Vlastně za to může pivo. Začalo to tím, že ministr zemědělství Marian Jurečka a poslanci Jan Bartošek a Petr Kudela (všichni KDU-ČSL) začátkem loňského roku ve Sněmovně navrhli, aby jediný český národní podnik Budějovický Budvar nemusel své smlouvy zveřejňovat v internetovém registru smluv.
Na jejich novelu zákona 340/2015 Sb. se rychle nabalily desítky pozměňovacích návrhů, kterými chtějí poslanci prosadit další a další výjimky. Většina z nich přitom zavání úspěšným lobbováním a zákon, který od loňského července odhalil řadu zajímavých informací o hospodaření státu, by více či méně oslabily.
Díky povinnosti zveřejňovat smlouvy uzavřené se státem, úřady, institucemi, obcemi nebo firmami, ve kterých má stát či samospráva většinový podíl, jsme se v uplynulých sedmi měsících mohli dozvědět řadu nadmíru zajímavých informací: například to, že mobilní operátoři nabízejí firmám či úřadům mnohem lepší podmínky než obyčejným smrtelníkům, kolik skutečně stálo zavádění elektronické evidence tržeb (EET) a nejnověji třeba to, jak nemocnice dostávají od dodavatelů zpět část plateb za léky. Přesto teď někteří poslanci volají po tom, aby se na řadu státních subjektů povinnost uveřejňovat smlouvy nevztahovala.
Novela dostala zelenou už ve dvou sněmovních výborech – hospodářském a ve výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj. Zatím poslední dějství v jejím projednávání se odehrálo dnes na půdě Ústavně právního výboru. Jeho hlas je důležitý, protože jde o tzv. garanta novely ve Sněmovně.
Jak jsme na Balkáně přišli o pivo
A jak dnes novelu a návrhy, které požadují výjimku pro Budvar a státní podniky, obhajoval jeden z předkladatelů Petr Kudela? „Konkrétně jsem včera jednal se zástupci šlechtitelů osiv v rostlinné výrobě, kteří mají problém s tím, aby Výzkumný ústav rostlinné výroby zveřejňoval, jaké s nimi má uzavřené smlouvy. Oni si to nepřejí, nechtějí, aby uváděl, v jakém oboru a rozsahu s touto institucí spolupracují,“ vysvětloval, proč by podle něj měly státní a národní podniky z registru vypadnout. „Věřím, že se k této novele postavíte tak, aby se ze zákona o registru nestal zákon o likvidaci státních podniků bankrotem,“ apeloval pak na poslance.
Pro vysvětlenou: státních podniků má Česko několik desítek, patří k nim například Lesy České republiky, Povodí Labe, Vltavy, Ohře, Moravy a Odry, ČPP Transgas, Diamo, státní zkušební ústavy nebo nedávno zřízená Národní agentura pro komunikační a informační technologie (NAKIT). Národní podnik má Česká republika jen jeden, a to právě Budvar. Tato právní forma je reliktem komunistické minulosti a pivovar měl už mnohokrát změnit svůj právní status, ale nějak k tomu nikdy nedošlo.
Budvaru se povinnost zveřejňovat smlouvy v registru smluv nelíbí. Pověřený šéf podniku Petr Žáček se na výboru snažil poslance přesvědčit, že jeho firmě zákon opravdu škodí a překvapivě veřejně přiznal, že Budvar jej už teď prakticky nedodržuje. „Zákon porušujeme a nezveřejňujeme všechno, protože já jako statutární zástupce si netroufnu zveřejnit smlouvy, když by mě někdo mohl napadnout, že se podle nového občanského zákoníku nechovám jako řádný hospodář. Tady se to hodně bije,“ snažil se vysvětlit, proč jeho firmě vadí možné odkrývání karet konkurenci.
Popisoval také, jak Budvaru zveřejnění smluv údajně uškodilo při jeho expanzi na balkánské trhy. „Naši právníci bohužel přehlédli, že se na našich objednávkách objevilo ‚Balkán – akce‘ a určitý objem pivního skla a vybavení do hospod. Bohužel naše konkurence si to uměla přečíst a máme teď velké problémy,“ stěžoval si. Ale jak velké? „Přišli jsme asi o 21–28 tisíc hektolitrů piva. Může vám to přijít malicherné, v našem výstavu 1,6 milionu to vypadá jako zanedbatelné množství, ale uvědomte si, že jde asi o třetinu ročního výstavu nějakého menšího pivovaru,“ dodal.
Z jeho vysvětlení to ale vypadalo spíš jako by problém byl v tom, že firemní právníci zapomněli některé citlivé údaje začernit, než že by problém byl v zákonu jako takovém.
Zveřejnit už zveřejnitelné
To, že jsou státní podniky zveřejňováním svých smluv na trhu znevýhodněny, je hlavní argument zastánců jejich vyškrtnutí z působnosti zákona. „Povinnost zveřejňovat smlouvy pro určitou skupinu podnikatelů je diskriminační a může vést k tomu, že obce, kraje i stát budou tlačeny k nevýhodnému prodeji svých majetkových podílů či budou odrazeny od majetkového vstupu do právnických osob,“ tvrdí ve zdůvodnění svého pozměňovacího návrhu například poslanec Jan Bartošek. Žádný konkrétní příklad podniku, který byl v prvních sedmi měsících účinnosti zákona takto postižen, ale neuvádí.
