Spor o internetové budky

Internetové budky, nebo spíše internetové kiosky, jsou obvykle vymezovány jako alternativa k „osobním“ zařízením pro přístup k online službám včetně Internetu, v podobném smyslu jako jsou veřejné telefonní automaty alternativou k běžnému telefonu, ať již pevnému či mobilnímu, v držení konkrétního jednotlivce. Myšlenka budovat takovéto kiosky rozhodně není nová, a je dokonce zakotvena i v naší Státní informační politice a Akčním plánu její realizace, jako jeden z prostředků komunikace občana s veřejnou správou. Stejně tak ale existovala a určitě existuje i řada obdobných plánů a záměrů z privátní sféry. Společným jmenovatelem všech takovýchto projektů, ať již z privátní sféry, či ze sféry veřejné, je nutnost pokrýt vlastní náklady – skrze nějaké dotace, inzerci, platby za poskytované služby či kombinaci jednotlivých možností. Technická realizace dnes není až tak velkým problémem, na trhu již existuje více různých řešení, mezi kterými je možné vybírat – těžké je najít vhodný obchodní model pro provozování takovýchto kiosků a pak jej realizovat. A to úplně nejtěžší možná bude naučit a přimět lidi používat takovéto kiosky.

Internetový kiosek Českého Internetu, na Invexu 2000

Pamětníci loňského Invexu (v roce 2000) si možná vzpomenou, jak se zde s jedním takovým projektem na vybudování sítě internetových kiosků prezentovala firma Český Internet. Vystavovala zde samotné kiosky, prezentovala svůj podnikatelský záměr a hledala strategického investora pro jeho realizaci. Našla jej v Českém Telecomu, kterému (podle vlastních slov) „poskytla veškeré informace o svém podnikatelském záměru, včetně konceptu technického provedení, obchodního modelu, finančního plánu“. Oba subjekty pak měly v lednu 2001 vypsat společné výběrové řízení na dodavatele kiosků, do kterého se přihlásily tři firmy (včetně firmy ASCOM). K vyhodnocení výběrového řízení však již nedošlo, neboť společnost Český Telecom a.s. jednání ukončila s tím, že o projekt nemá zájem. Společnost Český Internet pak začala hledat jiného strategického partnera … kterého ale zřejmě nenašla a dodnes svůj projekt nerealizovala (popis událostí z pohledu Českého Internetu lze nalézt zde).

Internetový kiosek ČTc

Téměř na rok přesně po loňském Invexu, 10. října 2001, Český Telecom slavnostně zprovoznil „první veřejný informační terminál v České republice“ (i první zařízení svého druhu ve střední Evropě), v informačním centru pražského hradu. Prezentoval to jako začátek pilotního projektu, ve kterém by měl ještě v letošním roce nainstalovat 30 veřejných informačních terminálů po celém území České republiky (10 samostatně stojících terminálů Plynth a 20 nástěnných přístrojů typu M200). Jejich dodavatelem měla být kanadská společnost King Products, která je součástí skupiny Ascom Group.

Minulý pátek, 7. prosince 2001, však musel Český Telecom provoz tohoto kiosku pozastavit, a to na základě předběžného opatření Městského soudu v Praze. O jeho vydání požádala právě společnost Český Internet. Ta je motivována tím, že postup ČTc shledává „nekorektní a fakticky zneužívající postavení dominantního subjektu vůči malé firmě“ (jak uvádí ve svém stanovisku). Brání se ale využitím jiného mechanismu, o který opřela (a to úspěšně) svou žádost o vydání předběžného opatření: obvinila ČTc z toho, že „upotřebuje technické řešení chráněné užitným vzorem na Veřejný terminál pro Internet a email“. To si zaslouží určitého vysvětlení.

Užitný vzor na internetový kiosek

Společnost Český Internet vznikla 12. ledna 2000, „výlučně k realizaci myšlenky veřejných Internetových terminálů“. Ještě předtím, konkrétně 20. září 1999, si ale nechala zaregistrovat u Úřadu průmyslového vlastnictví v Praze užitný vzor na „Veřejný terminál pro Internet a E-mail“, číslo zápisu 9092 (nejspíše tak ale učinil někdo ze zakladatelů firmy a pak tento vzor do firmy vložil, vzhledem k časové posloupnosti). Svou nynější žalobu na Telecom pak opírá právě o porušení práv, vyplývajících z vlastnictví tohoto užitného vzoru. Své stanovisko k celé kauze pak shrnuje v tomto dokumentu

Co říká Český Telecom?

