Hlavní navigace

Nemáte datovou schránku? Nevadí!

30. 4. 2012
Doba čtení: 10 minut

Sdílet

 Autor: 21971
I když nemáte datovou schránku, soudy vám přesto budou doručovat elektronicky: přes Českou poštu vám pošlou odkaz na místo, ze kterého si můžete stáhnout elektronický originál jejich rozhodnutí. A pro informaci dostanete i jeho nepodepsanou papírovou podobu.

Resort justice nedávno představil veřejnosti  tzv. CEPR (centrální elektronický platební rozkaz). Jde o jeden z prvních projevů postupující elektronizace, která slibuje poměrně významné dopady jak na fungování justice samotné, tak i na způsob doručování jejích „výstupů“ směrem k širší veřejnosti, která s mocí soudní přichází do styku.

Podstata změny je celkem jasná: soudy chtějí přejít na „elektronický“ způsob svého fungování, od kterého si slibují zvýšení své efektivnosti a výrazné zrychlení či úplnou automatizaci rutinních činností, které je dnes zatěžují mnohdy více, než samotné rozhodování. Samozřejmě to nepůjde hned, ale nějakou dobu to potrvá.

Nejsložitější asi bude přechod od dosavadních „papírových“ spisů ke spisům čistě elektronickým, a také k jejich čistě elektronickému zpracování. Jenže to zdaleka není všechno: když už budou soudy fungovat elektronicky a produkovat své výstupy (tedy: rozhodnutí, rozsudek, platební rozkaz apod.)  primárně v elektronické formě, jakým způsobem je budou doručovat těm, kterých se týkají?

Část odpovědi na tuto otázku je jasná: ten, kdo má datovou schránku, dostane příslušný „výstup“ v elektronické formě do své datové schránky. To jsou již dnes všechny právnické osoby, zapsané do obchodního rejstříku, a od poloviny roku to budou také všichni advokáti. Ale co s těmi, kteří datovou schránku nemají, resp. nemusí mít? Což jsou hlavně fyzické osoby, ať již podnikající nebo nepodnikající.

Zde by samozřejmě připadala v úvahu nějaká forma autorizované konverze: soud by převedl elektronický originál dokumentu do listinné podoby, skrze autorizovanou konverzi, a tento listinný dokument by pak poslal příslušnému příjemci běžnou listovní poštou. K tomu by stačila autorizovaná konverze z moci úřední, kterou mohou provádět orgány veřejné moci  v rámci své působnosti.  

Výhodou by bylo to, že listinný (rozuměj: papírový) dokument, vzniklý autorizovanou konverzí, by měl stejnou právní relevanci jako elektronický originál.

Nepodepsaný kus papíru

Resort justice se ale rozhodl pro jiné řešení: aby nemusel provádět autorizované konverze a mohl vše co nejvíce zautomatizovat, hodlá využívat možnosti tzv. hybridní pošty, kterou nabízí a poskytuje (dosud státní podnik) Česká pošta.

Podstata této služby je následující: justice pošle České poště příslušný dokument v elektronické podobě. Pošta jej jednoduše vytiskne na papír, čímž se ale ztratí všechny elektronické podpisy, značky a časová razítka z původního elektronického dokumentu.

Výsledný „kus papíru“ Česká pošta sama nijak nepodepisuje, protože ani  nemůže – nemůže se přeci podepisovat jménem soudu. Stejně tak onen „kus papíru“ neopatřuje ani žádným razítkem, ze stejného důvodu. Příjemce tak dostává pouhý cár papíru, bez jakéhokoli podpisu či razítka.

Přesto příjemce na tomto cáru papíru „alespoň něco“ uvidí: tzv. vizualizaci elektronického podpisu. Ta na elektronickém originálu určitým způsobem „zviditelňuje“ elektronický podpis – a lze na ni i kliknout a tím si nechat zobrazit detaily podpisu.

Jenže zde, na vytištěném „cáru papíru“, už jde jen o pouhý přetisk, resp. obrázek bez jakéhokoli „podpisového“ efektu a významu. Nelze ani zkoumat platnost takovéhoto „obrázku“, protože není podle čeho. Je to jen určitá informace o tom, že na elektronickém originálu jakýsi podpis byl, a kdo by měl být podepsanou osobou.  Nedozvíte se z něj ani to, zda v době tisku byl elektronický (nikoli digitální) podpis ověřen jako platný.

