Hlavní navigace

Operátoři nově garantují minimální rychlost připojení, ověříte si ji ale stěží

4. 7. 2012
Doba čtení: 10 minut

Sdílet

patchcord
patchcord
Smluvní podmínky tuzemských operátorů doznaly v nedávných dnech zajímavých změn. Telefónica a T-Mobile nově uvádějí garantované minimální rychlosti svého pevného i mobilního připojení. U mobilního zaručují 16 kbit/s, zatímco u pevného se jejich garance rozchází zcela zásadně. Vodafone záruky nezveřejnil.

Naši největší operátoři v poslední době měnili své základní smluvní dokumenty: všeobecné podmínky či provozní podmínky konkrétních služeb. V případě Telefóniky a T-Mobile se tak stalo k 1.7.2012, zatímco u Vodafone již k 1.6.2012. Proč ale „tak najednou“? A čeho se změny týkají?

Odpověď na první otázku podle mého názoru souvisí s novými kompetencemi ČTÚ: ten k 1.1.2012 získal některé nové pravomoci v oblasti ochrany spotřebitele, které původně vykonávala Česká obchodní inspekce. Patří mezi ně například možnost (nikoli povinnost) předepsat poskytovateli, aby zajistil určitou minimální kvalitu poskytované služby (§71/4 zákona č. 127/2005 Sb.). V dubnu letošního roku pak předseda ČTÚ vyzval naše mobilní operátory, aby své smluvní podmínky uvedli do souladu s novou úpravou ochrany spotřebitele, a to nejpozději do 1.7.2012. S tím, že „na začátku druhého pololetí roku 2012 zahájí komplexní kontrolu smluvních podmínek tak, aby prověřil, zda jsou v souladu s přijatou novelou zákona o elektronických komunikacích“.

Příslušné dopisy jednotlivým ředitelům pak konkrétněji vyjmenovávají oblasti, které ČTÚ „leží na srdci“ nejvíce. Problematika minimálních garantovaných rychlostí zde sice uvedena není – ale právě ona je podle mého zjištění tou asi nejmarkantnější změnou smluvních a provozních podmínek, a to hlavně u Telefóniky a T-Mobile. Čímž netvrdím, že nedošlo k dalším změnám i v dalších dokumentech – sám jsem zkoumal jen ty „nejzákladnější“ (všeobecné a provozní podmínky),  a zaměřil se právě na problematiku minimálních rychlosti.

Minimální rychlosti mobilního připojení

Nejjednodušší je situace u mobilních dat, kde se Telefónica a T-Mobile shodnou na minimální garantované rychlosti: na 16 kbit/s.

Konkrétně T-Mobile má ve svých obchodních podmínkách pro jednotlivé mobilní datové služby (ve verzích platných od 1.7.2012) nové ustanovení, které nejprve mluví o garantované době aktivace, a pak i o garantované rychlosti. Zde nejprve prezentuje maximální dosažitelné rychlosti, a pak dlouze vyjmenovává faktory, kvůli kterým může být skutečně dosahovaná rychlost podstatně nižší. No a v závěru se konstatuje:

V případě úspěšného připojení Účastníka poskytuje TMCZ Účastníkům vzhledem k výše uvedeným neovlivnitelným faktorům minimální garantovanou rychlost 16 kbit/s.

Telefónica ve svých nových provozních podmínkách pro mobilní internetové také vyjmenovává obdobné důvody (byť ne tak rozsáhle jako T-Mobile), a nakonec konstatuje, že:

V případě úspěšného připojení k Mobilní síti O2 zaručuje minimální rychlost Služby 16 kbit/s.

A jak je tomu u třetího do party, tedy Vodafone? U něj jsem žádné ustanovení o minimální garantované rychlosti datových přenosů nenašel. V nových Všeobecných podmínkách (platných již od 1.6.2012) přibyl alespoň odstavec, který říká, jak jsou přidělovány zdroje mobilní sítě:

Abychom zabránili naplnění kapacity připojení či jejímu překročení, používáme následující postupy:
a) Přednostně jsou poskytovány hlasové služby před datovými službami.
b) V případě naplnění kapacity připojení (zejména u základnové stanice) nelze zahájit nový hovor, probíhající hovory nejsou ovlivněny.
c) V případě naplnění kapacity připojení u datových služeb (zejména u základnové stanice) dochází k omezení rychlosti připojení všech aktivních uživatelů sítě.
d) U datových služeb se dále uplatní pravidla FUP.

