Začátkem 90tých let bylo vybavení středních elektro škol skromné, ale o to větší ochota vyučujících s předchozí praxí v oboru se věnovat studentům.
Nebyl problém si půjčit ze školy osciloskop, analyzátor (když zrovna nebyl potřeba v dílnách) a bastl si doma odladit. Případně vzít bastl do školy a s učitelem pátrat, proč to nejede.
Když nějaké vybavení přišlo k úhoně, v rámci výuky se v dílnách opravovalo. S nějakou úmrtností měřáků se počítalo.
Na nasem chudem severozapade se tedy s umrtnosti skoro prakticky nepocitalo. Studenti to dostavali i k uhrade nebo to chteli po vyucujicim. Zemrely merici pristroj byl obcas dlouho probiran jako katastrofa obrich rozmeru vhodna pomalu ke kazenskemu napomenuti. To zapricinilo ze studenti se bali experimentovat. Proto jsem mimo jine duvody (sikana, decka s nezajmem ve tride, issue z matikarem) z prumky odesel a sel delat skolu ktera byla tak nenarocna ze jsem mohl tohle delat jako konicek u ktereho mne nikdo nedrzel pod krkem.
Vybaveni pujcovat neslo, ale patrat ve skole obcas s vyucujicim proc obvod nefunguje mozne bylo. Co fungovalo tak to bylo ocesani nejakych desek o soucastky ktere obcas venovala nejaka firma. Nejaka hradla ci hloupe pameti.
Zas neni na co si stezovat. Meli jsme stareho pana ktery, ac ve veku pokrocilem, se nam venoval a mam pocit ze mu pobyt mezi mladymi lidmi prodlouzilo zivot. Pracoval prave v dome deti a mladeze v krouzku kam jsem pak dochazel.
Bohuzel vedeni bylo troglodytni a manipulovane krajem/obci zeshora a vsichni si mysleli kdovijak na vsem nevydelaji. Tohle byla odvracena tvar 90tek.