Propojovací dohody: Jak rozhodl regulátor?

Po ztroskotání druhého kola rozhovorů o propojovacích dohodách mezi Českým Telecomem a Aliatelem, resp. Českým Telecomem a Contactelem minulý týden došlo na ultimátum, které jednajícím stranám dal Český telekomunikační úřad – pokud se do pátku 12. 1. 2001 operátoři nedohodnou sami, ČTÚ jim maximální ceny za propojení nadiktuje prostřednictvím svého rozhodnutí. Dlužno dodat, že ČTÚ coby nezávislý regulátor na tento krok má právo (i povinnost) vyplývající přímo ze zákona, protože uvedené dvě jednající strany se nedokázaly dohodnout v zákonem stanovené lhůtě 90 dnů, dokonce ani s využitím metodiky, kterou ČTÚ rovněž stanovil (podrobněji viz předchozí články, zde a zde).

V pátek Český telekomunikační úřad skutečně rozhodnul – vydal „Cenové rozhodnutí 02/PROP/2001, kterým se stanoví maximální ceny za propojení veřejných telekomunikačních sítí“ (plný text zde), jímž maximální ceny stanovil. Uvádí je následující tabulka:

K těmto údajům je třeba dodat, že:

• jde o ceny bez DPH (v současnosti 5%), za minutu hovoru
• jde o maximální ceny (tj. operátorům zřejmě nebude bráněno, aby se dohodli na nižších sazbách)
• jde o ceny týkající se propojení pevných sítí (tj. toto rozhodnutí neovlivňuje ceny za propojení pevných sítí se sítěmi mobilními)
• jde o ceny, které je povinen zaplatit provozovatel veřejné pevné telekomunikační sítě, který předává volání do propojené veřejné pevné telekomunikační sítě jiného provozovatele

Co na tomto rozhodnutí považuji za zajímavé je to, že ceny neobsahují sestavovací poplatek (neboli poplatek za sestavení hovoru), ale mají pouze složku lineárně závislou na čase. V rámci zemí EU to vůbec není žádná rarita (stejně jsou na tom např. v Rakousku, Německu, Itálii, Irsku, Španělsku a Spojeném království), ale například v původní referenční nabídce Českého Telecomu sestavovací poplatek byl (a na nedávné „propojovací snídani“ s novináři zástupci Českého Telecomu velmi zdůrazňovali, že jejich náklady jsou nelineární). Dále mne zaráží, že cenové rozhodnutí ČTÚ je velmi stručné a neřeší mnohé aspekty, které bych od něj očekával. Například konkrétní způsob zpoplatňování hovorů, u kterých je stanovena cena za minutu – má se účtovat za každou započatou minutu, nebo třeba za každou započatou vteřinu jednu šedesátinu minutové sazby? Nebo snad musí být vždy účtovány celé první dvě minuty (například), a teprve poté po minutách? Trochu se obávám, že takovéto neurčitosti by mohly ještě zkomplikovat uzavření konkrétních propojovacích dohod v situaci, kdy je známa závazná minutová cena.

Jsou ceny vysoké nebo nízké?

Zkusme se nyní zamyslet nad tím, zda ceny direktivně stanovené naším nezávislým regulátorem jsou nízké, vysoké či srovnatelné s celoevropským průměrem.

Začneme-li srovnáním s tím, co původně požadoval Český Telecom ve své referenční nabídce propojení, pak jde nutně o cenu výrazně nižší. Původně chtěl Český Telecom za každou minutu (resp. její zakončení) místního hovoru ve špičce 1,029 Kč, a k tomu ještě 0,577 Kč na tzv. access deficit (nepokryté náklady na síť, fakticky jde o příspěvek na univerzální službu). Tedy celkem 1,606 Kč, a dále jednorázový sestavovací poplatek ve výši 0,549 Kč. Nyní má podle rozhodnutí ČTÚ možnost požadovat nejvýše 0,66 Kč za minutu hovoru, bez access deficitu a bez sestavovacího poplatku. Zde tedy nová cena stanovená ČTÚ představuje pokles téměř na třetinu. Analogicky to platí rovněž pro ostatní ceny (mimo špičku, pro dálkové hovory).

Pokud si cenu stanovenou ČTÚ srovnáme s tím, co si mezi sebou dohodli alternativní operátoři sami, pak jde o cenu nejméně dvojnásobně, spíše až trojnásobně vyšší – alternativní operátoři se totiž shodli na ceně, která činí „v průměru“ 31 haléřů, ovšem dosud nezveřejnili, jaká je struktura jednotlivých složek a z čeho je vlastně průměr počítán (proto zmíněná polovina až třetina je spíše můj osobní odhad).

