Tady hledá Google

Ilustrace: Nenad Vitas

Píše se rok 2038. V několika posledních muzejních exemplářích starých osobních počítačů právě vyprchává platnost cookies, nastavených do jejich prohlížečů Googlem v dobách informačního temna. Pro většinu lidí – neurálních jednotek – má však tento fakt minimální význam, přestože je pro ně snadno dosažitelný jedním hmátnutím pomyslné ruky do planetární báze informací. Co by však nepochopil asi nikdo, byl odpor některých individuálních jednotek proti něčemu tak pitoreskně zanedbatelnému. Cookies! IP adresa! Nakonec, co dnes znamená i ten wordovský dokument s milostným dopisem na usmířenou (který stejně nejspíš nebyl nic platný). Dnes je sdílení informací, těch nejcennějších statků společnosti, samozřejmou povinností – a ovšem i příjemnou výhodou. Od té doby, co svět opustily překážky pro volný tok znalostí, vyhoupl se biologický život na Zemi na další zásadní příčku evoluce. Zrodila se noosféra, sen, který snil už Pierre Teilhard de Chardin. Jediný člověk stejně jako jeden neuron nezmůže nic, avšak celý mozek… cokoliv.

Je to přehnané? Možná ano, ostatně sám nemám „vyprávěcí“ úvody zrovna rád. Opusťme tedy nadějný příběh v nejlepším, ale ponechme si jeho optiku, skrze kterou se podíváme na současné strkanice kolem kopírování soukromých dat Googlem. Nová báječná funkce Search Across Computers desktopového vyhledávače Googlu dokáže najít vaše dokumenty i v případě, že se vám z počítače ztratí, a díky kopii na serveru Googlu je můžete používat i z jiných konců Internetu. Electronic Frontier Foundation je samozřejmě na nohou, protože do vašich soukromých dat tak kromě Googlu může jednou nahlížet kdokoliv, kdo ho k tomu přemluví nebo donutí – americká vláda se ovšemže nabízí jako první ve frontě.

Nahlíženo pragmaticky, nejde o zase tak významný po-krok. Miliony lidí už dnes nabízí své soukromé e-maily provozovatelům freemailů výměnou za jejich fyzické uchovávání (dvojnásob absurdní skutečnost při pohledu na dnešní cenu diskových kapacit) a přístup k SMTP serveru. Při pohybu webem bez anonymizéru za sebou necháváte stopu, snadno čitelnou i pro amatérského ohaře. Google sám se nijak netají tím, že kromě obvyklých dat o svých uživatelích je připraven poskytnout oprávněné straně adresy lidí vyhledávajících zadaný seznam klíčových slov a také seznam vyhledávaných frází z daných IP adres či cookies.

Není divu, že obsah vašich dokumentů pak Googlu musí připadat jako samozřejmý další krok v inovačním řetězci. A samozřejmě ne konečný. Tím dalším, až se vlny uklidní, musí být poskytování nejprve vybraných, posléze úplně všech dokumentů všem ostatním uživatelům. Vždyť správný výsledek na dotaz vyhledávání je tím nejvyšším cílem, který kvalitní vyhledávač může sledovat! A co když zrovna vy máte na disku odpověď, kterou by jinak marně hledalo několik tisíc lidí? Anebo ještě úderněji: co když právě osobní poznámka tohoto lékaře o vzácné chorobě může zachránit život dívence, jejíž lékaři marně listují medicínskými databázemi…? A pokud máte pochybnosti o přesvědčovací síle soukromých vyhledávačů, přidejte si k nim vlády a politiky…

Google je zkrátka vždy o krok vepředu. Před svými konkurenty, před očekáváním uživatelů, a někdy i před aktuálním stavem společenské integrace (protože ta probíhá a již hezkých pár set tisíc let nejeví zadržitelnou tendenci). Za několik (desítek) let budou možná dnešní obavy ochránců soukromí připadat lidem směšné. Ostatně kdo z vašich rodičů by věřil, že svému pracovnímu a soukromému okolí budete ochotně (mnohdy nepřetržitě) sdělovat náplň svého právě tráveného času (nápověda: říká se tomu ICQ status)?

Pro zatvrzelé bojovníky o osobní svobodu mám však dobrou zprávu: ještě chvíli budete moci zůstat zavřeni za svými anonymizéry a firewally. Samozřejmě jen do chvíle, než na ně zaklepe první indexační robot s šerifským odznakem a vstupním heslem tady hledá Google…