Český Telecom se pátečnímu předběžnému opatření městského soudu ihned podřídil, dočasně odstranil již instalovaný kiosek na Pražském hradě a pozastavil instalaci dalších. Dokonce k tomu vydal i tiskovou zprávu (kterou na rozdíl od obvyklé praxe nerozeslal novinářům mailem, ale pouze vyvěsil na svém webu). Ve své tiskové zprávě také uvedl, že předmětem sporu je to, že

Podle Českého Internetu veřejné internetové terminály dodávané do ČR kanadskou společností King Products používají bez jeho souhlasu „technické řešení chráněné užitným vzorem“.

Současně prezentoval i své stanovisko, a to tak, že

nyní intenzivně pracuje na takovém právním řešení sporů, které umožní v co nejkratší době znovu obnovit instalaci a provoz internetových kiosků v České republice.

Když jsem se v Telecomu ptal na jejich stanovisko ohledně vztahu nyní realizovaného projektu k původnímu společnému projektu s Českým Internetem, bylo mi řečeno že jde o dvě zcela různé věci. Že Český Telecom vybral dodavatele (King Products, součást ASCOM) ve vlastním výběrovém řízení, které nemělo nic společného s předchozím společným výběrovým řízením, a že to, co zde nyní instaluje, jsou standardní produkty firmy King Products (upravené pouze tak, aby dokázaly přijímat tuzemské telefonní karty).

O čem to celé je?

Nechci se zde pouštět do hodnocení celého sporu tak, jak je veden – od toho je soud, aby vše zhodnotil a rozhodl. Stejně tak se nechci vyjadřovat k etické stránce celé věci, byť na ni mám dost vyhraněný názor. Chtěl bych ale poukázat na jeden moment, který považuji za velmi významný.

Soud se při svém rozhodování zřejmě nebude zabývat tím, zda někdo někomu zcizil nebo nezcizil projekt a podnikatelský záměr. Soud se bude zabývat něčím jiným – tím, zda instalací jednoho konkrétního typu kiosku byl nebo nebyl porušen existující užitný vzor. Pokud jsem vše správně pochopil, nejde o užitný vzor, který by chránil jedno konkrétní technické provedení zařízení poskytujícího určité konkrétní služby. Jde spíše o užitný vzor chránící myšlenku, tedy jakékoli řešení zařízení, poskytujícího určitý typ služeb za určitým účelem. Jde tedy fakticky o jakýsi obecný patent na všechny internetové kiosky (však také „užitný vzor“ bývá označován jako „malý patent“).

Existenci něčeho takového považuji za potenciálně nebezpečnou věc, ať již je v rukou kohokoli. Zde ji Český Internet využívá k tomu, aby se domohl nápravy v chování jiného subjektu, které shledal nekorektním. Sám přitom nejspíše cítí, že jde o nebezpečnou zbraň, když ve svém stanovisku zdůrazňuje:

Konkurenci v této oblasti vítáme a v žádném případě nehodláme užitným vzorem č. 9092 bránit šíření terminálů pro přístup k internetu. Náš právní krok je veden pouze vůči společnosti Český Telecom a.s., protože se domníváme, že postup vůči nám byl nekorektní a že bylo fakticky zneužito postavení dominantního subjektu vůči malé firmě. Náš postup tedy není zamířen proti firmám, které různá řešení v této oblasti nabízejí, ale právě na jejich podporu.

Pokud odhlédnu od této konkrétní kauzy, nemohu se ubránit obecnější otázce: je správné, aby existovaly patenty (užitné vzory, ale třeba i ochranné známky) na velmi obecné věci, jako právě na internetové kiosky, virtuální obchodní domy či jiné stejně obecné záležitosti, které by na jedné straně chránily něčí myšlenku, invenci resp. duševní či jiné vlastnictví, ale na druhé straně mohly bránit jiným v realizaci jejich myšlenek a záměrů? Kde vůbec má ležet hranice mezi ochranou a zábranou? Co si o tom myslíte?