Celkově si dovolím vyjádřit názor, že ceny stanovené nezávislým regulátorem jsou někde na půli cesty mezi původními požadavky Českého Telecomu, které prezentoval ve své referenční nabídce, a tím, co si mezi sebou domluvili alternativní operátoři. Konkrétní „výši“ tohoto kompromisu určitě ovlivnil způsob, jak Český Telecom v první fázi silně „přestřelil“ své požadavky v referenční nabídce. Opakuji ale, že jde jen o názor založený na velmi hrubém a rámcovém odhadu.

Možná je celý kompromis diplomatické řešení, vyznívající jako tolik potřebný smír mezi dvěma „válčícími“ stranami – bohužel to ale musím hodnotit tak, že tento kompromis příliš nepodpoří rozvoj pevných hlasových telekomunikací v ČR. Vytváří totiž stále ještě příliš vysokou cenovou hladinu, která operátorům neumožní jít s cenou jejich služeb výrazněji dolů, vyvolat tím podstatnější pokles stávající cenové hladiny a také celkově rozhýbat trh.

Jaké je srovnání s cenami v EU?

K názoru, vyslovenému v závěru předchozího odstavce, mne vede především srovnání s cenami, které platí v členských zemích Evropské unie. Zde je možné vyjít z dokumentu EU „Interconnection Tariffs in Member States“, z března loňského roku, který jednak uvádí hodnoty cen za propojení v jednotlivých členských státech EU, ale kromě toho uvádí i doporučené ceny za propojení (pro rok 2000). Srovnání, s přepočtem na ECU (v kurzu 35 Kč za 1 ECU) ukazuje následující tabulka:

Jde přitom o minutové ceny za hovory ve špičce, v setinách ECU (centech).

Nejvýstižnější je asigrafické srovnání, které přináší následující obrázek – zde je intervalové doporučení EU rozděleno na dvě části (na MIN a MAX ceny). Na tomto grafu je také zakreslena zprůměrovaná cena mezi alternativními operátory (kvůli jejímu zprůměrování není možné rozlišit ceny místních hovorů a hovorů dálkových vedených z/do různých UTO). I tak je ale z tohoto grafu názorně vidět, že ceny direktivně stanovené našim regulátorem jsou stále ještě významně vyšší (nejméně dvojnásobně vyšší), než ceny za propojení doporučené pro EU (navíc pro loňský rok, zatímco pro letošní bude doporučení zřejmě ještě o něco nižší). Ceny, které původně požadoval Český Telecom ve své refernční nabídce propojení, jsou zde zakresleny včetně tzv. access deficitu a propojovacích poplatků rozpočítaných na tříminutový hovor – všechny údaje se přitom týkají hovorů ve špičce.

Zajímavé určitě je i srovnání našich cen s konkrétními cenami platnými v jednotlivých členských zemích EU (v roce 2001). Toto srovnání uvádí následující graf.

větší obrázek

Jak reagují operátoři?

Ještě v průběhu pátečního večera stihla zareagovat společnost Aliatel, která vydala tiskovou zprávu, ve které oceňuje, že ČTÚ vůbec vydal nějaké rozhodnutí:

S potěšením konstatujeme, že ČTÚ stanovil ceny na znatelně nižší úrovni, než na jaké se pohybovala původní cenová nabídka Českého Telecomu. Tím nezávislý regulátor významně přispěl k odstartování liberalizace trhu v ČR.

Současně s tím však upozorňuje na fakt, že stanovené ceny jsou stále vyšší, než je obvyklé a doporučené v zemích EU a vyjadřuje přesvědčení, že se podaří sazby za propojení ještě v tomto roce snížit a díky tomu nabídnout zákazníkům nižší ceny. Vyjádření Aliatelu rovněž zdůrazňuje, že není zapotřebí měnit či dokonce rušit dohodu alternativních operátorů o tom, že vzájemně se propojí za průměrnou cenu 31 haléřů, která odráží propojovací náklady efektivního operátora v podmínkách České republiky.

Další, kdo stihl zareagovat ještě v pátek večer byla společnost GTS. Její stanovisko je o poznání tvrdší než stanovisko Aliatelu. Tisková zpráva GTS má nadpis:

Ceny za propojení rozhodnuty ve prospěch dominantního operátora

a uvádí se v ní, že

Rozhodnutí ČTÚ o maximální ceně pro propojení pevných telekomunikačních sítí bude GTS nucena akceptovat, přestože vychází vstříc monopolnímu operátorovi, neboť uzavření propojovacích dohod mezi operátory je nezbytnou podmínkou fungování a zahájení liberalizace telekomunikačního trhu."

Generální ředitel GTS Milan Rusnák se v tiskové zprávě vyjádřil následovně:

GTS považuje stanovené ceny za propojení vysoké – bohužel vychází vstříc monopolnímu operátorovi. Pro výpočet ceny za propojení stále považujeme za nejvhodnější metodu Best Practise, doporučenou Evropskou komisí.

Ostatní operátoři se do okamžiku odevzdání tohoto článku (neděle večer) k verdiktu ČTÚ oficiálně nevyjádřili.