Kritici argumentují také stanoviskem Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) z loňského března (ÚOHS-12694/2016). Úřad v něm tvrdí:
Přijetí legislativy, která jednu skupiny subjektů (soutěžitelů) zvýhodňuje oproti jiným, je v rozporu s principy hospodářské soutěže; v tomto ohledu nebude možno zákon o registru smluv vykládat konformně se zákonnými pravidly fungování hospodářské soutěže, resp. s vysokou pravděpodobností tak může dojít k rozporu s ústavními principy právního řádu České republiky, potažmo základními principy fungování Evropské unie.
Jenže – jak na dnešním zasedání upozornil poslanec Jan Farský (TOP 09 a Starostové), státní firmy vlastně mají v registru zveřejňovat jen to, co je už dnes zveřejnitelné podle jiných zákonů, zejména podle zákona 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Hned v § 3, odstavci 1) zákona o registru smluv stojí:
Prostřednictvím registru smluv se neuveřejňují informace, které nelze poskytnout při postupu podle předpisů upravujících svobodný přístup k informacím.
Firmy tedy například mohou ve smlouvách začernit místa, která by prozradila jejich obchodní tajemství. A samozřejmě toho už teď velmi často využívají – někdy i nad rámec zákona.
Proč tedy taková snaha o výjimky? A proč se vlastně novela řeší právě teď? Je to jednoduché: zákon sice platí už od loňského července, ale jen v jakémsi „přípravném režimu“: zatím v něm totiž „spí“ dva důležité paragrafy, které mluví o důsledcích zveřejnění nebo nezveřejnění smluv v registru. A oba mají vstoupit v platnost k 1. červenci 2017.
Podle § 6 tak smlouva, na kterou se zákon vztahuje, platí až ode dne, kdy byla v registru zveřejněna. A pokud se smlouva v registru neobjeví ani do tří měsíců od svého uzavření, podle § 7 je od začátku zrušena. Od července tedy budou mít povinné firmy a instituce nad sebou bič, který dokáže případné nezveřejnění smluv citelně potrestat.
Výjimka za výjimkou
A tady jde do tuhého. Mezi poslaneckými návrhy tak najdeme několik, které se snaží z povinnosti vyjmout státní firmy nebo obchodní korporace, které byly založeny s podnikatelským účelem – tedy, aby vydělávaly peníze. Argumentují tím, že pod kontrolou mají být jen veřejné peníze, a ne firmy, které žádné dotace nedostávají. Jenže to by zákon opět změnilo v notně osekaný pahýl.
Kromě státních podniků se poslanci na poslední chvíli snaží v pozměňovacích návrzích vybojovat výjimky i pro spoustu dalších subjektů. Třeba pro poskytovatele zdravotních služeb (poslanec Lukáš Pleticha, ČSSD) – tedy například nemocnice, u kterých se právě zveřejňování smluv začíná zajímavě projevovat, když se novinářům (i díky chybě při začerňování) otevřel dosud jen tušený svět bonusů za nákup léčiv.
Nebo výjimku pro licenční smlouvy na pořady České televize a Českého rozhlasu (poslanec Jan Birke, ČSSD). Veřejnoprávní televize si totiž postěžovala, že by se mohla dostat do problémů například při nákupu práv na zahraniční sportovní akce. Když jejich majitelé nebudou chtít, aby se smlouvy zveřejnily, Česká televize o ně může úplně přijít.
Nebo výjimku pro školní hospodářství (poslanec Petr Kudela, KDU-ČSL), protože by podle jeho zdůvodnění konkurence školních statků, zahradnictví, polesí nebo rybářství mohla odhalit jejich obchodní strategii a využít této výhody v konkurenčním boji.
Co bude dál?
Ústavně právní výbor dnes nakonec nedokázal k drtivé většině pozměňovacích návrhů přijmout žádné usnesení. Nenašla se prostě nadpoloviční většina poslanců, kteří by byli pro nebo proti. Výjimkou jsou drobnosti typu vyjmutí doplňkových činností veřejných vysokých škol, smluv chráněných bankovním tajemstvím nebo kolektivních smluv, u kterých výbor pozměňovací návrhy Sněmovně doporučil.
Souhlasil také s jednou technickou změnou: aby smlouva, na kterou se povinnost vložení do registru vztahuje, nemusela být uzavřena výhradně písemně (§ 8, odstavec 2)), ale i jinými způsoby, které umožňují její zveřejnění v registru.
A výbor nakonec téměř jednomyslně doporučil Sněmovně, aby novelu vrátila do druhého čtení, ze kterého by případně mohl vzejít nějaký komplexní návrh na změnu zákona.
Jak to nakonec s novelou dopadne, je tedy zatím ve hvězdách. Je možné, že poslanci doporučení výboru neuposlechnou. Pokud totiž novelu opravdu vrátí „o schod níže“, nemusí ji už stihnout projednat do konce funkčního období současné Sněmovny.
Vyjmutí státních podniků či nemocnic, přes které tečou stovky milionů korun ročně, z povinnosti zveřejňovat smlouvy, každopádně nedává smysl. Právě kvůli dohledu nad jejich hospodařením byl zákon přijat. A stát, který spuštěním EET začal vůči drobným podnikatelům uplatňovat politiku presumpce viny, nemá na výjimky v kontrole svého vlastního hospodaření morální nárok.
