Vlákno názorů k článku RejstrikFirem.cz - legitimní podnikání, nebo doupě vyděračů? od anonym - Pane Malý, asi byste z peněz utržených při...

Pane Malý, asi byste z peněz utržených při vašem "podnikání" měl část vynaložit na novou klávesnici. Pravděpodobně jste při psaní roztomilých emailů přetížil klávesu shift, která se nyní zadrhává:

> opravdu i skladbou slov a argumenty to vypadá, že
> Timmy NOvak a další je pan Kocan............

> Ne celý měsíc ale po měsíci pane KOcane (?) :-)
( http://www.lupa.cz/clanky/rejstrikfirem-cz-legitimni-podnikani-nebo-doupe-vyderacu/nazory/149917/ )

> byl zveřejněn bez vědomí pana KOcana a proti jeho vůli?
( http://www.lupa.cz/clanky/rejstrikfirem-cz-legitimni-podnikani-nebo-doupe-vyderacu/nazory/149918/ )

Člověče vy ale buď jste ing. Kocan, nebo ten největší matrixovej tupec nebo někdo, kdo si taky objednal a nezaplatil. Někdo vám napíše že jednáte jako Paroubek a vy mu napíšete to samý.
Jak tady sleduju diskusi - tak tady nikdo s výjimkou pana Malého nic nedoložil. Každý tady ječí o podvodech, ale žádná fakta. Takovou bandu imbecilů aby člověk pohledal. Nikoho se nezastávám, ale napsat že někdo podvádí a nedoložit to je kretenismus v tom leším a trestný čin v tom horším případě.

Jak jsem zaregistroval článek byl napsán na základě jednostranných tvrzení aniž by byla vyslechnuta před vytištěním článku strana druhá. To je věc zcela v rozporu s novinářským kodexem. Pokud byla napsáním článku způsobena škoda a jak začínám tušit tak byla - pak pokud autor článku a ostatní svá tvrzení nedoloží, pak jde o trestný čin.

Pan Malý napsal že podal trestní oznámení - rád si počkám na výsledek. Pak ale předpokládám, že trestní oznámení podala i druhá strana - tedy ta, kterou podle anonymních příspěvků pan Malý podvedl. Pakliže nikdo takové trestní oznámení nepodal, pak jsem nuden věřit spíše panu Malému. Počkám si tedy na výsledek.

Nemáte pravdu - ověřil jsem si na základě příspěvku pana Malého, že pan Kocan opravdu podniká bez živnostenského oprávnění, nebo v lepším případě nabízí služby, ke kterým nemá oprávnění. Což je pokus uvést druhého v omyl. Pokud je pan Kocan profesorem vysoké školy, pak je to velmi závažné a nejsem si jist, zda by profesorem zůstal, pokud by tuto skutečnost věděl děkaqn či rektor.

Dále jsem si dále všiml, dvě společnosti, které se zde podepsaly cosi tvrdily a bylo jim to panem Malým vyvráceno. Žádného jiného doložení jsem si nevšiml.
-------------------------------------------------------
opravdu i skladbou slov a argumenty to vypadá, že Timmy NOvak a další je pan Kocan............

Vážený pane, pokud chcete něco žalovat, musíte vědět co chcete žalovat. Tady se ozvalo pár "podnikatelů", kteří tvrdí že dostali fakturu a přitom že nic neobjednali. Když jsem jim objednávku doložil, pak křičeli že to mělo být zdarma (přestože v každém kroku registrace byla uvedena hrazená služba, totéž ve smlouvě kterou odsouhklasili a totéž v emailu který obdrželi). Prostě se tu objevilo pár lidí, co jsou zvyklí neplatit a dneska anonymně křičí o podvodech. Nakonec se zjistí, že dokonce někteří podnikají bez oprávnění, dluží i jiným firmám, ale to je nornální.
V naší společnosti je doslova hobby to, že se vyjadřují lidé, kteří tomu nerozumí, o věci nic nevědí, reagují na nepodložená anonymní tvrzení. I vy píšete že tomu nerozumíte. Tak já se opakovaně ptám - pokud jsem se dopustil, jak zde mnozí anonymové tvrdí podvodu - PROČ DOSUD NIKDO NEPODAL TRESTNÍ OZNÁMENÍ? Nebude to náhodou tím, že dotyční pisálkové vědí velmi dobře že jsem v právu a bojí se postihu, kdybych v případě jejich trestního oznámení reagoval stejně?
Nějteří z dotyčných argumentovali že jim někdo "naboural počítač" a z něj vložil data, fotografie, z něj autorizoval......směšné....proč? Aby je poškodil o pár set korun? Jiní tvrdili, že jsem dala vložil já - což nejde - protože přístup klienta na server je uložen a komunikuje s naším systémem i ze své emailové adresy a opakovaně věc potvrzuje. Ale když tvrdí že jsem data vložil já abych je okradl (není to směšné?), proč tedy nepodali trestní oznámení na rozdíl ode mne?
Jiní zde tvrdí, že jiná než písemná smlouva či objednávka není platná. To také není pravda jak níže dokládám.
Co tedy pane anonymní Pospíšile chcete žalovat? Jen do toho, staňte se vůdcem :-). Možná že jste panem Pospíšilem, vlastnícím penzion v Mohelnici a tvrdícím, že si nic neobjednal...:-)

