Názory k článku Sem putují staré počítače z Evropy. Podívejte se do míst, kde nemajetní lidé z nouze nakupují elektroniku
-
Na článku mě tak nezaráží samotná existence trhu se starou elektronikou v Káhiře, jako spíš sklon to interpretovat jako exotickou tragédii nebo příběh o tom, jak bohatý Západ vyváží odpad chudákům do rozvojového světa. Příběh je ve skutečnosti krapet jednodušší a pragmatičtější. Existuje obrovská poptávka po levné a funkční technice a vedle ní nabídka hardwaru, který je pro korporátního zákazníka na hranici, ale pro někoho jiného představuje stále plně použitelný stroj.
Ostatně tohle velmi dobře známe i z Česka. Velké firmy obměňují hardware po několika letech leasingu a stejný hardware se pak naprosto běžně prodává přes české bazary a prodejce repasované techniky. Stačí se podívat na lokální inzerci, kde lidé cíleně kupují počítače a notebooky staré pět, osm, deset i víc let, naprosto běžně z konce éry Core 2 Duo nebo první generace Core iX. To není žádná exotika z Káhiry, Dillí nebo Bangkoku. Máme jen menší trh, ale stejná poptávka a stejný ekonomický proces jsou tu taky. Jen jsou méně vidět v ulicích.
Zajímavé je, že to má paralelu v automobilovém průmyslu. Evropský člověk vyřadí auto, protože už pro něj není ekonomicky nebo legislativně zajímavé. Auto pak prochází trhem do zemí, kde má stejný vůz stále značnou užitnou hodnotu. A místo toho, aby se řešilo, proč je tamní kupní síla tak nízká, že si lidé nemohou koupit novější, začíná se řešit, jak zabránit tomu, aby se tam ty staré věci vůbec dostaly. Vydává se to sice za ekologickou politiku, ale základní ekonomický problém tím nezmizí.
Bude to i s hardwarem a bude úplně stejné pokrytectví? Na jedné straně slyšíme o udržitelnosti, recyklaci a tom, že máme odevzdávat staré mobily ze šuplíku nebo měnit starší routery. Máme tu tlak na rychlou obměnu zařízení kvůli novým standardům, zaříznuté softwarové podpoře… Jenže vedle toho je obrovský sekundární trh lidí, kteří žádnou každoroční “HW revoluci“ fakt nepotřebujou.
O to víc tenhle absurdní cirkus znásobuje zdražení hardwaru v důsledku upřednostnění výroby pro Enterprise AI. Výrobci prodávají notebooky s malou a nerozšiřitelnou RAM a tvrdí, že dimenzování lokálního hardwaru nevadí, protože výpočty přece poběží v cloudu. To je solidní marketingový kotrmelec. Protože zákazník podle nich nedá 200 eur navíc za RAM v zařízení, ale s radostí během pár měsíců zaplatí stovky eur za předplatné. Tak jistě… Zvlášť u běžných domácností nebo SOHO segmentu, kterým ta RAM nebo AI nepřinese žádný zisk. Myslím, že se tu opakovaně píše, jak je problém z lidí dostat víc než pár stovek měsíčně za samotný internet. Tak si na to vzpomeňte, až zase bude někdo stavět SaaS vzdušné zámky.
Shrnuto, reportáž z Káhiry není důkazem propastného kontrastu mezi bohatým Západem a chudým Egyptem. Ukazuje totiž něco mnohem podstatnějšího, a to že technika má ve skutečnosti větší a delší užitnou životnost, než tvrdí marketing výrobců. Pokud existuje člověk, pro kterého je zastaralý evropský počítač stále rychlým a dostupným nástrojem, pak jeho další používání není ani humanitární příběh, ani ekologická tragédie. Je to prostě funkční a racionální sekundární trh. Který je i tady, jen není tak velký a vidět.
-
Nezaměnovat kupní sílu, za ochotu se zadlužit. To je přesně ten marketingový mýtus, ze kterého ty obchody žijí. Nákup běžné spotřební elektroniky na splátky , nebo odložené platby není důkaz vysoké kupní síly ani ekonomického blahobytu. Je to jen způsob, jak přimět spotřebitele k nákupu věcí, na které v danou chvíli nemá hotovost nebo za které nechce dát plnou sumu naráz.
