Za používání internetu v práci k soukromým účelům může zaměstnanec dostat výpověď. A zaměstnavatel si může ověřovat, jestli se jeho zaměstnanec v pracovní době opravdu věnuje práci, i když tím naruší jeho právo na soukromí.
Rozsudky v tomto směru padly v České republice už před několika lety, teď podobný případ doputoval také k Evropskému soudu pro lidská práva (ESLP).
Ten se zabýval případem rumunského muže (PDF), který v roce 2007 dostal výpověď, protože z účtu na Yahoo Messengeru vyřizoval v pracovní době soukromé záležitosti.
Účet vytvořil na pokyn zaměstnavatele, aby přes něj mohl odpovídat na dotazy zákazníků. V červenci 2007 jej firma informovala, že jeho komunikaci osm dní monitorovala a že porušil zákaz používání internetu v pracovní době pro soukromé účely.
Zaměstnavatel mu pak předložil důkazy ve formě přepisů komunikace, kterou vedl se svou přítelkyní a bratrem. Na základě toho pak muž dostal výpověď.
Se stížností se potom obrátil na rumunské soudy. Namítal, že výpověď je neplatná a že zaměstnavatel monitorováním komunikace porušil jeho práva. Soud stížnost zamítl s tím, že jej zaměstnavatel o zákazu soukromého používání internetu dostatečně informoval.
Ověřit, zda zaměstnanci pracují
Muž pak neuspěl ani u odvolacího soudu, který řekl, že postup zaměstnavatele byl přiměřený a že monitorování komunikace bylo jediným způsobem, jak dokázat porušení pracovních povinností. Případ tak doputoval až k Evropskému soudu pro lidská práva.
Ani jeho sedm soudců se ale za Rumuna nepostavilo a poměrem šest ku jednomu stížnost zamítli. Přiznali sice, že zaměstnavatel skutečně narušil právo muže na respektování soukromého a rodinného života a korespondence (podle článku 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv – PDF). Ale to k anulování výpovědi nestačilo.
„Neshledal nepřiměřeným, že se zaměstnavatel snaží ověřit, zda zaměstnanci v pracovní době skutečně pracují, a upozornil na to, že firma do zaměstnancova účtu zasáhla ve víře, že obsahuje pouze komunikaci s klienty,“ stojí v tiskové zprávě soudu.
Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva je závazný pouze pro stát, kterého se konkrétní případ týká. Verdikt ale může naznačit, jak by se soud mohl zachovat v případě podobného sporu z jiné země.
V České republice používání počítačů a další techniky zaměstnavatele pro osobní potřebu v pracovní době bez souhlasu zaměstnavatele zakazuje § 316 Zákoníku práce. Dodržování zákazu je přitom zaměstnavatel oprávněn „přiměřeným způsobem kontrolovat.“
