Tento článek je pokračováním části věnované politickému pozadí a regulaci telekomunikačního trhu.
Mobilní operátoři jsou podnikatelský subjekt jako jakýkoliv jiný, s jednou výjimkou: podnikají na trhu, kde nemůže existovat větší konkurence, protože jde o trh založený na vzácném zdroji a vysokých nákladech pro vstup do odvětví. To je také důvod, proč je jejich činnost regulována, nebo alespoň regulována má být.
Poznámka: v tomto bodě se často hovoří o „neviditelné ruce trhu“ a nutnosti regulaci zrušit. Opak je ovšem pravdou, regulace koriguje odchylky existujícího stavu trhu od ideálního stavu, který ekonomové chápou pod pojmem „volný trh“ a který se v praxi zpravidla nevyskytuje.
V Česku ovšem působí pouze velcí operátoři, nadnárodní skupiny, které těžce krvácely po aukcích UMTS licencí a draze platí za výstavbu sítí 3G v západní Evropě.
Ohodnocení regulátorů v Evropě od ECTA za rok 2009. Zdroj.
Česko je tím v odlišné pozici oproti jiným zemím východního bloku. Například v Bulharsku jsou tři mobilní sítě na GSM standardu, ale jen M-Tel patří větší skupině (Telekom Austria), ostatní dva patří domácímu inkumbentovi a řeckému Cosmote. V Maďarsku k Deutsche Telekomu a Vodafone přistupuje Telenor, Rumunsko má z pěti operátorů jen dvě velké skupiny (Orange a Vodafone) a v polském Polkomtelu má Vodafone stěží čtvrtinový podíl, i polský trh je citelně více diferenciovaný. V Česku je situace lepší jen v jednom momentě: český regulátor ČTÚ byl v hodnocení Evropské asociace kompetetivních telekomunikací ECTA ohodnocen jako lepší regulátor než regulátor bulharský, skončil ale jako předposlední ze všech.
V Česku ovšem vládnou nadnárodní skupiny, které si dobře povšimly, že český zákazník není na ceny tolik háklivý, jak by se na první pohled mohlo zdát. Tedy, že je ochoten platit poměrně vysoké ceny za nízkou úroveň služeb. A tak se z Česka po roce 2005 (kdy Vodafone kupuje Oskara) stává dojná kráva tří nadnárodních operátorů: T-Mobile, Telefonica O2 a Vodafone. Co to znamená v řeči čísel? Nejprve Telefonica a záhy po ní i ostatní prakticky zastavují investice do rozvoje sítě a soustředí se na zvýšení profitability. Nula nových drahých služeb, natož 3G, maximální zvyšování cen prostřednictvím nenápadných manipulací, jako je přechod od vteřinového k minutovému účtování, tedy k rozdílu “neviditelných 30 %”, to jsou postupy, jimiž operátoři ždímají z českých klientů peníze.
Čeští operátoři jsou dojné krávy
Zásada Telefonica O2 jednoduchá: z Česka se musí každoročně dostat alespoň 10% dividendy. Což je cíl, kterého se firma drží statečně. Zatímco v roce 2004 a 2005 (před odkupem) se dividenda (podíl na zisku vyplacený akcionářům) pohybovala na úrovni 6 mld Kč, tedy kolem 800 Kč na zákazníka ročně (počítány pevné i mobilní telefony coby zákazník), zlatá léta 2007–8 posílají domů každý rok 16 miliard a dividenda schválená za rok 2010 činí 12,1 miliard Kč, tedy 1840 Kč na zákazníka. Z této sumy inkasuje centrála 70 %, tolik akcií drží Telefonica v českém O2.
