Názory k článku Pyramida IT, aneb proč jsou populární produkty platformami?
-
S tim Skype tak uplne nesouhlasim. Nikdy nemel ambice se stat siroce otevrenou platformou kde by kazdy mohl treba provozovat sit vlastnich firmenich linek atd. Resp. reseni nabizi ale pouze jako soucast jejich produktu pro firemni klientelu a ne jako otevrene API pro vyvojare. Naopak ve volani pres internet si stabilne drzi pozici a je siroce pouzivan takze je otazka kde vlastne selhava nebo kam zapadne v pyramide.
-
Jiří Donát (neregistrovaný)
Je to přesně tak. Nejspolehlivějším způsobem, jak řešení zafixovat, je udělat jej platformou, na které jsou závislé další firmy - o tom je tento článek.
Existuje ale ještě druhá metoda: udělat na něm "závislé" přímo koncové uživatele - v tom smyslu, že v řešení mají hodně svých vlastních dat a své vlastní práce, o kterou by přechodem ke konkurenci přišli. Také tohle zvládá Facebook výborně (je to mimochodem základem úspěchu či neúspěchu všech sociálních sítí), a navíc je i platformou. Takže to má pojištěné na obou polích.
"Závislost" uživatelů ale nevybuduji tím, že uživatelům prostě nabízím komoditní službu, kterých je na trhu mraky. V takovém případě může uživatel snadno přejít ke konkurenci, protože nic neztratí (jediná data, která v mé službě má, je seznam kontaktů a možná historie chatu - obojí lze ale snadno exportovat). -
Velmi dobrý článek, s důvody stát se platformou plně souhlasím. Je to zřejmě nejlepší způsob jak uspět. Ale důležité je si rozmyslet, zda veškerá snaha a investice protlačit svůj produkt jako platformu je ten nejlepší způsob investování energie respektive financí. Některé snahy výrobců totiž úplně nechápu, vzpomínám si například, když Olympus a Fujifilm uvedly někdy po roce 2002 sovu paměťovou kartu xD card. Bylo to v době, kdy formát SD byl už poměrně dobře rozšířen. V té době byly flashové paměti ještě velmi drahé a asi si Olympus s Fuji slibovali, že se jejich nový typ karty ujme. Podle mě jim tento krok mohl maximálně odlákat zákazníky, protože když už se někdo rozhodoval mezi dvěma totožnými produkty, zvolil raději ten s SD kartou, kterou mohl použít třeba i v MP3 přehrávači. Čas sám ukázal, že nyní SD karty boj jednoznačně vyhráli, xD karty jsou v propadlišti dějin a dokonce i Sony, věčný propagátor Memory Card už přidává do svých zařízení SD slot. Uznávám, že paměťová karta není stejná platforma jako Windows. Chtěl jsem jen podotknout, snažit se být platformou za každou cenu nemusí dopadnout dobře, je potřeba zvážit jestli je nějaká šance uspět a jestli to něco přinese.
Trochu bych polemizoval s tvrzením v předposledním odstavci: „že toto řešení musí být komerčně prodáváno“. Google je zářná výjimka, že toto neplatí a že je možno vydělávat i jinak než na koncovém produktu/službě. Například Google Android lze nyní považovat za jednu z nejrychleji se rozvíjejících platforem, existují tisíce aplikací, jak placených tak zdarma. Přitom základ je poskytován bezplatně, za to je silně navázán na Google služby, které jsou zase skvělým lákadlem pro inzerenty.
-
Jiří Donát (neregistrovaný)
Řešení musí být komerčně prodáváno, jinak na něm firma nevydělá. Platformy, které komerčně prodávány nejsou, slouží v druhém plánu - jako podpora produktů a služeb, které komerčně prodávané jsou. I to má samozřejmě smysl. V případě Androidu jde o podporu Android Market, ale zejména o podporu internetových aplikací Google a přitáhnutí uživatelů ke Google Account.
-
Jiří Donát (neregistrovaný)
Mimochodem, s těmi paměťovými kartami je zde ještě jedna možná motivace. Výrobce úspěšných fotoaparátů a kamer (Sony) chtěl vydělat také na prodeji proprietárního příslušenství (Memory Stick), které budou jeho kamery vyžadovat. Platformu tak založil vlastně nechtěně v okamžiku, kdy se objevili další výrobci paměťových karet, kteří začali vyrábět karty stejného tvaru a specifikace, protože je lákal vysoký zisk na tomto monopolním trhu. Takže nakonec vznikla platforma, ale opačným směrem, než by bylo pro Sony výhodné: základem byla spotřební elektronika Sony (nikdo jiný bohužel Memory Stick nepoužíval) a nad ní soupeřili různí výrobci paměťových karet pro tuto elektroniku. Tím ale srazili firmě Sony marže, takže celá akce přestala mít smysl. Původním záměrem přitom bylo, aby nad Memory Stick budovali svoji spotřební elektroniku další výrobci elektroniky. To se ovšem nepovedlo. Nad Memory Stick tedy nevznikla další vrstva, a tudíž se nestal standardem, který by dlouhodobě přežil – přesně ve smyslu naší teorie. A protože se objevili konkurenční výrobci čipů Memory Stick, nebylo pro Sony tvrdošíjné lpění na tomto standardu ani ekonomicky výhodné, nehledě na konkurenční nevýhodu, kterou by přineslo jeho výrobkům. Sony se proto vrátil ke standardu SD - všechny modely, které představil na Consumer Electronics Show 2010 již podporují i SD a SDHC.
Takže kromě snahy o vytvoření obecného, široce používaného standardu existuje také obecná snaha výrobců vydělat nad úspěšným produktem prodejem příslušenství specifického pro tento produkt. Někdy je těžké rozlišit, která snaha je primární. Musíme si ale uvědomit, že ne vše je snahou o vytvoření platformy.
Pár příkladů z druhé škatulky (snaha vydělat nad úspěšným produktem prodejem příslušenství): výrobci mobilních telefonů, kteří se snažili vydělávat na nabíječkách, vždy nekompatibilních, či dokonce i na sluchátkách, která neměla konektor jack, ale nějaký podivný podlouhlý hřeben. Další analogií jsou výrobci tiskáren, které vyžadují proprietární tonery (i když zde je ta nekompatibilita "vyrobena" méně uměle než třeba u konektorů). A další analogií je opět firma Sony, která se snažila vydělávat nejen na Memory Stick, ale i na akumulátorech podivných unikátních tvarů, a to dosti tvrdošíjně - teprve poslední dobou začíná i Sony používat akumulátory AA.
ČLÁNKY DO MAILU