Ještě k elektronicky sjednaným smlouvám a objednávkám:
Pro některé právní úkony je vyžadována písemná forma. Tento článek se zamýšlí nad otázkou, zda je tento požadavek zachován v případě elektronické pošty.

Písemná forma právního úkonu předpokládá existenci dvou náležitostí: *písemnosti* a *podpisu*. Písemnost spočívá v tom, že obsah právního úkonu je zachycen v textu listiny. Písemný projev musí být zároveň podepsán;[1] činí-li právní úkon více osob, nemusí být jejich podpisy na téže listině, ledaže právní předpis stanoví jinak.
Písemná forma je podle § 40 odst. 4 ObčZ zachována, je-li právní úkon učiněn telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila.

Podle citovaného ustanovení se tedy bude pohlížet jako na učiněné písemnou formou na úkony učiněné takovými elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila. Zde je nutné si v prvé řadě ujasnit, co je "elektronický prostředek". Podle mého názoru je možné sem zařadit telefax. Diskutabilní může být otázka, zda písemnou formu splňuje i e-mail. Podle mého názoru i e-mail splňuje požadavky občanského zákoníku na písemnou formu právního úkonu, a to i bez použití techniky zaručeného elektronického podpisu.

_*Písemnost e-mailu je splněna podle § 40 odst. 4 ObčZ, protože e-mail umožňuje jak zachycení obsahu právního úkonu tak i určení osoby, která právní úkon učinila. V této souvislosti v prvé řadě odkazuji na to, že citované ustanovení klade na elektronický prostředek požadavek možnosti, tedy nevyžaduje se taková míra jistoty o správnosti zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila, kterou by vyjadřovala případná dikce "zajišťuje", "zabezpečuje", "zaručuje" a podobně. Stačí pouhá možnost, není tedy nutné, aby zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která úkon učinila, bylo v každém jednotlivém případě nepochybné.*_

*Podpis* ve smyslu vlastnoručně napsaného jména podepisující osoby uvedeného pod textem pochopitelně e-mail obsahovat nemůže.[2] *_Nicméně podle § 40 odst. 3 ObčZ může být podpis nahrazen mechanickými prostředky v případech, kdy je to obvyklé. V případě e-mailu je podle mého názoru zřejmé, že uvedení označení osoby, která činí právní úkon obsažený v textu e-mailu, je zcela obvyklý postup. _*

Při *srovnání e-mailu s telegramem*, který požadavky písemné formy podle § 40 odst. 4 ObčZ nepochybně splňuje, je třeba upozornit na to, že z pohledu přenosu informace jako takového se jedná v podstatě o totéž. V obou případech obdrží adresát právního úkonu posloupnost znaků zakončenou zpravidla uvedením jména či jinou identifikací osoby označené za osobu, která právní úkon učinila.[3]
Při *srovnání e-mailu s faxem*, u kterého rovněž není jeho písemná forma zpochybňována, můžeme rovněž konstatovat více společných znaků než rozdílů. U telefaxu je ovšem možné argumentovat tím, že při zaslání listiny obsahující právní úkon telefaxem se vlastně jedná o vytvoření kopie originálu listiny, která zůstává u osoby, která právní úkon učinila, což ovšem není na újmu požadavku písemné formy, která však podmiňuje pouze platnost právního úkonu, nikoliv však jeho dokazatelnost.