Takto popisovaný „cár papíru“ Česká pošta vloží do obálky a běžnou listovní poštou doručí příslušnému adresátovi.

Odkaz na elektronický originál

Příjemce takovéto zásilky se tedy dozví, jaký je obsah sdělení, které mu adresuje soud. V tomto ohledu mu prostý a nepodepsaný výtisk, doručený Českou poštou, plně postačuje – může se seznámit s obsahem sdělení, které je mu adresováno. V případě agendy platebních rozkazů, na které se právě popisovaný postup zkouší, se tedy dozví, komu a kolik má zaplatit, v jakém termínu atd.

Co ale v situaci, kdy příjemce nevěří pravosti a správnosti (autenticitě) takovéhoto „cáru papíru“, a chce se o ní nějak ujistit? Nebo když takovýto dokument potřebuje předat někomu jinému, a ten již nebude ochoten akceptovat prostý „cár papíru“ a bude naopak trvat na tom, aby dokument měl potřebnou právní relevanci a všechny požadované náležitosti?

V těchto případech může příjemce „sáhnout“ po elektronickém  originálu příslušného dokumentu, jehož prostý a nepodepsaný otisk mu přišel v obálce od České pošty. Může si jej stáhnout z webu, konkrétně z adresy infodokument.jus­tice.cz.

Stejně tak může učinit i kdokoli jiný , kdo zná příslušný „specifický identifikátor dokumentu“, a také odpovídající spisovou značku.

O existenci takovéto možnosti informuje patička, přítomná na každé stránce vytištěného dokumentu, viz následující obrázek:

Samotný identifikátor lze najít v záhlaví vytištěného dokumentu:

Se znalostí spisové značky a specifického identifikátoru již lze příslušný elektronický originál vyhledat na webu justice (na již zmiňované adrese infodokument.jus­tice.cz) a získat odkaz pro jeho stažení:

Pak už nic nestojí v cestě získání samotného originálu dokumentu v elektronické podobě a ověření platnosti jeho podpisu:

Opora v zákoně

Právě popsaný způsob doručování samozřejmě má svou oporu v zákoně. Konkrétně na něj pamatuje Občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), ve kterém se od 1. ledna 2010 (skrze novelu v podobě zákona č. 218/2009 Sb.) objevuje následující ustanovení §48/4:

Doručuje-li se prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, stejnopisy rozhodnutí a jiné písemnosti soudu v listinné podobě mohou být vyhotovovány za součinnosti tohoto provozovatele; podrobnosti takového postupu stanoví prováděcí právní předpis.

Příslušným prováděcím předpisem pak je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění vyhlášky č. 438/2011 Sb. Ta mj. říká (ve svém §28c/1), že Česká pošta neprovádí autorizovanou konverzi:

Vede-li se ve věci elektronický spis a soud vyhotovuje listinné stejnopisy rozhodnutí a jiné písemnosti soudu prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, předá je soud v elektronické podobě tomuto provozovateli, který v souladu s uzavřenou smlouvou vyhotoví jejich listinnou podobu a doručí je; autorizovanou konverzi přitom provozovatel poštovních služeb neprovádí. Předávání a vyhotovování se provádí automatizovaným způsobem, který vylučuje lidský zásah nad míru nezbytně nutnou.

K náležitostem výsledného „cáru papíru“ vyhláška ve svém §21b/4 dodává, že:

Listinné stejnopisy rozhodnutí a další písemnosti soudu, které se vyhotovují za součinnosti provozovatele poštovních služeb, musí soud opatřit specifickým identifikátorem rozhodnutí nebo další písemnosti soudu a vizualizovanou podobou uznávaného elektronického podpisu toho, kdo jej vyhotovil, nebo uznávané elektronické značky soudu. Provozovatel poštovních služeb může opatřit takový stejnopis řídícími znaky pro vyhotovování. Elektronické rozhodnutí a další písemnosti soudu v elektronické podobě se účastníkovi zpřístupní způsobem umožňujícím dálkový přístup; o tom musí být účastník poučen.

