Internetem nedávno jako vlnka proběhl zajímavý názor: že je jeho velkým problémem to, že do jeho médií velmi často přispívají osoby, které nejsou nezávislé – obvykle podnikatelé, kteří jsou vinou toho, že internetový trh vypadá tak, jak vypadá, v jedné osobě redaktory či šéfredaktory a současně podílníky firem. Autor obviňuje tyto osoby, že ze svých článků dělají pouze hlásnou troubu pro svoje podnikání, že matou nebo přímo podvádějí čtenáře – píší „jakoby“ nezávislé články, ve skutečnosti ale jde o obchodní, marketingovou, podnikatelskou propagandu. Protože se zmíněné negativně nálepkované činnosti týkají i nás, dovolím si reagovat.
Názory, komentáře, analýzy atd. z pera osob „závislých“, tedy obecně řečeno kohokoli jiného než čistého novináře (provozujícího pouze novinařinu a nic než novinařinu) jsou výslovně označovány za „nešvar“. V tom případě ale tímto nešvarem trpí naprosto každé noviny, naprosto každý časopis a jakékoli médium všude na světě. Neznám žádné médium, a to třeba platí i o tak excelentním časopisu, jako je The Economist, který by nepopřávalo sluchu „závislým“ osobám: jde o význačné osobnosti z řad politiky nebo ekonomiky, zpravidla osobnosti velmi známé, jejich konkrétní angažmá je u článku zmíněno, byť drobným písmem. Popsaný jev není vlastností internetové žurnalistiky, neboť se vyskytuje ve všech médiích – to je první omyl zmíněného článku na serveru Lupa.
Jedná se ale skutečně o „nešvar“? Podle mého názoru je onen závislý autor – zejména, pokud jde o relativně známé a čtenáři rozpoznané osoby – nesrovnatelně čitelnější než kdokoli jiný, dokonce i než poměrně známý novinář. Čtenář ví, kdo ta osoba je a co za ní stojí, co vlastní, co provozuje; pokud to neví, může si to během pár sekund zjistit – zejména na Internetu bez jakékoli námahy. Pokud píše do novin článek Václav Klaus, jak ostatně často činí, nestane se v ten okamžik v očích čtenářů „závislým novinářem“: je to politik, který zveřejňuje své názory a postoje, a vůbec nikdo na světě nepochybuje o tom, že se jedná o názory subjektivní, ovlivněné jeho praxí a „podnikáním“ (v tomto případě politikou). Proč by to proboha měl být nešvar, či dokonce, jak je v článku citováno, „bordel“?
Pokud píši články, které se jakkoli týkají našeho podnikání (viz výměnná reklama), pak si osobně dávám velmi pozor na věcnost a přesnost argumentů. Snažím se co nejméně používat jakákoli zabarvená slova, jakkoli dávat najevo svůj subjektivní názor, a naopak se snažím snést na hromadu maximum jasných a srozumitelných argumentů, se kterými lze polemizovat. Jasně říkám: toto jsou nejen moje názory, ale podpírám je těmito a těmito srozumitelnými argumenty. Polemizujte s těmito argumenty – velice rád se věcné diskuse s kýmkoli zúčastním, a proto také diskusní fóra, otevřená naprosto každému slušně diskutujícímu, u našich článků jsou.
Pokud je něco nešvarem, pak jsou to věcné chyby v článcích – například ve zmíněném článku na Lupě, který se problémem „závislé“ žurnalistiky zabýval. Je zde zmíněno, že ve věci Dády Patrasové byla jakási „přestřelka“ mezi mnou a Antošem. Proboha, kde autor jakou přestřelku mezi těmito osobami viděl? Žádné jsem se nezúčastnil (pokud je někde v příspěvcích uvedeno moje jméno, pak se za mě někdo vydává – nebylo by to poprvé – ale nikde jsem to neviděl). Jelikož byl autor tohoto článku požádán, aby vysvětlil, proč nejde o přestřelku, vysvětluje: za přestřelku považuji ostřejší výměnu názorů, přinejmenším tedy to, že jedna strana něco napíše a druhá na to odpoví, polemizuje s tím. V tomto případě pouze autor Antoš napsal, že vznikla jakási kauza Dáda Patrasová, a na toto jsem jediným písmenem nereagoval – považuji to tedy za druhou věcnou chybu autora zmíněného článku, byť vcelku triviální. O dané věci jsem byl informován, ale považuji ji za tak něco obyčejného a bezvýznamného, že jsem se vůbec podivil, že o tom toto médium vůbec píše článek. Pokud by měl podnikatel reagovat na každou hloupost, asi by nedělal nic jiného – například v deníku Super bylo nedávno uvedeno, že server Vypal cd je vůbec ta nejhorší odrůda softwarového pirátství (či tak nějak). To jsou věci, na které přece vůbec nemá smysl reagovat.
Bavme se o nešvarech v žurnalistice, internetové nebo klidně i jiné. Jsou jimi věcné chyby vzniklé nepečlivostí a neexistencí odborné redakce (odborné korektury) – těch je nejvíc. Jsou jimi zavádějící, manipulující formulace ze strany „šikovných“ novinářů, tak jemné, že je běžný člověk nerozpozná, ale je jimi ovlivněn, je jimi uvádění nekompletních informací, protože novinář uvede jenom to, co uvést chce, aby nebyla nabourána jeho přesvědčivá konstrukce – ani těch není zrovna málo. Je jimi neoddělování zpravodajství od komentářů, takže čtenář neví, jestli zrovna čte objektivně zjištěný fakt nebo něčí názor – i s tím se nezřídka setkáme. Není jim ale psaní z pera osob, které jsou současně podnikateli, pokud to před čtenářem není skryto psaním pod pseudonymem nebo fiktivní osobou – a to ani v e-zinu, ani nikde jinde.
ČLÁNKY DO MAILU