Dojde-li proto ke ztrátě či zničení textu listiny, není vyloučeno domáhat se nicméně nároků z právního úkonu, lze-li ovšem tento právní úkon i splnění náležitosti formy dokázat jinak (např. svědky atd.). U listinných cenných papírů je ovšem z povahy věci situace jiná.[4]
Zde lze ovšem odkázat na shora uvedenou úvahu týkající se požadavku na míru jistoty o správnosti zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která ho učinila. To, že při současném stavu techniky jsou běžné faxové přístroje, při jejichž použití lze provádět přenos např. faksimile podpisu pod listinou s textem, aniž by kdy existovala originální listina obsahující text právního úkonu včetně podpisu,[5] neznamená, že se nejedná o elektronický prostředek umožňující splnit požadavky § 40 odst. 4 ObčZ, tedy zachytit obsah právního úkonu a určit osobu, která ho učinila. Zejména při využívání faxmodemů umožňujících odesílat i přijímat faxovou zprávu přímo pomocí počítače se rozdíl mezi telefaxem a e-mailem stírá a redukuje se prakticky pouze na to, jestli je příjemce odesílané zprávy označen telefonním číslem nebo e-mailovou adresou.[6]

Protiargumentem k tezi o zachování písemné formy v případě e-mailu by mohl být zdánlivý a v dnešní době ovšem už překonaný rozdíl spočívající v tom, že telegraf, dálnopis i telefax umožňují seznámit se s obsahem právního úkonu, který je v nich zachycen, bez pomocí dalších technických zařízení. V případě e-mailu to ovšem možné není a ke zjištění jeho obsahu je nutné použít technické zařízení, konkrétně počítač.[7] Zde je ovšem nutné upozornit na to, že tak jako telegraf, dálnopis a telefax je možné i obsah e-mailu vytisknout na papír. U počítačových výtisků se jedná o bezprostředně smysly vnímatelné, hmotné konkretizace (reprodukce) elektronicky uložených souborů,[8] čímž se rozdíl mezi uvedenými elektronickými prostředky stírá.

Podle mého názoru nic nebrání tomu, abychom na právní úkony učiněné prostřednictvím e-mailu pohlíželi jako na právní úkony učiněné písemnou formou.

Taková forma odpovídá novému druhu písemné formy, která se v současné době navrhuje v SRN, a to tzv. textové formě. Pro zachování textové formy by mělo stačit, pokud je projev vůle čitelný ve znacích, uvedena osoba, která činí prohlášení, a prohlášení je vhodným způsobem ukončené, například uvedením jména osoby, která činí prohlášení. Textová forma upouští od požadavku vlastního podpisu popř. elektronického podpisu, není však totožná s písemnou formou. Písemná forma vyžaduje v SRN tak jako dosud vlastnoruční podpis nebo alternativně elektronický podpis.[9]

*Poznámky:*

[1] Jehlička, O. - Švestka, J. a kol.: Občanský zákoník. Komentář, 4. vydání. Praha, C.H. Beck 1997, str. 136
[2] ani v případě, že by k datovému souboru byl připojený grafický soubor s naskenovaným podpisem jednající osoby. V této souvislosti je možné uvažovat i o možnosti, že není nutné, aby byl k textové zprávě připojován grafický soubor. Celá zpráva může být tvořena jedním nebo více grafickými soubory.
[3] k identifikaci a autentifikaci subjektu právního úkonu viz články o elektronickém podpisu
[4] Jehlička, O. - Švestka, J. a kol.: Občanský zákoník. Komentář, 4. vydání. Praha, C.H. Beck 1997, str. 137
[5] srv. OLG Düsseldorf, usnesení ze dne 7.3.1995, č.j. 3 Ws 106 a 107/95
[6] s ohledem na současné technické možnosti není možné využít jako odlišovací kritérium již ani to, zda přenos dat probíhá pouze prostřednictvím telefonních linek v reálné čase (klasický fax) nebo prostřednictvím jiných datových sítí, zejména internetu, a to z důvodu existence různých faxových serverů a faxových schránek
[7] úvahy o různých standardech hardware a software a případné technické inkompatibilitě by se týkaly spíše technické než právní otázky věci, v této souvislosti bych chtěl pouze uvést, že v oblasti internetu se používají technické specifikace, které formulují minimální technické standardy zajišťující možnost vzájemné komunikace
[8] Deutsch, T.: Die Beweiskraft elektronischer Dokumente, na internetu pod http://www.jurpc.de/aufsatz/20000188.htm [9] Redl, A.: Die digitale Signatur - Meilenstein für die Entwicklung des modernen Rechtsverkehrs?, Recht und Steuer aktuell III/00, Sonderthema "IT und IT-Recht", str. 9; dále např. Hoss, C.: E-Commerce-Richtlinie, str. 21, na internetu pod http://www.rwth-aachen.de/wi/lehre/lv/ss2001/SemRecht/v08_EC-Richtlinie_Hoss.pdf; obdobně v Rakousku Mottl, I.: Zur Praxis des Vertragsabschlusses im Internet, v Gruber, M. a kol.: Internet und e-commerce. Manz 2000, str. 19

