Proč máme v Česku předražené telefonování? Regulátor nereguluje...

Tak bych asi mohl shrnout to nejzásadnější, co lze k nynějším vášním kolem předraženého českého „mobilování“ říci. Jenže na článek by to možná bylo málo. Možná potřebujeme trochu kontextu, který by vám naznačil, proč jsou mobilní služby v Česku tak zoufale předražené. V první části článku se podíváme na vzájemnou součinnost politiků a regulátora, vedoucí k vysokým cenám, v druhé pak na roli operátorského oligopolu a postupy, jimiž operátoři financují konkurenční souboje mateřských firem na zahraničních trzích.

Autor: Ivana Dvorská, Internet Info

Roland Mahler: „Neakceptuji názor, že v Česku jsou obecně mobilní služby dražší než jinde v Evropě.“

Fakt, že mobilní hovory jsou v Česku předražené, popírá jen málokdo. Snad jen operátoři. Například na jednom z NetClubů, kde šéf T-Mobile Roland Mahler vehementně popíral to, že telefonování v Česku by snad mohlo být ve srovnání se zbytkem Evropy předražené, ve stejném duchu se vzácně vyjadřují i jeho konkurenti.

Druhým popíračem je regulátor. Český telekomunikační úřad v médiích sbírá jednu ostudu za druhou v případě Tarifgate, naposledy v Hydeparku Marek Ebert, náměstek předsedy ČTÚ, překonal rekord odporu diváků vůči hostovi pořadu (97%). Asi nejenom proto, že hájil neobhajitelné, ale i proto, že si pletl plošné pokrytí 3G signálem s pokrytím populace. Dlužno podotknout, že Marek Ebert patří mezi intelektuálně to nejlepší, co může současné ČTÚ nabídnout, takže lze jen těžko na první pohled pochopit, jak by mohl věřit tomu, co říkal, když ví, že to prostě není pravda.

Pozice ČTÚ

Situace ČTÚ v tomto není jednoduchá. Jako regulátor trhu by měl zastupovat zájmy občanů a státu vůči telekomunikačním operátorům a působit protržně, tedy starat se o věci viditelné (regulované ceny, tam, kde jsou) i méně viditelné, jako je regulace kmitočtového spektra. Ovšem dosavadní šéf ČTÚ Pavel Dvořák sluje jako muž vědomý si hierarchie, tedy jako někdo, kdo si uvědomuje, že jeho služby patří především vládě, která jej do funkce uvedla. To za prvé.

Rozhovor s Pavlem Dvořákem na Lupě z roku 2006
 - Pavel Dvořák: Již brzy dojde i na WiMax.

Za druhé ČTÚ jako regulátor nemá váhu zákona. Má zákonem danou působnost a přes ni se nemůže pustit. Kupříkladu přes všeobecné přesvědčení většiny lidí obeznámených s existencí tohoto úřadu nemůže nařídit mobilním operátorům, aby pustili do svých sítí virtuální operátory. Může ovšem operátorům situaci značně znesnadnit, a to tak, aby sami “dobrovolně” virtuální operátory do svých sítí vpustili. Jak?

Třeba tak, jak to udělala řada regulátorů v jiných zemích. Nabídla propojení pro virtuály jako součást balíku při prodeji frekvencí. Frekvence je něco, po čem operátoři neustále baží, regulátor ovšem může podmínky nastavit tak, že frekvence dostanou pouze operátoři, kteří zpřístupní své sítě velkoobchodnímu prodeji. To ale ČTÚ nikdy neudělalo. Naposledy v polovině roku 2009 přidělovalo balíky lukrativních frekvencí v pásmu 900 MHz, ovšem dostalo se jen na trojici stávajících operátorů a bez podmínky vpuštění virtuálů. Regulátor to tehdy opatrně vysvětloval historickými nároky a závazky, které musel vyrovnat a kde by čelil žalobám, kdyby nepostupoval, jak postupoval. Ovšem podobné zdůvodnění se našlo prakticky vždycky, frekvence se nepřidělovaly poprvé a ani naposledy.