Pokud se nemýlím, jde o první zmínku o viditelném (vizualizovaném) elektronickém podpisu v našem právním řádu, který jinak nerozlišuje ani mezi viditelným a neviditelným elektronickým podpisem, a dokonce ani mezi podpisem interním a externím.

K tomu je vhodné dodat, že viditelné elektronické podpisy obecně přináší určité problémy – jako například možnost toho, že grafická podoba (vizualizace) podpisu, která může být v zásadě jakýmkoli obrázkem, bude schválně vytvořena tak, aby „zapadla“ do samotného dokumentu a nebylo možné ji od něj odlišit. Pak hrozí, že tato grafická podoba podpisu, k nerozlišení od samotného dokumentu, bude na jeho obsah nějak věcně navazovat. Například že půjde o obrázek s textem, který nějak mění význam původního textu v dokumentu. Třeba u dlužního úpisu bude říkat, že vše bylo řádně a včas splaceno.

Jiný problém s viditelnými elektronickými podpisy je ten, že při autorizované konverzi  se ztrácejí: pokud přijdete na CzechPoint s PDF dokumentem, který má viditelný podpis, konverze proběhnout může, ale viditelný podpis se na listinném výstupu z konverze neobjeví. Údaje o něm sice budou obsaženy v konverzní doložce, ale na samotném dokumentu vidět nebude. Podrobněji viz můj nedávný článek o novinkách v konverzích.

To vše ale znamená, že v popisovaném případě dokumentů od soudu se to, co příjemce dostane skrze Českou poštu, bude lišit od případného výstupu z autorizované konverze elektronického originálu, pokud si jej někdo nechá udělat. V prvním případě bude vizualizovaná podoba podpisu na dokumentu vidět, ve druhém nikoli.

Kdo zajistí digitální kontinuitu?

Zajímavou otázkou je také to, jak dlouho elektronické originály dokumentů od soudů vydrží v příslušném úložišti (na adrese infodokument.jus­tice.cz). Nebude se zde opakovat známý „fígl“ s 90 dny, který všichni dobře známe z datových schránek? Kde po 90 dnech datové zprávy nenávratně zmizí?

Naštěstí resort justice se ke „svým“ dokumentům chová skutečně jako k dokumentům, a počítá s jejich dlouhodobější dostupností. Byť po určité době (v řádu let) se mohou dokumenty přesunout na záložní úložiště a být dostupné poněkud „pomaleji“. Zde je vyjádření resortu spravedlnosti:

Uchování originálů elektronických dokumentů v aplikaci Infodata není prozatím nijak omezeno. Uvažujeme však o časovém omezení, kdy po nějaké době od ukončení řízení (v řádu let) nebude dokument přístupný okamžitě online, ale bude na žádost dostupný z archivu (na pomalém úložišti), tj. účastník ho bude mít k dispozici např. do 24 hodin.

Jinou zajímavou otázkou je ale to, zda (a kdo) se postará o „dlouhověkost“ předmětných elektronických dokumentů. Tedy o to, aby jejich elektronický podpis se dal ověřit i po delším čase. To je zatím „nejasné“, ale aspoň něco už resort justice dělá teď: elektronické podpisy na dokumentech, ukládaných do úložiště, jsou opatřeny kvalifikovaným časovým razítkem, a jsou k nim přiloženy revokační informace (CRL seznam), dostupné v okamžiku vzniku podpisu. Díky tomu je možné ověřit platnost podpisu i po expiraci podpisového certifikátu (což nastává nejpozději do roka), kdy už tyto informace přestávají být dostupné v rámci aktuálních verzí seznamů CRL. Ani toto opatření ale „nevydrží“ libovolně dlouho, protože i možnost ověření platnosti časového razítka je omezena v čase (na několik let).

Jinou věcí pak je to, že podle připravované vyhlášky MV ČR (k postupu ověřování platnosti elektronických podpisů) bude takto vložená revokační informace k ničemu. Pro správné ověření platnosti bude nutné použít takový CRL seznam, který byl vydán nejméně 24 hodin po vzniku podpisu.

