Všechny recenze na seriál Semestr opakují stejné body: jedná se o příběh studentky filmové vědy Amálie, jejího přítele Damiána, toho času na Erasmu v Berlíně, a hloupoučké kamarádky Pavlíny, co má dikci úplně stejné blbky, jakou hraje v Kosmu(zřejmě si našla svou životní polohu, stejně jako si třeba Louis De Funés našel polohu hloupoučkého strážmistra Cruchota). Ti tři se spolu baví jen a pouze prostřednictvím Skypu, Facebooku, a internetu obecně – celý seriál je záběrem na pracovní plochu počítače.
Není to špatný nápad, i když úplně originální také není. Technika způsobu vyprávění prostřednictvím počítačových sítí byla použita už ve filmu Odebrat z přátel. Zatímco v americkém horroru je ale tento postup použitý k vyprávění příběhu, Semestr si na příběh v klasickém slova smyslu (posloupnost událostí, která ve spojení s protagonisty a prostředím dokáže diváka silně zaujmout) ani nehraje.
Neklikám, bodám…
„Problémy“, které hlavní hrdinové řeší, spočívají maximálně v tom, že Amálie na Damiána trochu žárlí a dává mu to různými způsoby najevo, Damián se srovnává s realitou nového prostředí a pořídí si domů kočku, zatímco majitelka módního blogísku Pavlína skočí po první reklamní nabídce a začne do nebes vychvalovat dámské vložky.
Pozor ale – tím není řečeno, že seriál musí být tímto nutně špatný. Je prostě natolik jiný, než jsme zvyklí, že na něj klasická měřítka vlastně ani nemůžete aplikovat. Nedávají prostě smysl, je to jako by se spolu pokoušely komunikovat dva naprosto odlišné živočišné druhy. Pro malou (nepříliš spoilerující) ukázku toho, jak moc se mění komunikační sdělení a technika: když v prvním díle Amálie vyčítá Damiánovi, že jí pár dní nezavolal, kliká zuřivě na jeho fotku. Když se Damián zeptá, co to má znamenat, odpověď zní: Hladím tě kurzorem – spíš bodám.
Tomu nemůžete rozumět, to musíte prožít
Komunikační prostředí mileniálů je natolik odlišné od toho, v čem vyrůstali třeba jen o deset let starší lidé, že proto, abyste se v něm orientovali a přijali ho za své, musíte být buď velmi, velmi, velmi tolerantní – nemění se totiž jen způsob vyprávění, ale také co je vlastně popisováno. Druhou možností pak samozřejmě je být mileniál a novou mediální realitu považovat za přirozený stav věci.
Jak jsme si již řekli, klasický příběh v tomto seriálu, který připomíná spíše deníkový záznam života, nehledejte – prostě zkopírujete facebookové aktivity (timeline, chat) a přidáte k tomu záznam Skype callů a máte hotový celý seriál, nemusíte psát žádný scénář.
Semestr je prostě nový druh vyprávění. Pokud víte, co to znamenají značky Snapchat a Skype, mohlo by to pro vás fungovat. Pokud ne, můžete se alespoň utěšovat, že jde o jeden ze symptomů doby, která zcela zásadně změnila mediální krajinu.
ČLÁNKY DO MAILU