V pátek zavládla na českém Internetu panika vyvolaná články s titulkem podobným tomuto: „Odkazovat na webu na stáhnutí filmů je trestné, rozhodl Ústavní soud“. Tvrzení z titulku podporoval i vlastní text článku: „Odkazovat na webu na stránky, kde si můžete stáhnout zdarma filmy, je trestné. Takovýto vzkaz vyslal Ústavní soud, když odmítl stížnost na rozsudek, který potrestal sedmnáctiletého studenta z Liberce.“ Jen škoda, že v textu chyběl odkaz na rozsudek.
Než se ale k rozsudku (a dalším materiálům) dostaneme, chce to hned na začátek jednu důležitou opravu: soud nerozhodl, že odkazovat na webu na stáhnutí filmů je trestné. Rozsudek se týká používání EMBED prvku a zpřístupnění nelegálních kopií autorských děl přímo na webu (cinemaworld.biz a 2470 filmů). Právě použití EMBEDu, díky kterému byla autorská díla zpřístupněna přímo na zmíněném webu, je klíčovým momentem. A také to, že k tomu docházelo opakovaně, ve velké míře a i poté, co byl provozovatel upozorněn na právně problematické jednání.
Po prostudování dokumentů nejspíš ale nakonec můžete dojít k podobnému závěru jako já. Tedy především k tomu, že:
- Autorské právo je potřeba aktualizovat a revidovat, aby bylo více „kompatibilní“ se světem okolo nás
- Česká Protipirátská Unie by se měla zabývat užitečnější činností, než represí nezletilého „piráta“. Měla by stíhat ty, u nichž se nelegální kopie autorských děl vyskytovaly, a možná by neškodilo, aby se stala tím, kdo začne řešit revizi autorského práva tak, aby vyhovovalo realitě roku 2013
- Bylo by dobré, aby některý ze soudů konečně ČPÚ odkázal do patřičných mezí co se zvláštních způsobů vyčíslování „škody“ týče
Jakkoliv je velmi pravděpodobné, že se na těchto bodech můžeme i shodnout, bohužel to nic nemění na faktu, že mladík v tomto případě ukázal mimořádnou míru naivity a nezodpovědnosti. Ani na tom, že odkazy na webu na stáhnutí filmu jsou legální (protože stále nikdo neřekl, že nejsou).
Kde si to můžete nastudovat sami?
Především v Rozhodnutí Nejvyššího soudu 8 Tdo 137/2013 a v usnesení Ústavního soudu III.ÚS 1768/13, přičemž nejsnáze použitelný (a vcelku i snadno pochopitelný) je první uvedený dokument. Byť je při studiu potřeba velmi opatrně odlišovat, co jsou tvrzení (nebál bych se napsat „zbožná přání“) České Protipirátské Unie a co jsou skutečné závěry soudu. Protože jenom ty jsou platné a směrodatné.
A teď pár citací, které jsou podstatné (zvýraznění pochází od autora článku):
v L. v době od 10. 6. 2009 do 19. 4. 2010 v ulici C. v místě svého bydliště jako hlavní správce a administrátor provozoval webové stránky, kde za využití tzv. hostingu s možností uložení dat na serveru společnosti FlyNetwork, s. r. o., v prostoru vyhrazeném pro své stránky umístil a ponechal odkazy, tzv. embedded linky umožňující přístup k neoprávněným rozmnoženinám filmových a televizních děl umístěných na externích serverech tak, že kdokoli k nim mohl mít prostřednictvím stránky přístup na místě a v čase podle své vlastní volby počítačovou sítí internet, aniž by k tomu měl souhlasy nositelů autorských práv
a to přesto, že byl dopisem Č. p. u., zastupující nositele autorských práv, ze dne 30. 5. 2008 vyzván k ukončení tohoto jednání, čímž porušil zejména ustanovení § 12 odst. 1, 4 písm. f), § 18 odst. 1, 2, § 80 odst. 1, 2 písm. e) a § 84 odst. 1, odst. 2 písm. d) zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších právních předpisů (autorský zákon), [dále jen „aut. zák.“]
Všimněte si, prosím, že zde není řeč o odkazech (tedy hypertextových odkazech), ale o EMBEDDED lincích (odkazech). Zásadní rozdíl je zde v tom, že hypertextový odkaz odvádí návštěvníka pryč a k případnému porušení zákona tak dojde až na cílovém místě. V případech EMBEDDED odkazu návštěvník neodejde a porušení zákona je na místě s EMBED prvkem. Viz i vyjádření státního zástupce: „Podle § 18 aut. zák. není sdělováním díla prostřednictvím počítačové sítě jen jeho umístění na internetu, ale jde o vytvoření situace, kdy k dílu „kdokoli může mít přístup na místě a v čase podle své vlastní volby“, jak tomu v předmětné věci podle popsaných skutečností bylo.“