Pro porovnání k investiční ochotě operátora: za rok 2010 investovalo české O2 do všech svých investičních aktivit (tedy pevná, mobilní síť, ale i budovy) 5,7 miliard Kč, což byl dokonce pokles 12,7% oproti roku 2009. České O2 je nadprůměrně zisková telco společnost v regionu, mimo jiné proto, že neinvestuje do své sítě a služeb, za cenu nabídky drahých služeb zákazníkům, kteří to akceptují. A zase, zasaďme si to do obrazu. Nadnárodní skupina Telefonica uvádí jako příjmy z dividend spoluvlastněných firem za rok 2010 částku 6,47 miliard euro, česká dceřinka jí přispěla zhruba 0,33 mld euro, tedy pěti procenty. To není mnoho, namítnete. Jenže zasaďme toto číslo znovu do kontextu: skupina Telefonica udávala v roce 2010 počet klientů jako 288 milionů, z čehož 6,6 milionů klientů české filiálky dělalo 2,2%. Výnos z Česka je pro firmu dvojnásobkem průměrného výnosu skupiny na zákazníka. Také při porovnání s dividendami čerpanými z okolních zemí vychází česká pobočka jako nejštědřejší. Jak ještě jinak byste chtěli definovat zlaté vejce či dojnou krávu?
Zdrojem všech dat jsou oficiální výroční zprávy jednotlivých firem.
O2 v tom není samo. Stejně se chovají i ostatní. T-Mobile ještě v roce 2005 rozděluje na dividendách pouhých 149 milionů Kč. Investuje do souboje s Eurotelem, investuje do sítě, dokonce si na to půjčuje. Kde ty loňské sněhy jsou, dnes operátor stejně jako O2 investuje výstavbu sítě ze svého, dividendy zvýšil na 7,5 miliard v roce 2009 a téměř 8 miliard v roce 2010. Zákazníci už mu nerostou (jen nákupem Radiokomunikací, ale jejich klienti jsou z T-Mobile spíše zoufalí), ale jestliže v roce 2005 měl z jednoho na dividendách pouhých 32 Kč ročně, v roce 2008 to bylo 1940 Kč, 2009 1370 Kč a vloni 1451 Kč. Pozor, T-Mobile počítá klienty trochu jinak než O2, takže čísla nejsou vzájemně přesně porovnatelná, nedá se říci, že T-Mobile inkasuje z klienta méně, spíše nadsazuje jejich počet užitím jiné metodiky.
To nejsou ale jediné cesty, jak se matky dostávají k penězům u svých českých dceřinek. V případě českého O2 je nevýhodou dividend jednak daň, jednak to, že více než 30 % drží ostatní akcionáři. Ale jsou jiné cesty, počínaje půjčkami (český T-Mobile dlužil své německé matce i s úroky v roce 2010 přes 8 miliard), přes nejrůznější alespoň rámcově obhajitelné platby. České O2 vyplatilo své matce téměř jednu miliardu korun v roce 2010 za “správu a management značky”, čili za to, že užívá “nadnárodního brandu” a tedy se podílí i na jeho mezinárodních úspěších a přispívá na ně. Abyste si tuto jednu miliardu dali do kontextu, za rok 2010 utratila česká O2 na inzerci v Česku přes všechny mediatypy 650 milionů Kč, tedy o něco málo více než polovinu svého příspěvku na globální dobrodiní značky.
Vodafone je taktéž kreativní, jen má finanční rok končící v březnu, což může mírně mást. V roce 2009 provedl Vodafone rozhodnutím matky šachy se základním jměním, čímž Vodafone Europe zinkasoval 17,5 miliard Kč a nemusel tak rozdělovat zisk, ponechává jej jako nerozdělený zisk z minulých let. To není všechno. Dalších cca 300 milionů ročně si účtuje Vodafone Group za své služby (jako přístup do vnitropodnikové sítě) a znovu 289 mil Kč (finanční rok 2009) a 354 milionů Kč (finanční rok 2010) si účtuje jako licenční poplatky za používání značky. Vzhledem k poměru počtu zákazníků tak Vodafone vyjde používání značky v Česku dráže než českou O2.
A jen pro představu, podle Admosphere byly výdaje českého Vodafone za reklamu v roce 2010 1,1 miliardy Kč. Porovnat, kolik inkasuje Vodafone z jiných poboček, není vzhledem k účetní kreativitě firmy nijak jednoduché, ale dobře to budou ilustrovat celková čísla: ve finančním roce 2009 firma na dividendách ze svých dceřinek přijala 647 milionů liber. Kdyby se oněch 17,5 mld Kč porovnalo jako dividenda (což není zcela fér, protože není sraženo o daň a jde o jiné období), šlo by o 580 milionů liber, tedy jen o málo méně, než vynesly dividendy všech zahraničních dceřinek Vodafone. Finanční výsledky jednotlivých dceřinek Vodafone moc nepublikuje, většinou jde o společnosti s ručením omezeným.
