Premiéra Single Lady vzbudila na sociálních sítích docela rozruch – o seriálu psali hlavně novináři, povětšinou on-line velice aktivní druh. Spousta z nich popisované prostředí redakčních porad důvěrně zná a ví, že ta dáma (ten pán), kteří poradu vedou a tváří se velice drsně, jsou také „jen“ lidi se svými problémy, touhami a nedostatky.
Kozy jsou v pohodě, nejsme redakce Respektu.“ „No neblbni, opravdu? Já jsem si říkala, že tady chodí málo svetrů.
Těmhle fórům bude rozumět hlavně člověk z oboru, ne běžný divák, kterému je celý Respekt vcelku volný. Seriál Single Lady si samozřejmě nehraje na žádnou velkou realističnost, jde o klasickou karikaturu vnitřního chodu redakce hudební televize (nebo kteréhokoliv média, ať už audiovizuálního, či tištěného). Scénář psaly dvě mladé nadějné scénáristické hvězdy Tereza Seidlová a Veronika Dostálová a jejich otevřený anarchistický, a přesto ženský pohled je velmi dobře znát. Pochopíte to v okamžiku, kdy vám ředitelka Sabina (fantastická Jana Plodková) po dvou dílech přijde nejen zábavná, ale také sympatická, a když se v taxíku loučí s řidičem Václavem Koptou slovy „jdu domů, třeba jsem dnes neměla chuť na prcačku“, je vám jí trošku líto, i když ve vás doznívají salvy smíchu.
Mně ta prcačka přijde taková něžná. Já tam cítím i křesťanství.
Single Lady.
Ředitelka Sabina je taková trochu česká Anna Wintourová (vždycky se tak mluvilo o Lucii Tvarůžkové, která ovšem mediální kariéru vyměnila za „finanční podnikání s příběhem“), kterou diváci mimo mediální branži znají nejspíše z filmu Ďábel nosí Pradu. Tam ji ztvárnila Meryl Streepová – šéfka velkého mediálního koncernu, která proto, aby uspěla v drsném světě mediálního byznysu, musí drsně potlačovat svoje pocity a nasadit si hroší kůži. Zatímco na Meryl Streepové ale toto vypadnutí z role vidíte jen jednou, a to na konci filmu, Sabinaz Óčka je na pochybách celou dobu a na absurdním ztvárnění jejich chlastacích a prcacích úletů je de facto celý seriál postaven.
Když ráno jede autem do práce, vykopne náhodného milence z auta, k osobnímu řidiči Václavu Koptovi mluví spatra tak, jak se na správnou příslušnici vyšší kasty sluší a patří. To by si ovšem oslovený „untermensch“ nesměl pamatovat, co paní ředitelka vyváděla – ona sama si totiž nepamatuje, jak v noci předtím v identickém taxíku úplně na padrť svého milence na jedno použití sváděla ztěžklým jazykem artikulovanými slovy: „jdeme šukat“. Scéna, kdy se v baru houpá na houpačce se slovy „seru na práci“, pak připomíná slavnou vyšehradskou idylku, kdy Lavi řve do kamery „Limberský, ty si hovado!“
Třeba tě to hodí jinam. Jestli mě to nehodí do láhve ginu, tak mě to neba.
Připusťme, že tento nový formát mikrokomedií opravdu tvoří novou sekci seriálové tvorby. Jedná se v něm o konverzační vtípky. Děj je sekundární.
Představte si, že chcete namalovat impresionistický obraz a místo barev použijete slova. A protože se pohybujeme v českém mediálním prostředí roku 2017, budete si připadat, jako kdyby si hlavní postavy po ránu vždy šňuply trošku koksu do pořádné kocoviny. Single Lady v této oblasti zůstává někde uprostřed. Nesmějete se při ní tak upřímně a naplno jako u Vyšehradu, ale přece jen se bavíte víc než u Poprasku, který zůstal u interních vtípků, co jim porozumí snad jen lidé bulvárních redakcí.
Single Lady je také určena především pro lidi z médií, resp. ti se u ní budou bavit nejvíc, má ale několik obrovských předností. První z nich je casting. Jana Plodková je perfektně uvěřitelná a zábavná a prosté anekdotické skeče posunuje o několik úrovní výše. Václav Kopta si dává svůj obvyklý obtloustlý nadstandard, maminka Sabiny, Anna Šišková, je prozatím jen slyšet v telefonu, a Tomáš Měcháček v roli nevěrného Tadeáše je prostě takový, jací mají rozsévači být – zábavný, sympatický a nenucený.
Musím ještě jednou pochválit obě scénáristky, které se de facto potkaly jednou v životě, a to už měly půlku scénáře hotovou! Tak komplexní dílko bych očekával od zkušených scénáristů.
Pro Terezu Seidlovou a Veroniku Dostálovou šlo o první větší počin. Zvládly ho velmi dobře, postavy se vyvíjejí (až na tu tupou asistentku…) a upřímně řečeno jsem už velmi zvědavý, jak bude pokračovat díl třetí – což nebývá u seriálů tohoto druhu zvykem.
Jsem ráda, že jsme se v roce 2017 v seriálové tvorbě posunuli. Už to nejsou jen tradiční televizní seriály, ale dynamické příběhy se svéráznějším pohledem na svět,
řekla pro DigiZone Tereza Seidlová. A takto vyspělý pohled je de facto předurčující pro celý seriál. Díky jeho kvalitám pak zapomenete i na některé drobné nedostatky, jako například dětské rýmovačky ve stylu „Sábina – Gábina – Vágina“ nebo trošku násilné vtípky, jako například když zvažují „youtubera“ Mishu s jeho svérázným chrupem jako moderátora nového pořadu („Lajky vole!“). A nakonec odmítnou ho se slovy: Co tam bude dělat? Brousit zoubky o mikrofon?
Případně když Sabině na spleteném rande řekne kluk, kterého viděla poprvé před 15 sekundami: Na to se těším, až mě pochčiješ.
Víš, jak jsme se bavili o mém povýšení? Ne, já si pamatuju jen na tvé ponížení.
Single Lady překvapila už jen tím, že se po obrovském očekávání nedostavilo zklamání, ale opatrné uznání. Pokud bude mít seriál nadále stoupající tendenci, má šanci být fakt vynikající. Jen prosím vás nenechávejte Janu Plodkovou smát se tím násilným smíchem, co je asi tak příjemný jako škrábání vidličkou po porcelánovém talířku.
A ještě by mě zajímalo, kolikrát viděli autoři film Arrival…
P. S. Proč se na to ptám? Hint: prohlédněte si dobře úvodní titulky.
ČLÁNKY DO MAILU