Že ČTÚ dává spíše za pravdu mobilním operátorům než zákazníkům, se nedá přehlédnout i v jiných otázkách, nejenom ve frekvenčních přídělech, kde je situace opravdu pro laika poněkud nepřehledná a diskutabilní. Vezměme si staré dobré případy esemeskových či telefonních podvodů. Ty se objevují v pravidelně se opakujících cyklech, kdy někoho napadne na takzvaných premium SMS či telefonních číslech zprovoznit nějakou pseudolákavou službu za hranicí podvodu a ždíme z uživatelů peníze.

Operátoři se k takovým podvodům staví velmi laxně, tvrdí, že to není jejich věc a nemohou nijak zasáhnout, regulátor jim zpravidla dává za pravdu a zákazník musí platit desetitisíce. Odpuštěno je jen těm pár lidem, kteří spustí povyk, který uslyší i média.

Přitom jde o výmluvy. Operátoři jsou krytí smlouvami s agregátory prémiových služeb (firmy, které je zprostředkovávají dále) tak dobře, že mohou kdykoliv takovou službu neproplatit už jen na základě podezření. A vzhledem ke splatnostem na to mají i dost prostoru tak neučinit. Jenže zisk je zisk, dokud se nekřičí v médiích, má dotyčný smůlu a “operátor nemá žádný nástroj”. I tomu ČTÚ jenom přihlíží, takže se na něj zákazníci obrací jen výjimečně. Smyslu to nemá.

Digitální dividenda

Otázka je, proč tomu tak je. Proč se úřad s ročním rozpočtem více než 600 milionů Kč a s více než 400 zaměstnanci nechá operátory tak vláčet, když by jistě našel peníze na kvalitní právníky i koncepci, která by byla dlouhodobě veřejně obhajitelná a nestranila viditelně jen operátorům. Rádo a snadno se na české scéně v poslední době křičí korupce, jenže tak jednoduché to není, korupce v Česku má svůj systém, který způsobuje její neviditelnost, zde by byla příliš viditelná.

V případě ČTÚ je jedním z hlavních důvodů (kromě tradičně dobrých vztahů s operátory) vědomí si podřízenosti vládě a ministerstvu obchodu a průmyslu (od roku 2006 je obsazováno ODS, do té doby osm let ČSSD), tedy zájmům politických stran, přičemž ministr právě musí vysvětlovat, kde jeho maminka vzala šestnáct milionů na skvělé investice do akcií, pro něž se v české politice vžívá označení „Gross margin“. 

Spolu s tím je pravděpodobné, že regulátor bude věnovat zvláštní ohled na největší nadcházející příjmový bodu telekomunikací, tedy prodeji digitální dividendy. Frekvence z takzvané digitální dividendy jsou pro dlouhou dobu největším frekvenčním balíkem, který bude možno (díky vypnutí analogové TV) prodat, a to už bude věc navýsost politická, jak prodej nastavit a s kým jej nakonec zrealizovat.

Připomeňme, že poslední podobný balík, frekvence pro sítě UMTS byly prodány v roce 2001 formou “české aukce” tedy prodej za dvoukolovou nabídku s minimem stanovené ceny, čímž na dalších deset let zafixoval duopolní a později oligopolní postavení dnešních operátorů a do rozpočtu přinesl více než 7 miliard Kč. Oskar si licenci dokoupil v roce 2005 za 2 mld Kč a do aukce o čtvrtou licenci se nikdo nepřihlásil mimo jiné proto, že nebylo ekonomicky proveditelné holou UMTS síť spustit bez vnitrostátního roamingu nebo dodatečných GSM frekvencí. Dnes, po deseti letech, se pokrytí ČR UMTS/3G sítí pohybuje kolem 10% rozlohy České republiky, takže to byla prozíravá úvaha ostatních operátorů z aukce po česku vycouvat. Nicméně, téměř deset miliard korun do rozpočtu dobrých.

Jak se bude postupovat v případě digitální dividendy, se sice teprve uvidí, ale existuje oprávněný předpoklad, že opět půjde o mnohamiliardové výnosy, které ČTÚ pro státní pokladnu zinkasuje a bude mít významný vliv na to, jak celá akce proběhne – pokud proces a regulátora samotného něco neohrozí. K čemuž se dostaneme později.

