"Svůj autorský výtvor nemůžete vlastnit, protože jakmile ho zveřejníte, tak už nad ním ztratíte kontrolu, z toho je vidět, že to není soukromé, protože už pak nepodléhá vaší vůli a taky to není vlastnictví, protože zničením několika kopií, nezískáte tu kontrolu zpět"
Movitou vec take ( z hlediska prava) vlastnite i kdyz ji nekdo sebere na chodniku (modelovy priklad: koupil jste kus drahe elektroniky, dovezl jste ho domu, vykladate ho pred domem, vase dite mezitim necekane vybehne z auta primo do silnice kde ho srazi jine auto. Okamzite vsechno nechate, bezite zachranovat dite a vase zbozi mezitim nekdo sebere) Jedna se stale o kradez i kdyz jste vec nalezite nechranil a lezela volne na chodniku. Prava k necemu prece neztratite tim, ze se toho nekdo zmocni. Pokud bude vase vec pozdeji nalezena a vy prokazete vlastnicka prava, bude vam vracena.
Stejne tak autorska prava neztracite tim, ze dilo neni zamcene v trezoru.
Autorské právo není druh soukromého vlastnictví. Svůj autorský výtvor nemůžete vlastnit, protože jakmile ho zveřejníte, tak už nad ním ztratíte kontrolu, z toho je vidět, že to není soukromé, protože už pak nepodléhá vaší vůli a taky to není vlastnictví, protože zničením několika kopií, nezískáte tu kontrolu zpět. Autorské právo tedy jen zpoplatňuje veřejné vlastnictví a to je čistě levicový koncept.
Něco Vám povím pane Nový víte například že na základě podrobného rozboru oděvu, účesu, aplikování šperků, velikosti a typů límce, určením materiálu nebo krajek je možné na historických obrazech vymezit datování s přesností na desetiletí ? a i přes tuhle metodiku stále musíme počítat s možností, že se může jednat o mladší kopii nebo přímo fiktivní či divadelní kostým. Sama šlechta se zasloužila o vnesení obrovského zmatku do identifikace a datování portrétů svých předků. Od 17. století záměrně opatřovala obrazy ve svých rodových galeriích fiktivními nápisy a vytvářela tak iluzi kontinuity a tradice rodu. Šlo nejen o objednávky nových portrétů nejstarších předků v jakýchsi stylizovaných středověkých divadelních kostýmech, ale hlavně o využití již existujících neidentifikovaných portrétů a jejich opatření „zaručeně pravými jmény“ Chápete nebo Vám ještě budu muset napovědět víc ? :)
Dělení na "pravici a levici" je již delší dobu nefunkční.
Kolik "levicových" komunistů a příslušníků ČSSD podporuje pravicovou svobodu čehokoliv (včetně korupce a podvodů) a kolik "pravičáků" má jasné prvky až anarchistických myšlenek, ačkoli by měli být konzervativní - to nelze ani spočítat.
Místo politické orientace dnes funguje pragmatismus, dělení je jen pro voliče.
Problém s Hesiódem je ten, že těch předchozích pět věků si vymyslel, aby mu to pasovalo na současnost a jeho ideologii.
Judeo-křesťanství na to jde jinak, člověk byl stvořen jako dokonalý (potvrzuje DNA) a za trest byl jeho svět i on sám zkažen. Ale byla mu dána svobodná vůle, aby se z té zkaženosti vymanil. Člověk ctí věrnost a právo teprve až se vymaní, tedy prostoupí ho Duch Svatý, pak konat zlo pro něj ztrácí na atraktivitě, získává svědomí. A to vidíme v realitě, není třeba si nic vymýšlet, prostě to tak funguje. Což nakonec odpovídá pozorování i materiálním důkazům a znamená to, že křesťanství je v tomto svém pohledu originální a důsledné.
Zatímco marxismus i ve své neomarxistické muaci vychází z řeckého základu, chce se vrátit do ideálních časů, kde člověk sám od sebe ctil věrnost a právo, tedy mezi idealizované divochy, kteří ale taky nikdy neexistovali (Kain a Ábel, člověk a neandrtálec).
Pravice není vymýšlení zvláštních a nepřirozených druhů soukromého vlastnictví jakým je ochrana autorských práv.
Půdu, movitý i nemovitý majetek můžete bránit se zbraní v ruce sám, autorské práva ne, a z toho plyne, že to právo má levicovou podstatu, nikoliv pravicovou, protože musíte sestrojit umělý konstrukt toho práva a chránit je plošně předběžnými opatřeními, které se dotknou i těch, co to právo nijakým způsobem neporušují. A to je porušení zásad římského práva a podstata každého levicového konceptu státu.
Autorské právo je levicový koncept, protože nestačí naplňování jen vaší vůle delegovat na stát, stát musí vytvořit konstrukt na vaši vůli nezávislý a značně ji přesahující, aby dodržování autorského práva zajistil, a to už je nad mez danou pro stát postavený dle pravicového konceptu, kde jen svou vůli, tj. moc, kterou jste schopen ovládat samostatně, jen delegujete na stát a stát k ní nic o své vůli nepřidává, protože sám není subjektem práva, jen jeho vykonavatelem.
Právo se s trváním civilizace nezlepšuje, ale zhoršuje, záměry původního zákonodárce se postupně stávají nepřístupné pro odborníky, protože s růstem počtu zákonů a jejich změn pak pro samé stromy nevidí les. Naopak, člověk mimo obor se podružnostmi nezabývá a ten les ještě vidí.
A tak je to to samé v tom vašem informačně poměrně zajímavém případě, ta vaše situace může zmýlit jen odborníka, laika ne, protože toho podrobnosti na obrazech nezajímají, podívá se, zda ta aktuální generace zástupců šlechtického rodu se chová šlechetně, a to jediné je podstatné.
Však to znáte, po ovoci poznáte je, a ze špatného stromu nemůže pocházet dobré ovoce.
To jsou příklady přitažené za vlasy, hraničící s citovým vydíráním. Když to dítě nevyběhne, drahou elektroniku můžete hlídat, u autorského práva to nelze z principu, koupíte si nosič s autorským dílem a nemůže s ním nakládat jako s tou elektronikou, nemůžete ho například prodat, nebo darovat, protože právo využít licence za určitých podmínek máte jen vy. Ale autor nemá žádné přirozené a funkční prostředky jak to zajistit. Z toho plyne, že svůj výtvor po zveřejnění nevlastní, protože ani v principu neexistují prostředky, které by mu to mohly umožnit.