Rumunsko považujeme za zaostalou zemi, pokrytí 3G signálem místních operátorů mu ale můžeme závidět. I to je důsledek konkurenčního boje. Tmavě červená je pokrytí 3G, světle jen 2G.
O podobných výnosech si mohou mobilní operátoři v Evropě nechat zdát. Tedy, ne snad, že by jiné trhy vydělávaly málo, jenže jsou zde vysoké náklady. Kdyby T-Mobile postavil v Německu stejně “kvalitní” 3G síť, jakou provozuje v Česku, těžko by se mu obhajovala pozice vůči místnímu Vodafone. Podobně Vodafone, kdyby stejnou kvalitu nabízel v Německu, ale i v Rumunsku, těžko by obstál. Rumunské pokrytí Vodafone 3G představuje 90% populace oproti 60 % v Česku s tím, že v Česku je terén podstatně příhodnější. Rumunský Vodafone plošně pokrývá většinu území vyjma řídce obydlených horských oblastí, český Vodafone má problémy s pokrytím okresních měst. I to je důsledek skutečného konkurenčního boje.
České peníze splácejí konkurenční boj na důležitých trzích
Velké operátorské skupiny splácejí vysoké investice do nákupu 3G licencí, vysoké náklady na konkurenční boj v ostře konkurenčních trzích a tak výnosy z českých dceřinek obsluhujících cenově necitlivé zákazníky přicházejí nadmíru vhod. Jsou pohodlné, bez větších rizik – všichni čeští operátoři financují výstavbu sítě bez půjček, jen ze zisku. Bez potíží.
Z výše uvedeného je zřejmé, že vůle operátorů ke změně podmínek na tak zajímavém trhu, je minimální. To jsou také důvody, proč se operátoři účinně brání vstupu virtuálních operátorů a proč jsou tak spokojeni s existencí U:fona. Na něj se dá ukázat a zvolat: “tak vidíte, že to nemá smysl”. I proto jsou místní operátoři v zásadě spokojeni s fungováním regulátora a už vůbec nemají zájem na nějaké nadnárodní superregulaci. A proto tak dobře souzní s ČTÚ: v Česku je vysoce konkurenční a liberalizované prostředí, kde je všechno v pořádku a ceny příznivé.
Závěr: samo se nezmění nic
Souhrn argumentů vás snad uvedl do situace. Ta vyhovuje všem, kromě vás. Zainteresované osoby i státní rozpočet se těší na peníze z digitální dividendy, rada ČTÚ na odměny, matky operátorů na tučné dividendy, firmy využívají výhod levného volání. Vlastně neexistuje důvod, proč by se mělo něco změnit, kromě toho, že situace nevyhovuje koncovým klientům. Tedy těm nejméně vlivným a vlastně nepodstatným. Vám.
Levněji můžete telefonovat i vy
Lze to? Překvapivě ano, ale jen s vaším přičiněním. Samo se neudá nic. Otázka je, jaká je vaše ochota se o nižší ceny přičinit a nakolik vám samotným vadí. Postup je v zásadě jednoduchý. Pokud máte tarif, napište dopis (papírový, zaslaný poštou, tomu firmy rozumí) svému operátorovi, že máte nižší cenovou nabídku od konkurence a vyjmenujte telefonní čísla sebe, svých rodičů, manželky a dětí, na která chcete udělat lepší cenovou nabídku. Uveďte na sebe e-mailový kontakt. Během několika dní (málo týdnů) dostanete odpověď, z níž si opište jen jméno osoby, která to s vámi řeší a dále nečtěte (nebo se rozčílíte). Poděkujte (ideálně opět papírovým dopisem) za nabídku, která ovšem není taková jako nabídka konkurence.