Jde především o to, jak budou podmínky prodeje digitální dividendy nastaveny. Stávající uvolněné frekvence 800 MHz mají drobnou nevýhodu, že pro ně neexistuje komerčně dostupná technologie, což se změní v momentě, kdy v tomto pásmu začnou nakupovat výbavu velcí operátoři pro velké země. Což našim oligopolním operátorům nebude vadit, stejně jako při nákupu 3G licencí si prostě frekvenční pásmo podrží dalších deset let a teprve, až jim bude docházet staré 3G, zprovozní LTE v pásmu digitální dividendy. Důležité pro ně v tomto případě není ani tak získat nové frekvence teď hned, jako zablokovat přístup menších firem na trh a mít otevřené frekvence a pozice do budoucna.

Z toho plyne, co by bylo nemilé: kdyby si čtvrtou licenci koupil nějaký malý dravý operátor nezařazený do skupiny svázané s velkými mobilními sítěmi. Proč? Protože takový lokální operátor by byl nebezpečnou štikou v rybníce, mohl by se rychle rozhodovat, působil by na “jen lokálním” trhu a chtěl by ostře konkurovat, takže by způsobil tlak na snižování cen. Pro první jména nemusíme chodit daleko, třeba Dial Telecom vlastnící Ufona by byl první na ráně a dlouhodobě se hlásí, že se takové akce chce účastnit.

Aby se toto nestalo, je potřeba zablokovat dotyčnému novému uchazeči přístup k již fungujícím frekvencím, přičemž v prodeji budou ještě frekvence 1,8 a 2,6 GHz. Ta prvně jmenovaná je dnešní součást GSM pásem (někdejší DCS-1800) a všechny telefony GSM vyrobené po roce 1998 si s ní rozumí. Takže pro stávající operátory bude výhodné, když ČTÚ nastaví podmínky tak, aby čtvrtý operátor dostal frekvencí v pásmu 1,8 GHz málo a aby nastavená pravidla o vnitrostátním roamingu vylučovala, že bude schopen zprovoznit GSM. Zájemci o licenci si toho jistě všimnou a pokud ne, všimnou si toho jejich úvěrující banky a z prodeje čtvrté licence “štice v rybníku” sejde. Licence se neprodá, nebo si ji koupí Orange či jiný mastodont, který nebude chtít narušovat stávající výhodné cenové schéma a “rovnovážná situace” na trhu zůstane zachována.

Taková hypotetická situace prospěje všem, tedy všem důležitým: operátorům, regulátorovi, vládě a možná i stranickým pokladnám. V tomto režimu podobně proběhla “aukce” v roce 2001, kdy regulátor fakticky učinil nabídku čtvrté licence pro dalšího zájemce neatraktivní. Zajímavé bylo sledovat právě to, jak byl do nabídky přidán balík GSM licencí, aby se zamezilo kritice, že licence neobsahovala GSM frekvence a tedy by nemohl další operátor nabídnout i GSM síť. Jenže padesátka tehdy nabízených kanálů DCS-1800 je pouhou třetinou počtu kanálů, které má dnes nejmenší operátor Vodafone. Do dobrodružství ze zřejmého důvodu nikdo nešel.

Ohrožení: superregulátor a Evropská komise

Co by mohlo ohrozit stejnou režii předávání dalších licencí, jakou mělo předchozí 3G kolo? Vlastně nic, kromě eurounijních orgánů, v danném případě Evropské komise, k níž již stížnosti na situaci telekomunikačního trhu v Česku doputovaly (mimo jiné i od naší redakce) a která se delší dobu zasazuje o omezení vlivu místních regulátorů a vznik evropského superregulátora. Ať si o jeho existenci myslíme cokoliv, jednu věc by pravděpodobně změnil: nerespektoval by zajeté koleje a vžité uspořádání českého trhu s jeho specifiky, mezi něž patří neměnná pozice oligopolních operátorů. Direktivně by předepsal totéž, co funguje na významných eurounijních trzích, jako je Německo, Francie či Británie. A pravděpodobně by také zasáhl do způsobu, jakým by se “rozdala” digitální dividenda. Pokud by stihl zasáhnout včas. A riziko včasného zásahu eurounijních orgánů je zásadní ohrožení pro všechny vlivné zúčastněné.

