Není to tak dávno, co byl na Lupě zveřejněn článek, ve kterém se kolegyně Čechová zamýšlí nad proklamovaným vládním záměrem uvést všechny školy na Internet. Záměr je to jistě chvályhodný, ovšem poněkud znepokojivé je dění, které s ním bezprostředně souvisí. Veškeré úsilí zainteresovaných se totiž soustředí jen na technickou stránku věci. A tak se nám může stát (dovolíte-li přirovnání), že budeme mít hypermoderní nádraží, ke kterému povedou superinformační koleje, ale celý den tu nezastaví byť jediný vlak, protože na nádraží nebude personál schopný jej odpravit, ani cestující připravení vlaku použít.
Kvalifikace učitelů
Největším kamenem úrazu se zdá být dovzdělání učitelů. Budeme pravděpodobně několik let muset strpět stav, kdy učitelé jsou jen o lekci napřed a kvalitě hodin by asi prospělo, kdyby je vedli někteří z pokročilejších žáků. To jsme už zažili ve spojitosti s výukou jazyků záhy po listopadovém převratu. Asi nejlepším způsobem, jak učitele přivést k Internetu, by bylo vyslat je na některé specializované pracoviště pedagogických fakult, kde jsou již po několik let s Internetem seznamováni budoucí učitelé, a zdejší lektoři již měli možnost pochopit, v čem jsou specifika využívání sítě pro potřeby vyučování. Například na UK PedF je již tři roky organizován seminář Internet jako didaktické prostředí, s nímž jsem učinil velmi dobrou zkušenost hned v jeho prvním běhu.
Využít Internetu v každém předmětu
Doufám, že Internet ve školách nepotká totéž, co před lety potkalo počítače jako takové. Ty byly zcela segregovány od ostatní výuky a bylo jim přisouzeno v nesmyslně krátkém časovém úseku (průměrně dvě vyučovací hodiny týdně za půl roku) ukázat, co umí. V hodinách výpočetní techniky se studenti obvykle dozvěděli o dvojkové soustavě a o procesoru a naučili se používat jeden textový a jeden tabulkový editor. Takto „připravení“ pak byli vypouštěni do praxe, kde jim nabyté vědomosti jsou k ničemu, protože v podnicích se používá editor jiný a nic víc se de facto ve škole nenaučili.
Aby měl Internet pro školu nějaký smysl, měli by se s jeho využíváním setkat žáci v každém předmětu (snad vyjma tělesné výchovy). Jelikož mým oborem je český jazyk a občanská výchova, dovedu si docela dobře představit, že v mých hodinách budou děti hledat výskyt neobvyklých slov ve větách, nebo budou mít za úkol najít nějaké informace o místních rodácích, sledovat pohyby kurzů měny a podobně. V ostaních předmětech to budou mít kolegové asi složitější. Samozřejmě takové vyučování předpokládá, že nejdříve musím zjistit, zda vůbec požadované informace na síti jsou dostupné, případně tápající žáky nějak nasměrovat. Není asi dost dobře možné tento postup zvolit při klasickém frontálním vyučování, ale cesty existují, a případným zájemcům je rád ukážu.
Audit informací
Těžištěm základní školy není naučit malého člověka, že žížala je kroužkovec a uhlík čtyřvazný. Primární školy jsou tu od toho, aby děti připravili na to skutečné vzdělávání. To znamená v první řadě dovednost vyhledat a použít informační zdroj, vyhodnotit jeho kvalitu, začlenit informace do širšího kontextu a vytvořit si vlastní podložený úsudek. Právě při práci s Internetem si můžete ověřit, jestli tohle u vás základní škola dokázala, a nezáleží na tom, že ve vaší době ještě počítače na školách nebyly. Učitel by se neměl spokojit s tím, že dostane nějaký referát s výpisem URL, ale měl by požadovat, aby takový referát obsahoval alespoň jeden odstavec s auditem zdrojů, tedy: kdo je původcem informací, jak moc jsou informace důvěryhodné, jak jsou zastaralé, případně, zda nejde o jejich podvrh atd.
Edukabilní obsah
Řekněme, ale že máme dostatek připravených učitelů, vybavené školy a žáci už natěšeně sedí u počítačů. Co jim může Internet nabídnout? Kolik existuje serverů, kde by byly dostatečně populární formou prezentovány informace použitelné při vyučování? Kolik takových serverů znáte? Pokud jste alespoň trochu rozumní, bude vám jasné, že ne každý žák a ne každý učitel na primárních školách je s to využít informační zdroje v jiném jazyce než ve svém mateřském. Pokud tedy vynecháme možnost spolupráce na projektech koordinovaných prostřednictvím sítě, přímo využitelného obsahu se nám mnoho nedostává.
V českém Internetu chybí servery, které by přístupnou formou prezentovaly informace využitelné při výuce. Pokud nějaké takové projekty existují, jde většinou o práci studentů gymnázií nebo ročníkové práce posluchačů univerzit. Prostřednictvím sítě je přístupno mnoho rejstříků knihoven, ale nikoli už vědomostních databází a oborově zaměřených serverů v českém jazyce. A tak učitelé buď budou muset dát hlavy dohromady a postavit si vlastní použitelné servery sami (což je dobrý nápad), anebo Internet ve škole zůstane pouze jako drahá hračka, kterou tu a tam využije nějaký nadšenec.
Internet škole, škola Internetu
Škola je pro informační společnost klíčovou a nezastupitelnou institucí, na podobě dnešní školy je závislá naše budoucnost. Ale aby předchozí věta nezůstala jen prázdnou frází, měla by ta informační společnost škole vyjít vstříc. Ať už jako společnost-celek, nebo jako původci jednotlivých serverů bychom se měli zamyslet, čím můžeme přispět k růstu vzdělanosti pro jednotlivé věkové kategorie. Pro začátek třeba tím, že stávající oborové servery rozšíří svou nabídku tak, aby mohly zaujmout i širší čtenářskou obec, a aby své informace prezentovaly přiměřeným jazykem.
Vezmu si za příklad Mobil server – ten by mohl mnoha dětským uživatelům sítě přinést základní informace o bezdrátovém přenosu informací, třeba i s menším exkurzem do telefonické historie. Takový server by udělal velkou službu fyzikářům, pro které vůbec není lehké dětem svůj obor zpřístupnit prostřednictvím témat, která by je skutečně zajímala. Naopak i serveru by se podobný počin mohl vyplatit, jelikož by do budoucna jistě získal nového čtenáře. A neříkejte, že byste podobně škole nemohli pomoci i na vašem serveru.