Nyní můžete navrhnout své tarify. Vezměte si ceník svého operátora k ruce a vycházejte z tarifů, které již nabízí, orientujte se na minimálně 50 % slevu z vašeho celkového účtu. Pokud provoláte měsíčně průměrně 200 minut například u T-Mobile, je výchozím ideálem tarif T-80, k němu si navrhněte balíček alespoň 120 minut do všech sítí a 100 SMS zdarma a napište svému operátorovi, že toto je představa založená na nabídkách na trhu. Vycházejte z toho, že operátor raději dává něco zdarma navíc, než snižuje cenu za tarif, takže snižte svůj tarif a chtějte dostatečný počet minut, sms a dat zdarma.
Přijde vám další odpověď, ani tu nečtěte (důvod viz výše), odepište kontaktní osobě osobě, že je vám líto, že se možnosti vedoucího operátora na trhu neproťaly s nabídkou konkurentů a navštivte prodejnu konkurenčního operátora, kde si vyberte převod na nějaký tarif podobný vašemu stávajícímu bez závazku. Zažádejte si o převod čísla. Na infolince operátora se vás zeptají na důvod, udejte cenu.
Nyní budete během pár dní kontaktováni telefonicky retenčním oddělením vašeho původního operátora. Vysvětlete, že jste dostali lepší nabídku, kterou jste písemně sdělili svému operátorovi a že jste u něj chtěli zůstat. Teprve nyní se fakticky začíná jednat o cenách; v těch vyhozených dopisech, co jste nečetli celé, vám nabízejí pár SMS zdarma nebo něco jako 5–10% slevu za dvouletý úpis; já vám říkal, že to nemáte číst.
Vyjednávejte, jak dlouho chcete, obě strany na to mají čas vymezený lhůtou pro převod čísla, takže za nějaké dva týdny se operátor odhodlá k zoufalému činu něco nabídnout a vy víte, na čem jste. Nezapomínejte na to, že je nevhodné kývnout na dvouletý závazek, argumentujte tím, že u konkurenčního operátora vás k němu nenutí. Je možné, že se nakonec nedostanete na slevu přes 50 %, ale pokud si dopředu stanovíte, co je pro vás zajímavá a atraktivní nabídka a dobře si přepočítáte, co je vám nabízeno, významně ušetříte a postup můžete za pár měsíců opakovat (nemáte závazek).
Odvrácenou stranou této akce je, že pokud praštíte pěstí do stolu předčasně, ocitnete se u jiného operátora. Ovšem bez závazku a akci zde můžete zkusit znovu, poučeni předchozím průběhem, takže se vlastně nic nestalo. A pokud chcete, pátrejte po šedých operátorech a přihlašte se pod ně. Zjistíte, že v řadě případů platíte rovnou mobilnímu operátorovi, máte běžnou helplinku a vše funguje, jak jste zvyklí, jen za razantně nižší ceny.
A pokud máte předplacenou kartu? I tady jsou možnosti. Alespoň můžete operátorům upřít laciný výdělek v podobě “propadlých kreditů”. Podle českého právního řádu totiž není možné, abyste zaplatili za službu či zboží a to zboží vám následně někdo nedodal, byť bylo při prodeji zboží uvedeno, že jej musíte odebrat během určité lhůty. Takže pokud máte nakoupený kredit na svou předplacenou kartu a operátor vám za několik měsíců vesele napíše, že vám kredit propadl, rovněž vesele mu napište papírový dopis, že na to nemá právo a že požadujete, aby vám kredit vrátil. A buďte neoblomní. Nakonec dosáhnete svého, protože právníci operátora velmi dobře vědí, že u případného soudu by firma prohrála.
Až si o slevu zažádá dostatek těch, které vysoké tarify za mobilní služby v Česku trápí, změní i naši operátoři svoje chování a svoje ceníky, protože teprve tohle chování je něco, co je vidět v excelových tabulkách a powerpointových prezentacích na boardech ředitelů. Nic víc s tím udělat zatím nemůžete, ale zatím jste se neobtěžovali udělat ani to. Takže vlastně není na co si stěžovat…