kdy je sice provozováno zařízení technicky způsobilé ke sdělování díla veřejnosti, avšak k samotnému zpřístupňování díla nedochází, nebo sice dochází, avšak až skrze další osobu, na které je tíže splnění povinností vyplývajících z užití autorsky chráněných děl. Mladistvý byl v projednávané věci osobou, skrze kterou docházelo k samotnému zpřístupňování díla, protože umístil příslušné tzv. embedded linky na svých webových stránkách, a tak sděloval uvedená díla veřejnosti ve smyslu § 18 odst. 2 aut. zák., jak na straně 27 – 28 rozsudku odvolací soud správně a podrobně vyložil včetně technických principů fungování tzv. embedded linek a citoval výklady obsažené v právnické literatuře.
V rámci rozsudku je také nutné věnovat pozornost tomu, že šlo o činnost opakovanou (připomeňme, že po prvním oslovení ČPÚ byl původní web zrušen a byl založen nový) a také „nikoli nepatrnou“ a po dlouho dobu (zde šlo o deset měsíců). A samozřejmě nelze zapomenout na to, že byl ČPÚ upozorněn – a zde není až tak důležité, že ČPÚ nemůže vykládat zákony (v dokumentu Nejvyššího soudu to ostatně jasně zaznělo), ale že mladík byl jasně upozorněn na to, že to, co dělá, není v souladu s představou vlastníků práv.
Uvedeného provinění se dopustí ten, kdo neoprávněně zasáhne nikoli nepatrně do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, uměleckému výkonu, zvukovému či zvukově obrazovému záznamu, rozhlasovému nebo televiznímu vysílání nebo databázi. Přitom podle tzv. právní věty odvolacího soudu se mladistvý uvedeného provinění dopustil v alternativě, že neoprávněně zasáhl nikoliv nepatrně do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, zvukově obrazovému záznamu a televiznímu vysílání.
Lze proto pro stručnost jen připomenout odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (viz strany 27 až 29), kde s odkazem na konkrétní jednání mladistvého, který při znalosti fungování a povahy www stránek a na nich zavedené služby, jednal se zcela zřejmým záměrem, aby předmětná díla veřejnosti zpřístupnil. Lze proto mimo jiné připomenout, že mladistvý sám vybíral filmy a svým počínáním ovlivňoval, jaké filmy budou nabízeny. Činil tak se znalostí všech potřebných počítačových informací, neboť vložením embeddingu odkazujícího na obsah umístěný na jiné internetové stránce, zpřístupnil obsah jiné internetové stránky, čímž umožnil, aby kdokoliv zhlédl tam umístěné údaje (viz strana 28 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). V uvedené činnosti mladistvého soudy shledaly úmysl nepřímý podle § 15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku. Nejvyšší soud tento závěr považuje za opodstatněný, a to mimo jiné i proto, že mladistvý předmětnou činnost provozoval delší dobu, kdy nejprve srovnatelné jednání provozoval na jiných WWW stránkách.
Tímto dopisem ze dne 30. 5. 2008 označeném jako „Výzva k ukončení porušování práv a způsobování škody“ byl mladistvý vyzván k „ukončení protiprávního stavu“ spočívajícího v provozování internetové stránky na adrese umožňující spouštění a prohlížení souborů obsahujících neoprávněné rozmnoženiny audiovizuálních děl, jež byla na tuto internetovou adresu mladistvým umístěna bez souhlasu nositelů práv zastoupených ČPU. V jeho textu je uveden odkaz na konkrétní ustanovení autorského zákona, jichž se nezákonné jednání mladistvého bezprostředně týká, včetně upozornění na rozpor tohoto jeho jednání s trestním zákonem (účinným do 31. 12. 2009). Kromě jiného byl mladistvý rovněž informován, že i když jde o odkaz na jiné místo na Internetu, odkud lze film stáhnout, jde o protiprávní jednání, které musí ve lhůtě 5 dnů od obdržení výzvy ukončit (č. l. 43 až 45).