Je záludnost, kvůli které si spousta lidí myslí, že u nás sekundární trh neexistuje. Tento trh je obrovský objemem použitých kusů, ale negeneruje miliardové obraty v přehledech tržeb jako velcí prodejci. Když si někdo koupí repasovaný počítač za osm tisíc korun a ten mu slouží dalších pět a víc let. Takže finanční statistiky vykážou jen malou sumu. Zato když si někdo na splátky koupí nový notebook za dvacet tisíc, v číslech prodejců to dělá obraty. Na papíře to pak vypadá, že všichni kupují jen nové věci, ale v reálu doma a v malých firmách běží obrovské množství použité techniky.
To že tu nemáme fyzické tržnice jako v Káhiře tedy vůbec neznamená, že u nás sekundární trh nefunguje. Jen se kompletně přesunul do digitálního prostoru na Bazoš,Marketplace, Jaukro... nebo k specializovaným prodejcům repasovaného hardwaru. Pro mnoho lidí, studentů, živnostníků , ale i firem to je to čistě racionální volba. Dát osm tisíc v hotovosti za repasovaný stroj z vyšší korporátní třídy dává mnohonásobně větší smysl než se zavazovat k měsíčním splátkám za nový plasťák s připájenou ořezanou pamětí.
Argumentovat splátkami a odloženými platbami jako důkaz vyspělýho trhu je jen opakování prodejní rétoriky marketingu. Sekundární trh u nás drží obrovskou část populace, i když se neobjevuje v titulcích o rekordních tržbách
-
KRYTON: Není to definitivní konec, pane. Je to začátek. Sloužil jsem tolika pánům a teď se těším na sladkou odměnu v křemíkovém nebi.
LISTER: V křemíkovym co?!?
KRYTON: Křemíkové nebe snad znáte?
LISTER: To myslíš křemík jako silikon, co z něj má Bridgette Nielsonová prsa?
KRYTON: Ne. Jde o elektronický posmrtný život! Je to shromaždiště duší všech elektrických přístrojů. Robotů, kalkulaček, toastovačů, fénů na vlasy, je to místo posledního odpočinku.
LISTER: Nechci říct něco nevhodnýho, ale to je absolutně na hlavu padlý. Neexistuje žádný „křemíkový nebe“.
KRYTON: A kam přijdou všechny kalkulačky?
LISTER: Nikam! Umřou. To je konec.A nebo přijdou do Egypta. ;-)
-
Tady bych si trošku stěžoval panu Sedlakovi.
Text článků se jen málo zmiňuje o tom, co navozuje nadpis. spíše je to historické okénko. chybí mi zajímavosti z toho trhu, co se tam často prodává a za kolik. A na kolik to lze usmlouvat...
A galerie bez popisu je tragická. Na mobilu nelze obrázky zvětšit, zobrazuji se na třetině displeje, navíc jsou každých pár vteřin zakryté reklamou.
Přitom by to mohlo být tak zajímavé. -
Větší kupní síla neznamená, že musím mít všechno nové. Čím míň utratím, tím míň musím vydělat.
Firmy při pravidelné obnově odprodávají starší HW svým zaměstnancům. Mobil po dvou letech, desktop/laptop po pěti. Výhodou je, že vím, v jakým je stavu a doma ještě může dobře sloužit.
Co se neudá, darují do škol. I o nefunkční kusy je zájem. Studenti technických škol na tom trénují rozborku, čištění, servis.
-
Kdysi dávno jsem tam byl, připadalo mi, že týpci většinou dávají ceny dle ksichtu, ale notebooky a sestavy a kvalitnější komponenty mají ceny spíše pevné. Rozdíly mezi prodejci jsou minimální. Smlouvat se někde dalo, zvlášť když toho chcete víc, s arabštinou obvykle nějak uspějete, v angličtině ne. Co jsem se díval na ty fotky - na některých jsou k přečtení ceny - vychází to levněji než u nás v eshopech s repasy, řekl bych tak o cca 15-20 %, egyptská libra jde dost dolů.
-
Ono to naráží na legislativu. Né každá firma má vůbec oprávnění na prodej výpočetní techniky. Prodejem zaměstnanci se navíc nezbaví právního vztahu prodejce–kupující a z toho plynoucí odpovědnosti. I kdyby to dali zaměstnancům za symbolickou kačku, stát po nich chtít daň, protože to berňák bere jako zaměstnanecký benefit.
A nefunkční technika je z pohledu zákona zase nebezpečný odpad, takže ji nemohou jen tak předat škole na hraní, ale musí ji odevzdat k oficiální likvidaci.
To jak to některé firmy dělaj a že na to kontrola nepřišla je jin věc. Mimo pro kolik % populace je tohle dostupné.
ČLÁNKY DO MAILU