Zajímavější je situace u pevného připojení přes xDSL. Zde jsem opět našel konkrétní ustanovení jen u Telefóniky a T-Mobile, ale nikoli u Vodafone. A zajímavé je, že zde se Telefónica a T-Mobile rozchází poměrně zásadně.

Minimální rychlosti pevného připojení – u Telefóniky

Telefónica na to jde přes rychlostní profily. Konkrétní rychlostní profil vyjadřuje rychlost, která je nastavena na xDSL modemu koncového uživatele a na jeho protějšku v rámci DSLAMu, a která vypovídá o tom, jak dlouho trvá přenos jednoho bitu. Jde o rychlost nominální, která nerozlišuje to, zda jde o bit užitečný či režijní, a stejně započítává různé nezbytné prodlevy, časové odstupy apod. Proto je v praxi tato nominální rychlost vždy vyšší než rychlost efektivní neboli skutečně dosahovaná, která naopak započítává pouze „užitečné“ bity a byty.

Změřte si rychlost svého připojení přímo na Lupě s pomocí našeho speedmeteru!

Praxe by měla být taková, že zákazníkovi Telefóniky je nastaven nejvyšší rychlostní profil, jaký jeho místní smyčka svými vlastnostmi a parametry „snese“, a který se ještě „vejde“ do uživatelem zvoleného tarifu. Tak to ostatně říká i sama Telefónica, když ve svých dosavadních Provozních podmínkách pro poskytování služby O2 internetové připojení uvádí, že:

rychlost Služby [je] konfigurována na nejvyšší dostupný technický rychlostní profil zařízení DSLAM tak, aby docházelo k nejmenšímu možnému odstupu od maximální sjednané rychlosti Služby

Onen „odstup“ je pak podstatou toho, co jsem si v dřívějších článcích zde na Lupě dovolil označovat jako AžDSL: zákazník platí za onu „maximální sjednanou rychlost“, která je mu také různě inzerována a podstrkována marketingem jako maximální rychlost (rychlost „až“). Ve skutečnosti je mu nastavován nějaký konkrétní rychlostní profil, který může být i podstatně nižší, v závislosti na kvalitách jeho pevné linky (přesněji: místní smyčky).

Až dosud přitom zákazník neměl moc šancí dozvědět se, jaké rychlostní profily vůbec připadají v úvahu, a mohl se to pouze domýšlet: v cenících ani v popisu služby tato informace nebyla. Schválně si to srovnejte sami na následujících dvou obrázcích, které ukazují předchozí ceník (vlevo) a nový ceník, platný od 1.7.2012 (vpravo):

Dříve totiž byly v ceníku uváděny pouze ony „marketingové“ rychlosti, neboli „maximální sjednané rychlosti“. Například, u tarifu Internet Aktiv:

Rychlost připojení směrem k zákazníkovi na technologii VDSL: 25600 kb/s
Rychlost připojení směrem od zákazníka na technologii VDSL: 2048 kb/s

To vše s dovětkem (nad tabulkou), že:

Uváděné rychlosti připojení směrem k a směrem od zákazníka jsou rychlostmi maximálně dosažitelnými.

Nově je u jednotlivých tarifů uváděn rozsah (nikoli výčet) rychlostních profilů, které mohou být zákazníkovi nastaveny. Pro stejný tarif Internet Aktiv je to:

Rozsah rychlostních profilů pro připojení směrem k zákazníkovi: VDSL: 20 480 – 25600 kb/s, ADSL: 12 288 – 16 384 kb/s

A jak že tento rozsah (a nikoli výčet) rychlostních profilů souvisí s minimální garantovanou rychlostí? To říká následující ustanovení (bod 3.6.) nových Provozních podmínek pro poskytování služby O2 Internetové připojení:

O2 zaručuje Účastníkovi minimální rychlost odpovídající 80 % rychlosti nejnižšího rychlostního profilu uvedeného v Ceníku Služby pro sjednaný tarif.

Povšimněte si, že nejde o 80% z nastaveného profilu, ale z nejnižšího rychlostního profilu  v rámci daného tarifu. Když jsem se ptal na důvody (proč nejde o 80% z profilu skutečně nastaveného), zněla odpověď následovně: nastavený rychlostní profil se může v čase měnit. V případě ADSL jen „ručně“, na zásah technika, ale v případě VDSL dokonce automaticky, bez přímého zásahu člověka. Dít se tak má proto, že je nutné optimalizovat rychlosti vzhledem k vlastnostem sítě a chybovosti přenosů při různých rychlostech, tak aby „užitečná“ propustnost byla co nejvyšší.