Z obsahu spisu lze též zmínit, že mladistvý na základě této výzvy činnost internetové stránky ukončil, avšak již dne 1. 12. 2008 zaregistroval stránku novou, a to (která je podkladem projednávané věci), která sloužila ke stejnému účelu a na níž prezentoval naprosto shodný obsah jako na stránce předešlé (č. l. 515 až 517).
Za další zmínku stojí i to, že rozhodnutí řeší i případné námitky typu „ale vždyť to vyhledávače dělají také“.
Lze jen připomenout mimo jiných i sdělení svědka L.V. (strana 517 spisu), který u hlavního líčení k rozdílu mezi funkcí WWW stránek, které mladistvý provozoval, a těch, na nichž byly filmy umístěny, uvedl, že "zatímco vyhledavače fungují automatizovaně, u stránek typu, autor jedná cíleně tak, aby shromáždil konkrétní typ, dělá to ručně a zcela vědomě, kdežto u vyhledavačů nedochází k žádnému vědomému zanášení do katalogů konkrétního obsahu'.
A není nezajímavé, že roli při rozhodování samozřejmě hrálo i to, že web vydělával peníze, včetně faktu, že se mladík pokoušel web prodat. Nicméně je důležité dodat, že toto už nemá žádný vliv na to, zda došlo (či nedošlo) porušování práv autorů.
části elektronické komunikace, a v rámci ní rozvedl nález elektronické pošty, z jejíhož obsahu je patrné, že k datu 13. 4. 2010 mladistvý nabízel k prodeji webový portál včetně domény (viz strana 54 a násl. znaleckého posudku). V textu jedné ze zpráv zájemci o tento web mladistvý sdělil „že jej prodává včetně domény a připravované verze, kterou má zájemce možnost shlédnout na …(je to kompletně nová, obsahově přepracovaná a kvalitnější verze webu), k tomu by připadl i nárok na skupinu na F., která čítá bezmála již 1000 členů a také t. profil a y. kanál… Podle G. A. za poslední měsíc se denní návštěvnost pohybuje okolo 12.000 lidí, web má sám o sobě 68.000 registrovaných uživatelů a tato čísla neustále stoupají. Cena by se tedy pohybovala 60.000,– Kč za vše… Web sám o sobě je výdělečně činný a kupní cena se vám může již brzy vrátit… v případě zájmu na vás můžeme převést náš účet na reklamu systému proklik.cz, který nabízí až 1,50 Kč za klik na reklamní plochu …“.
Poslední vhodná věc k citaci pochází z odůvodnění odmítnutí podané ústavní stížnosti.
Vedle již obecnými soudy zdůrazněné skutečnosti, že se v předmětném případě jednalo o zcela jiný druh porušení autorských práv, považuje Ústavní soud za nutné konstatovat, že ve zmiňovaném nálezu Ústavní soud obecným soudům vytknul především to, že se nedostatečným způsobem zabývaly jednak naplněním kritéria společenské nebezpečnosti, jakožto materiální stránky trestného činu, a rovněž tak možností vyřešení stěžovatelova jednání netrestní cestou. Žádné z těchto pochybení však nelze obecným soudům v projednávané věci vytknout, neboť odvolací i dovolací soud se důkladně a obsáhle vypořádaly se všemi stěžovatelovými námitkami, včetně otázek společenské škodlivosti stěžovatelova jednání a možností aplikace zásady subsidiarity trestní represe (viz s. 12 a 13 usnesení Nejvyššího soudu).
Zejména otázka řešení jednání netrestní cestou mě vrací zpět k tomu, co už jsem napsal v úvodu. Domnívám se, že by se Česká protipirátská unie měla zabývat užitečnějšími a prospěšnějšími věcmi, než vláčením mladíka po soudech, když zároveň zcela ignoruje to, že musel mít kde brát oněch více než 2 400 filmů.
A otevřeně řečeno, chtít po něm 122 milionů korun (později redukovaných na 4 miliony), je nehorázné.