Přehled konektivity českých ISP

Zatímco ještě v devadesátých letech byla každá zpráva o (jen s mírnou nadsázkou) novém „drátu“ některého místního ISP do zahraničí velkou událostí českého Internetu i odborných médií, podobné události dnes mají daleko do tehdejšího povyku. Od posledního přehledu zahraniční konektivity uplynuly již tři roky, avšak stále platí důvod menší důležitosti, v tomto článku uvedený. Připojení do zahraničí již není úzkým hrdlem poskytovatelů, a není nutné je tak úzkostlivě sledovat při výběru ISP (zejména domácími uživateli – vždyť to není ještě tak dávno, co součástí přehledů několika málo free dial-up poskytovatelů byly i údaje o síle jejich linky za hranice). Také sami poskytovatelé již neuvádějí tak často jako konkurenční výhodu sílu svého připojení do zahraničí, neboť jsou většinou připojeni velmi podobným způsobem: rychlostí od 100 Mbit/s výše v některém pražském centru, přičemž skutečná rychlost se nastavuje podle potřeby.

Není tedy divu, že ani na Lupě nepokračujeme v pravidelných reportech o konektivitě ISP s takovou důkladností jako před lety. Přesto by pro některé z vás toto srovnání mohlo být zajímavé. S ohledem na poměrně nepřehlednou situaci mezi připojeními jednotlivých subjektů jsme na rozdíl od předchozích dílů upustili od ambicí na kompletní přehled stavu českého Internetu a soustředili se na šestnáct největších ISP v České republice podle naší soutěže Telekomunikační web roku 2004 plus společnost Ha-vel. Z tohoto důvodu je také přehled soustředěn do jedné tabulky bez rozdělení na typy poskytovatelů, jak bylo u předchozích dílů zvykem. Kromě rychlosti příslušné linky a přípojného bodu nás zajímala také portová cena, tedy cena, za kterou společnost nabízí připojení místním poskytovatelům. Tento zajímavý údaj však zůstal podle našich očekávání v řadě případů utajen pod termínem „individuální.“

Zdrojem informací jsou v drtivé většině případů sami poskytovatelé (respektive jejich tiskoví mluvčí), pouze u firem, u nichž bylo problematické údaje získat, jsme použili informace z jejich webových stránek. Symbol „–“ pak v tabulce znamená, že např. přípojný bod do zahraničí poskytovatel „nemá“, resp. pronajímá si tento přístup od jiného poskytovatele.

Ceny za připojení se nám podle očekávání nepodařilo získat zdaleka od každé firmy, avšak ty, které nám některé z nich poskytly, jsou na pohled zajímavé. Předně je zjevné, že cena za připojení už dnes zdaleka netvoří podstatnou část celkové ceny, kterou svému poskytovateli jako koncový uživatel platíte. Zatímco dříve byl nejdražší právě samotný přístup k „rychlé páteři ven“ a přidružené náklady hrály menší roli, dnes je poměr obrácený či alespoň vyrovnaný. Náklady na údržbu a správu a amortizace síťových prvků jsou tak položkou, která do celkové ceny promlouvá stále více, což nakonec ovlivňuje i možnosti jejího dalšího stlačování.