Ačkoli to z výše uvedené formulace explicitně nevyplývá, je „nejnižší rychlostní profil“ pro sjednaný tarif ještě členěn podle technologie. Tedy v závislosti na tom, zda jde o ADSL či VDSL, protože rozsahy jejich rychlostních profilů jsou skutečně jiné. Jak tedy vychází garantované rychlosti pro jednotlivé tarify a technologie, ukazují následující tabulky (první se týká směru ze sítě k uživateli, druhá pak opačného směru, od uživatele do sítě):

sjednaný tarif

technologie

rozsah profilů (downstream)

garantovaná minimální rychlost

Internet Aktiv

VDSL

20 480 – 25600 kbit/s

16 384 kbit/s

ADSL

12 288 – 16 384 kbit/s

9 830,4 kbit/s

Internet Optimal

VDSL

10 240 – 16 384 kbit/s

8 192 kbit/s

ADSL

3 584 – 8 192 kbit/s

2 867,2 kbit/s

Internet Start

VDSL

2048 kbit/s

1 638,4 kbit/s

ADSL

256 – 2048 kbit/s

204,8 kbit/s

sjednaný tarif

technologie

rozsah profilů (upstream)

garantovaná minimální rychlost

Internet Aktiv

VDSL

1856 – 2 048 kbit/s

684,8 kbit/s

ADSL

512 – 768 kbit/s

409,6 kbit/s

Internet Optimal

VDSL

768 – 1 024 kbit/s

614,4 kbit/s

ADSL

256 – 512 kbit/s

204,8 kbit/s

Internet Start

VDSL

256 kbit/s

204,8 kbit/s

ADSL

128 – 256 kbit/s

102,4 kbit/s

Minimální rychlosti pevného připojení – u T-Mobile

To T-Mobile se žádnými rychlostními profily nezdržuje. Jeho nové Podmínky služeb Internet ADSL/VDSL (v článku 4.2) opět nejprve uvádí maximální teoreticky dosažitelné rychlosti, neboli rychlosti „marketingové“ (což je v případě VDSL 25 Mbit/s, ale s poznámkou, že od 1.9.2012 půjde o 40 Mbit/s). Pak jsou vyjmenovávány vlivy, které snižují skutečně dosahovanou rychlost (oproti rychlosti marketingové), a nakonec je konstatováno (článek 4.3):

V případě úspěšného připojení Účastníka poskytuje T-Mobile Účastníkům vzhledem k výše uvedeným z jeho strany neovlivnitelným faktorům v závislosti na používané technologii následující minimální garantované rychlosti:
ADSL – 5,12 kbit/s stahování dat, 2,56 kbit/s odesílání dat
VDSL – 204,8 kbit/s stahování dat, 15,36 kbit/s odesílání dat

Pokud nejde o nějaký hloupý překlep, jedná se o opět o hodnoty počítané jako 80 procent – ale ze zcela jiných minimálních hodnot než v případě Telefóniky. Například u ADSL jde o 80 % z 6,4 kbit/s u stahování, a 3,2 kbit/s u odesílání dat. To ale odpovídá spíše hodnotám hodně raného dial-upu než dnešního xDSL, a u reálně poskytované služby působí (podle mého názoru) spíše trapně. To už by mi přišlo korektnější konstatovat, že není v silách poskytovatele garantovat žádnou efektivní (skutečně dosahovanou) rychlost na takovém přenosu, který jde za hranice jeho vlastní sítě. A byla by to i pravda, protože když bude přenosová cesta přerušena mimo jeho síť (ve veřejném Internetu), pak uživatel skutečně nic nepřenese a jeho rychlost skutečně bude nulová, aniž by na tom měl poskytovatel jeho připojení nějakou vinu.

Jenže: co když T-Mobile, třeba v souvislosti s výzvou ČTÚ, nechtěl či nemohl uvést čistou nulu?

Není downstream jako download

Zásadní rozdílnost přístupů Telefóniky a T-Mobile ukazuje, že otázka garantované minimální rychlosti je značně ošemetná. A to hned ze dvou důvodů: jedním je to, o jaký druh garantované minimální rychlosti se vlastně jedná, a druhým pak to, jak ji měřit.