K takovému zásahu ovšem Evropská komise přistoupí jen tehdy, když se jí bude zdát, že lokální trh se nevyvíjí v souladu s parametry, které byly definovány při vstupu do Evropské unie, tedy například s ohledem na jeho liberalizaci a odstranění umělých bariér. Zatím se ČTÚ daří ukolébat EK tvrzeními, že vše je, jak má být, jen nikdo nemá zájem stát se virtuálním operátorem, nicméně český trh je plně konkurenční a liberalizovaný. O umělých bariérách slova nepadají a tomuto obrazu trojice mobilních operátorů rozhodně neodporuje. A tady je možné spatřit kořeny symbiózy. ČTÚ si pro další dva roky udrží žádoucí vliv na rozdělení digitální dividendy, tu rozdělí žádoucím způsobem za ceny nemalé, ale stále ještě v kontextu jiných evropských zemí přiměřené. Vstupu čtvrtého operátora na trh se zamezí, nebo licence bude udělena někomu z velkých operátorů, který nebude mít zájem ničit příhodné prostředí, v němž lze vydělávat skvělé peníze. Opona padá, dějství je odehráno a pak se děj vůle boží a trhu, na dalších patnáct let nejsou v dohledu zajímavé frekvence, které by bylo možno lukrativně přerozdělit, to už dříve vyprší dvacetileté 3G licence operátorům…

Otázka je, zda je tu někdo, komu by takový hypotetický scénář mohl nevyhovovat a mohl jej narušit.

Za prvé jsou to případní konkurenční operátoři, jenže už bylo řečeno, že to se týká jen těch malých, ti velcí nemají zájem rušit kruhy svých konkurentů, protože stejně dobře by mohly být rušeny kruhy jejich někde jinde. A malí? Ti mají jen málo možností. Nejúčinnější je útok přes Evropskou komisi, jenže ta si nyní dává velký pozor, aby nejednala ukvapeně a nepustila se do kontroverzních regulací místních trhů, protože na nich se v minulosti spálila. A tak výpad drobného potenciálního konkurenta je snadné odpálkovat jako nepodstatný.

Za druhé, a to je potenciálně nepříjemnější, jsou tu firemní zákazníci. Možná to zní překvapivě, jenže tohle je jeden z aspektů, na které EK slyší: nerovné šance v podnikání a předražený přístup ke službám založených na regulovaných zdrojích. Do eurospeaku přeloženo, umělé zvyšování bariér v konkurences­chopnosti podniků. Kdyby se dostatečný počet firem obrátil na patřičné úřady se stížnostmi, že vysoká cena služby se promítá do jejich snížené konkurenceschop­nosti, zvyšovalo by to riziko zásahu zvenčí, protože EU považuje cenu komunikace v informační společnosti za důležitou a jednu z priorit.

Jenže tady je malé jenže: cena telekomunikačních služeb pro firemní zákazníky je podstatně nižší, než jsou ceníkové ceny. Kdo chce, může si vyjednat obrovské slevy už při pár SIM kartách, dostat se pod polovinu ceníkových cen není u mobilního hovorného žádnou výjimkou. Ostatně, razantní nástup Vodafone do firemních nabídek v posledních letech přinesl snížení cen tak o třetinu oproti předchozímu stavu. I to je důvod, proč firmy ani nenapadne si stěžovat, nemají příliš na co. A že je situace poněkud nepřehledná? No, co je nakonec v Česku přehledné…

Za třetí jsou to drobní uživatelé. Jenže jejich hlas je příliš tichý. Jednotlivé hlasy ke sluchu EK dolehnou stěží a bývá příliš jednoduché pro telekomunikační lobby je odpálkovat. Sdružení občanů a různé iniciativy zastupující větší počet lidí mají větší šanci, ale musí být také průhledné, protože jinak je opět celá iniciativa napadnutelná jako “akce nespokojené konkurence”. Pamatujete si možná náš článek, který kritizoval nejasného zástupce (vystupujícího pod smyšleným jménem) iniciativy Nechceme předražené volání. Pro operátory bylo velmi snadné tuto iniciativu napadnout jako zaštítěnou zájemci o poskytování služeb virtuálního operátora a jako nekalokonkurenční boj. Tato „vydíratelnost“ iniciativy byla hlavní důvod naší námitky proti anonymnímu pořadateli protestů.

Co je ale dobré, v poslední době si hlasu veřejnosti začínají všímat i oficiální místa a začíná být horko. Jde o čas. 

Jaká je role operátorů a k čemu používají výnosy z předražených služeb v Česku? O tom bude řeč v zítřejším pokračování článku.