*Další pokračování seriálu o elektronických smlouvách se podrobněji věnuje click-through smlouvám, které jsou typické pro uzavírání smluv na internetu. Všechny předpoklady pro platný právní úkon mohou být splněny i při použití služby WWW, takže click-through smlouvy jsou plně v souladu s právem a nic nebrání jejich používání.*_

Zatímco dosud jsme se zabývali převážně otázkami spojenými s obecnými právními problémy elektronických smluv, nyní přeneseme pozornost na způsob, jakým jsou v praxi takové smlouvy uzavírány. Typicky se jedná o tak zvané /click-through/ smlouvy.

*_Click-through se nazývají smlouvy, které byly uzavřeny kliknutím, to znamená "stisknutím" virtuálního tlačítka nebo jiného ovládacího prvku (například hyperodkazu) zobrazeného na monitoru -- podobně jako je soubor uložen po kliknutí na ikonu Save v nástrojové liště textového procesoru. Běžně se tak děje prostřednictvím internetové služby WWW._* Otázkou je, nakolik je takový netradiční způsob právního úkonu platný z hlediska práva.

V současné době jde o typický způsob uzavírání elektronických smluv. Vzhledem k povaze grafické interaktivní služby World Wide Web se jedná o vhodné a logické řešení, jak uzavírat smlouvy v elektronickém prostředí.

Zároveň se click-through smlouvy vyvinuly nezávisle jako reakce on-line distributorů softwaru na právní obtíže s tzv. shrink-wrap smlouvami. Po několika soudních sporech, v nichž americké soudy neuznaly vymahatelnost závazků ze shrink-wrap smluv, se začali on-line distributoři shareware softwaru více spoléhat na uzavření smlouvy kliknutím na tlačítko, které se spolu se smluvními podmínkami zobrazí před samotným stažením programu.

Aby uzavření smlouvy kliknutím na ikonu "SOUHLASÍM" mělo zamýšlené právní důsledky, musí samozřejmě splňovat obecné požadavky na právní úkon. To znamená: musí se jednat o projev vůle směřující ke vzniku, změně nebo zániku práv a povinností, které právní předpisy s takovými projevy vůle spojují. Dále musí kliknutí splňovat podmínky, jež zákon klade na platné učinění návrhu na uzavření smlouvy (neboť jak bylo napsáno v předchozí části je vytavení formuláře na WWW stránce obecně chápáno pouze jako invitatio ad offerendum) nebo přímo na uzavření smlouvy (v některých spíše výjimečných příapdech, kdy bude na webové stránce učiněna individuálně určená nabídka nebo v někerých příapdech u on-line aukcí).

K náležitostem právních úkonů patří náležitosti projevu vůle a shoda mezi vůlí a jejím projevem. Projev vůle musí být určitý, srozumitelný a musí mít náležitou formu, pokud ji zákon vyžaduje.

*_Občanský zákoník jasně říká, že právní úkony mohou být učiněny jinak než slovy nebo různými způsoby: ústně, písemně či jinak. Ze znění paragrafu 35 se odvozuje možnost učinit právní úkon i konkludentně, určitým jednáním._* Komentář k občanského zákoníku od prof. Švestky [1] uvádí: "*_v určitých případech mohou subjekty k projevu své vůle použít různé počítače či technické, resp. mechanické přenosné prostředky, včetně různých druhů automatů". Kliknutí na ovládací prvek v okně prohlížeče je bezpochyby plně způsobilé k učinění právního_* *_úkonu, pokud budou ostatní náležitosti splněny._*

Je uzavírání elektronických smluv kliknutím dostatečně určité a srozumitelné? Zde lze těžko činit obecné soudy, protože bude záležet především na konkrétní situaci a přesném znění textu a uspořádání ovládacích prvků na webovské stránce, na níž je požadovaná akce vykonána. Jestliže však zákazník kupříkladu vybere v e-shopu zboží a vyplní formulář s údaji o adrese k doručení zboží a uvede číslo své kreditní karty, jedná se nikoli o okamžitý náhodný akt, nýbrž o delší vědomé jednání, které zjevně sleduje určitý a zjistitelný cíl.