Zatímco rychlostní profil vyjadřuje  rychlost nominální, která nerozlišuje mezi užitečnými daty a nejrůznější režii, předmětem garance by již měla být rychlost efektivní, která měří pouze přenos „užitečných“ dat. Tato rychlost je ale nutně závislá na rychlosti, s jakou přenášená data generuje jejich zdroj. No a pokud tento zdroj dat leží mimo síť příslušného poskytovatele, pak není v jeho moci a poskytovatel ho skutečně nemůže ovlivnit. V nejhorším případě přestane svá data poskytovat úplně, a efektivní (skutečně dosahovaná) rychlost klesne na ideální nulu. Podobně jako v případě, kdy jsou generovaná data přenášena přes veřejný Internet, kde právě dojde k nějakému kapacitnímu omezení.

Z tohoto pohledu vypadá „odhad“ Telefóniky docela odvážně. A mimochodem, přesně odpovídá definici broadbandu z roku 2004 ještě od bývalého Ministerstva informatiky  ČR, která obsahovala ustanovení předpokládající, že:

skutečně dosahovaná (efektivní) rychlost nebude v dlouhodobém průměru nižší než 80 % rychlosti nominální.

Díky čemu si ale Telefónica může troufnout nasadit takto „vysokou“ garanci minimální dosahované rychlosti? Zvláště když efektivní (skutečně dosahovanou) rychlost si uživatelé mohou snadno změřit sami, pomocí nejrůznějších „měřáků“, jako je třeba speedtest.net, rychlost.cz, dsl.cz, či speed test přímo zde na Lupě. A zde mnohdy nedosahují zdaleka takových rychlostí, jaké Telefónica nyní prezentuje jako garantované. Ukažme si to na příkladu nejnovějších výsledků měření serveru dsl.cz za květen:

Odpověď napovídá následující ustanovení v nových Podmínkách služeb Internet ADSL/VDSL (článek 3.7.):

Pro šetření reklamace rychlosti Služby je rozhodné měření provedené mezi Koncovým telekomunikačním zařízením a přístupovým bodem k síti Internet.

Toto ustanovení fakticky říká, že Telefónica vztahuje svou garanci efektivní rychlosti jen na svou síť. Tím eliminuje vliv toho, co nemá pod svou kontrolou – a pak už by pro ni skutečně nemělo být větším problémem dodržet oněch slibovaných 80 % z nominální rychlosti (i u nejnižšího rychlostního profilu).

S tím souvisí i další zajímavá skutečnost: již před delší dobou Telefónica uspořádala setkání s novináři, na kterém se podrobněji věnovala otázce měření rychlostí u svých datových služeb. A mimo jiné také řekla, že ve své síti má vlastní měřící server, na kterém rychlost měří. Ten tedy bude používat při řešení případných reklamací.

Rozdíl mezi výsledky měření tohoto měřícího serveru v síti Telefóniky a kteréhokoli z „veřejných“ měřících serverů ve veřejném Internetu pak jde na vrub režie těchto serverů, a hlavně vlivu veřejné části Internetu, přes kterou měřený přenos prochází. A kde propustnost může – v nejhorším případě – klesnout až na skutečnou nulu. Jinými slovy: když na některém z veřejných serverů naměříte nějakou nižší hodnotu, při případné reklamaci může Telefónica vůči svému serveru naměřit úplně jiné (a to vyšší) hodnoty.

Křisťálová Lupa 24 hlasovani

Problém je ale v tom, že běžný uživatel si nemůže ověřit rychlost své přípojky vůči měřícímu serveru Telefóniky, protože ten není veřejný. Kdoví, proč jej Telefónica nechce učinit veřejně přístupným – třeba nemá vhodně připravené rozhraní, nebo není dostatečně dimenzován co do své kapacity. Nebo se obává nařčení z manipulace jeho výsledků?

Ale možná by to šlo jednodušeji, podobně jako to udělalo české UPC: to provozuje ve své síti FTP server, ze kterého si uživatel může stáhnout „hodně velký“ soubor a sám si změřit, jak dlouho mu trvalo, než se tak stalo. Dokonce má za tímto účelem připraveny tak velké soubory, aby jejich stahování při určité rychlosti trvalo kolem 30 sekund. Sám jsem to zkoušel při testování jejich přípojky s rychlostí 100 Mbit/s – a s klasickými „měřáky“ ve veřejném Internetu jsem se dostal nejvýše na 82 Mbit/s, zatímco u FTP v sítí UPC až na samotných 100 Mbit/s. Viz můj článek z roku 2009 zde na Lupě.

Autor článku

Autor byl dlouho nezávislým konzultantem a publicistou, od 8.6.2015 je členem Rady ČTÚ. 35 let působil také jako pedagog na MFF UK v Praze.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).