobně. U „To byl náš hit“ se tu vyrábějí rekapitulace, které se pouštějí na závěr.
Konfigurace vozu
Dalším pracovištěm přenosového vozu je takzvaný centrální mozek, jak jsme si ho pracovně nazvali. Ovládá se tu totiž videoservis z první části a provádí se tu veškerá konfigurace vozu. Jde mimo jiné o popisky pro režii, popisky na monitorové stěně a podobně. Díky tomuto pracovišti se tak určuje to, kam je které zařízení propojeno a podobně. Dá se říci, že toto místo je nejtechničtějším z celého vysílacího řetězce, konkrétně tedy přenosového vozu. Jsou zde všechny životné důležité součástí, jako jsou převodníky na vstupy, mozek mixážního pultu a je tu pochopitelně i „bedna“ videoserveru, který je umístěn v první místnosti. Důležitou součástí druhé části přenosového vozu jsou také záznamové stroje. Část řešení je IT, to znamená, že jsou komponenty ovládány přes internet, druhá si pak „povídá“ po sériových portech. Jde o bezpečnější způsob komunikace, protože na rozdíl od ethernetu nejsou připojeny na klasické internetové rozhraní.
Kamerové korekce
Zvláštní místnost je určena pro kamerové korekce, kde se koriguje zaclonění kamer a barevné podání, aby byl obrázek, pokud možno, na všech kamerách stejný, v horším případě co nejpodobnější. Pokud vás na obrázcích níže, které popisují tuto místnost, zaujmou „zelené vlny“ pod monitory, pak vězte, že jde o osciloskop, kde je vidět technická informace o tom, jak signál vypadá elektricky, to znamená, kolik ho je. Měl by tedy pochopitelně dodržovat nějaké normy, jež jsou stanoveny, tedy například pod jakou hodnotu nesmí klesnout a nad jakou by naopak neměl stoupnout. V případě, že by došlo k první variantě, obrázek by byl moc tmavý, u druhé by byla videosložka naopak přesvícená. U výsledného vzezření obrazu ale pochopitelně záleží na tom, čím vším projde v další distribuci. Diváci si však mohou být jisti tím, že existuje nějaká norma, která se dodržuje. Korekční pracoviště Barrandovských studií je připraveno pro dvanáct kamer s tím, že „To byl náš hit“ jich využívá osm.
Skříň s přípojnými místy v zadní části vozu
V zadní části přenosového vozu je možné najít, můžeme-li to tak nazvat, rozváděcí skříň. Na tu jsou napojena veškerá zařízení, která jsou důležitá pro chod pořadu, v našem případě tedy „To byl náš hit“. Řeč je pochopitelně o obrazové a zvukové stránce. Jak je z obrázků níže patrné, obě složky jsou od sebe viditelně odděleny. Každé zařízení má určené v podstatě své místo. Zjednodušeně si je pak možné jednotlivé složky představit jako vodorovné šuplíky. V dolní části jsou pak vidět klasické elektrické zásuvky. Toto zařízení je napájeno prostřednictvím přenosového vozu. Samo o sobě zdroj energie nemá. Signál z vozu putuje optikou do ateliéru, odkud se přivádí do televize, a pak nazpátek.
Proč signál z ateliéru putuje ještě do televize?
Přesto, že vysílání z barrandovského ateliéru číslo 2 se odbavuje prostřednictvím přenosového vozu, signál putuje ještě do samotné televize. Jaký je k tomu důvod? Studiová režie. Ta vkládá do vysílaného programu další doprovodnou grafiku, jako je například logo pořadu. Dělají se tu různé verze tohoto pořadu. Tím je myšlena například repríza, která se vysílá ještě ve stejném týdnu, nebo archiv-archiv, což je archivní materiál, jenž je natrvalo uchován v archivu. Ten je navíc bez veškerých komerčních aktivit, které do něho byly během vysílání vloženy. Barrandov sem navíc importuje data, jež obdrží z přenosového vozu a vkládá sem ještě některé součásti, aby měl pořad charakter živého přenosu. Odbavovací pracoviště, které podléhá plně automatizaci, sem sice některé prvky dát může, ale je lepší, aby to za něj udělali na Barrandově, protože přecházet do manuálního režimu by nebylo nejsnazší, respektive – tento postup je jednodušší.
Za provedením po zákulisí příprav pořadu bychom rádi poděkovali supervizorovi projektu Janisi Sidovskému, PR manažerce Kateřině Kotalové, technickému řediteli Michalu Kratochvílovi i veškerému osazenstvu přenosového vozu Barrandovských studií.
Foto: Ondřej Hošt, DigiZone.cz