Nebudeme-li uvažovat extrémní případy zejména způsobené nesrozumitelným a neurčitým zněním smlouvy, k níž zákazník kliknutím přistoupil, bude v naprosté většině případů takový právní úkon dostatečně určitý i srozumitelný. I v případě elektronického business-to-consumer obchodu, kdy je akcentovaná ochrana nakupujícího, dává použitá technika (vystavení standardní nabídky, v níž se pouze ve formuláři mění přesně definované údaje) při jen trochu zodpovědném přístupu provozovatele e-shopu k nesrozumitelnosti a neurčitosti malý prostor.

Principiálně se dá říci, že v případě click-through smluv nic nebrání splnění požadavku na srozumitelnost a určitost právního úkonu. V tomto ohledu tedy lze uzavírání smlouvy kliknutím doporučit jako možný způsob obchodování. Problematika formy právního úkony byla již hodněkrát diskutovaná, i na stránkách serveru ITpravo.cz, a ani z hlediska případného požadavku písemné formy nevyplývá pro click-through smlouvy nepřekonatelná bariéra.

V praxi mohou za určitých okolností vzniknout spory o to, zda bylo kliknutí projevem skutečné vůle. Představme si dvě malá tlačítka "SOUHLASÍM" -- "NESOUHLASÍM" umístěná těsně vedle sebe. Jedna strana kontraktu pak může namítat, že na tlačítko "SOUHLASÍM" klikla nedopatřením a projev vůle má vady, neboť nebyl ve shodě se skutečnou vůlí.

_*Ani tento možný problém však nepůsobí v každodenní realitě elektronického obchodu obtíže při uzavírání click-through smluv. Prakticky všechny elektronické obchody pracují s potvrzením souhlasu. Po kliknutí na příslušný ovládací prvek je uživatel dotázán, zda skutečně souhlasí. Až poté se odešle závazný požadavek na server obchodníka.*_

Tuto praxi reflektoval i původní návrh direktivy EU o určitých právních aspektech elektronického obchodu ve vnitřním trhu [2]. V původním znění článku 11 bylo vyžadováno v podstatě totéž, pouze s tím upřesněním, že žádost od potvrzení musí přijít od provozovatele služeb. Podle návrhu direktivy by tedy nebylo možné, aby potvrzovací okénko běželo na straně klienta v prostředí jeho WWW prohlížeče. Místo toho by muselo jít o skript na straně serveru [3].

Tím by se dosáhlo větší jistoty, neboť by bylo snadno prokazatelné, že skript na straně serveru proběhl. Klientské skripty jsou obecně méně spolehlivé díky různému prostředí a nastavení klienta, zároveň se údaje o nich neukládají do log souborů. Z hlediska obchodní praxe byl v této věci návrh direktivy opodstatněný a nijak nekolidoval se standardními obchodními zvyklostmi. Protože potvrzovací dotaz byl a je běžnou praxí, nebyla zcela odůvodněná kritika tohoto návrhu direktivy pro jeho údajnou přílišnou složitost. Protože se takové smlouvy uzavírají on-line, objednání i potvrzení se odehraje v podstatě naráz, za normálních okolností v rozmezí pár sekund.

Ukázali jsme si tedy, že i prosté kliknutí může poskytnout dostatečnou právní jistotu ohledně všech složek právního úkonu a lze je tedy použít k uzavření smlouvy. Zahraniční judikatura (převážně z USA) se s tímto názorem již ztotožnila. Jak bylo diskutováno výše, i z hlediska českého práva jsou splněny všechny zákonné požadavky a není odůvodněné očekávat v tom směru nějaké komplikace.

_*Pro vymáhání povinností spojených s click-through smlouvami může být problémem důkazní břemeno a potenciální obtíže spojené s průkazností digitálního záznamu. To je záležitost především technické ochrany a procesních pravidel. Samotný fakt, že smlouva byla uzavřena kliknutím namísto podpisem papírové smlouvy nebo jiným tradičním jednáním, však není kromě výjimečných případů nikterak na překážku platnosti takového závazku. Z výše popsaného rozboru vyplývá, že kromě formálněprávních požadavků nemají podobně click-through smlouvy ani praktické nedostatky, které by nějak bránily jejich širokému uplatnění.*_