Jaká je právní síla?

Zastavme se nyní u toho, jakou „právní sílu“ má prostý a nepodepsaný výtisk dokumentu, který od soudu dostane koncový příjemce výše popisovaným způsobem. Má stejnou právní sílu jako elektronický originál, či jako výstup jeho autorizované konverze do listinné podoby, opatřený řádnou konverzní doložkou? Nebo jako listinný stejnopis s kulatým úředním razítkem a podpisem?

Jako právnímu laikovi se mi odpověď na tuto otázku jeví jako záporná. Již jen proto, že vůbec existuje a je aktivně inzerována možnost, jak se přesvědčit o autenticitě (pravosti) nepodepsaného „papírového“ dokumentu, odkazem na elektronický originál v online úložišti (na adrese infodokument.jus­tice.cz).

Technicky samozřejmě není žádný problémem takovýto dokument jakkoli pozměnit a pak jej znovu vytisknout. Nehledě na to, že možnost ověřit si pravost podle elektronického originálu může být časem nedostupná (viz výše zmiňovaná problematika udržení „dlouhověkosti“ dokumentů v úložišti).

Nicméně resort justice má jiný názor, který najdeme například v tomto vysvětlujícím dopise k celé popisované problematice, který v únoru rozesílal náměstek ministra spravedlnosti František Korbel:

Listinný stejnopis písemnosti (např. elektronický platební rozkaz) vyhotovený prostřednictvím hybridní pošty má tedy zcela shodný právní význam a účinky jako listinné stejnopisy, které vyhotovuje soud bez součinnosti provozovatele poštovních služeb, a je, mimo jiné, tzv. exekučním titulem.

Znamená to tedy, že již na základě takovéhoto zcela nepodepsaného „cáru papíru“ může být zahájena i exekuce?

Elektronické platební rozkazy jsou první vlaštovkou

Na závěr si ještě řekněme, že platební rozkazy jsou první agendou, na které resort justice začal zkoušet jak čistě elektronické spisy, tak i zde popisovaný způsob doručování skrze hybridní poštu. Od počátku letošního roku se vše testovalo na pěti pilotních soudech (Krajském soudu v Plzni, na okresních soudech v Jablonci nad Nisou, Hradci Králové a Ostravě, a na obvodním soudu pro Prahu 9, podrobněji).

Podle názoru ministerstva spravedlnosti byl test úspěšný, a tak by agenda platebních rozkazů měla být postupně převáděna do elektronické formy  (s čistě elektronickým spisem a popsaným způsobem doručování) i na dalších soudech: od 1.6.2012 na 24 dalších soudech, a od 1.9.2012 na všech zbývajících soudech v ČR.

Jak hodnotíte popisovanou možnost doručování soudních písemností z pohledu občana?

Další agendy by měly postupně následovat. Alespoň tak to vidí již zmiňovaný náměstek František Korbel, který v jednom rozhovoru načrtl další postup takto:

Jak by se mohl tento projekt dále vyvíjet?

Postupně budeme přidávat další agendy, uvažujeme o elektronizaci exekučního a insolvenčního řízení, správního soudnictví aj. Pokud bude panovat uživatelská spokojenost na straně soudu i veřejnosti, tak budeme pokračovat dál.

BRAND24

Kdy by podle vás mohlo probíhat doručování pouze prostřednictvím hybridní pošty a de facto by neexistovalo žádné jiné?

Technický problém to zřejmě není, provozovatelé poštovních služeb poskytují tuto službu již několik let a klasickým příkladem funkceschopnosti i bezpečnosti toho řešení je právě doručování bankovních výpisů. To řešení myslím může být zhruba za rok využitelné univerzálně ve všech soudních agendách. Jde jen o zvyk jak soudního aparátu, tak uživatelů, kteří dnes psychologicky hledají to modré razítko a parafu zapisovatelky na doručeném stejnopisu. Ta tam zkrátka nebude, bude tam číselný kód.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor byl dlouho nezávislým konzultantem a publicistou, od 8.6.2015 je členem Rady ČTÚ. 35 let působil také jako pedagog na MFF UK v Praze.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).