Včera, ve čtvrtek 19. října, začala Poslanecká sněmovna projednávat návrh rozpočtu. Ještě předtím však proběhla schůzka nejvyšších představitelů ODS a ČSSD, na které se (zřejmě) fakticky rozhodovalo o tom, jak vše dopadne. Podle toho, co veřejnosti následně sdělili Václav Klaus a Miloš Zeman, došlo mezi nimi k dohodě i ohledně toho, jak bude naloženo s licencemi na mobilní sítě 3. generace (UMTS licence): mají být uděleny 4, mají být prodány formou dražby s tím, že se očekává, že výnos bude vyšší než dosud uvažovaných 20 miliard. Jejich dohoda proto zní tak, že 20 miliard vstoupí jako příjem do státního rozpočtu a zbytek bude určen na snížení státního dluhu a investice (zatím ale není rozhodnuto, v jakém poměru půjdou peníze navíc na umořování dluhu a na investice).
 |
Samotnou techniku prodeje UMTS licencí charakterizoval Václav Klaus takto:
Shodli jsme se na rozumnosti toho, aby to bylo uděláno formou aukce," řekl Klaus novinářům.
Pokud jde o „základních“ 20 miliard, které by měly „zahučet“ do státního rozpočtu, z nich chce vláda podle dostupných informací nasměrovat 9 miliard do školství, z čehož zhruba čtyři miliardy by měly jít na zvýšení mezd pedagogů.
Co je špatného na aukcích?
O způsobu prodeje nových licencí se již delší dobu přelo ministerstvo dopravy a spojů (které chtělo přímý prodej za administrativně stanovenou cenu) s ministerstvem financí, které požadovalo jejich aukci.
Rozhodování mezi oběma variantami má více aspektů, z nichž jedním (rozhodně ne bezvýznamným) je to, co umožňuje platná legislativa. Nový telekomunikační zákon (č. 151/2000 Sb., platný od 1. 7. 2000), umožňuje pouze prodej licencí prostřednictvím výběrového řízení a pojem aukce vůbec nezná. Relevantní je v tomto ohledu paragraf č. 19, který říká:
Není-li k dispozici dostatek kmitočtů, které jsou nezbytné pro vydání licence, a nelze-li z tohoto důvodu udělit licenci všem žadatelům, kteří o její udělení požádají, je Úřad povinen vyhlásit na její udělení výběrové řízení.
Způsob, jakým by toto poměrně striktní omezení mohla vláda obejít, jsem poprvé zaznamenal při příležitosti prvního 3G hovoru v ČR, kdy jej v krátké besedě s novináři popsala paní Marcela Gürlichová, náměstkyně MDS ČR (viz můj tehdejší článek):
došlo by k oddělení „přidělení kmitočtů“ od „udělení licencí“. Tomu nahrává skutečnost, že telekomunikační zákon řeší pouze otázku „udělování licencí“ (skrze výběrová řízení), zatímco „přidělení kmitočtů“ chápe jen jako nutnou podmínku k udělení licence. Vše by tedy spočívalo v tom, že by se nejprve vydražily kmitočty, jako národní bohatství a mimo telekomunikační zákon (a tudíž i mimo jeho omezení, tudíž třeba i v aukci). Úspěšní vydražitelé by se teprve pak přihlásili u Českého telekomunikačního úřadu a s kmitočty v kapse by jej žádali o licence. Možná by pak ani nebylo zapotřebí vypisovat výběrové řízení, protože kmitočtů by už mezi žadateli nebyl nedostatek.
Kolik bude licencí?A pro koho budou?
Včerejším rozhodnutím politiků se zdá být potvrzeno i to, že půjde o 4 licence (a ne pouze o 3, jak se uvažovalo původně). To ale není žádným překvapením, náměstkyně Gürlichová sama řekla novinářům již v září, že k 1.1.2002, kdy by měly licence umožňovat faktický provoz, budou k dispozici kmitočty pro 4 licence.
Velmi zajímavá je ale otázka, pro koho budou tyto licence určeny, resp. kdo je bude moci získat. Z dostupných informací o včerejší vzájemné dohodě dvou politiků nevyplývá žádné specifické omezení, například v tom smyslu, že by tři ze čtyř licencí dostali stávající operátoři a dražba se týkala jen jediné licence (té čtvrté). Domnívám se tedy, že se oba politici usnesli na tom, že dražba se bude týkat všech čtyř licencí a všichni zájemci budou mít stejnou „startovací pozici“.
Absence určitých preferencí pro stávající operátory je věcí, která má svá pro i proti: nebudou-li stávající operátoři zvýhodněni a půjdou-li všechny licence do dražby, budou dveře více otevřeny novým operátorům, kteří pomohou dále zvýšit konkurenci na trhu. Naproti tomu je ale dobré si uvědomit, že pokud by všechny nové licence získali pouze noví operátoři, měli bychom u nás již 7 operátorů mobilních sítí, což by na velikost naší země, počet obyvatel, ekonomický potenciál atd. bylo zřejmě příliš. Navíc budování sítí UMTS (alias sítí 3. generace) přeci jen nebude typickou aktivitou, probíhající „na zelené louce“, bez návaznosti na stávající sítě 2. generace – z praktických důvodů očekávám, že půjde spíše o postupné „narůstání“ sítí 3. generace nad sítěmi generace 2 a o jejich vzájemnou koexistenci.
V každém případě otázka, zda při udělování nových licencí zvýhodnit stávající operátory nebo nikoli, je záležitostí velmi citlivou, složitou, vyžadující pečlivé zhodnocení z celé řady pohledů (ekonomických, technických atd.). Dalo by se o tom určitě velmi dlouho spekulovat či to zasvěceněji rozebírat, ale je otázkou, jestli to má význam – když se věci řeší tak, že se sejdou dva pánové, popovídají si a pak už jen ostatním oznámí své rozhodnutí.
Za kolik?
Velmi zajímavou otázkou je určitě výše finančních prostředků, které by stát mohl prodejem UMTS licencí získat. V médiích se objevily dva konkrétní odhady: při přímém prodeji (který favorizuje MDS ČR) by se prý mohlo získat až 20 miliard, při aukci (kterou favorizuje MF ČR) až 30 miliard. Včerejší rozhodnutí pánů politiků „posvětilo“ očekávání, že půjde o více než 20 miliard – ale mějme na paměti, že jsou to skutečně jen odhady a realita může být jiná. Například stávající provideři se již nechali slyšet (podle tohoto zdroje), že podle jejich propočtů se jim nevyplatí zaplatit za licenci více než 4 miliardy korun. Navíc, a to je dobré si uvědomit, zde existuje ještě technologie EDGE – ne pro nic a za nic označovaná jako řešení 3. generace pro ty operátory, kteří vlastní pouze frekvenční pásma určená sítím 2. generace (což jsou stávající operátoři). Podstatou technologie EDGE je efektivnější využití existujících frekvencí, které dovoluje dosáhnout na jeden časový slot 48 kbps (zatímco standardně v GSM je to pouze 9,6 kbps, a v rámci GSM to lze zvýšit na 14,4 kbps, jak to u nás nabízí Eurotel). Celkově, při využití více slotů současně, může EDGE dosahovat rychlosti až 384 kbps (podrobněji viz např. tento článek). Stávající operátoři tedy přeci mají určitý výběr: usilovat o nové licence, které nejspíše budou drahé a následně si vynutí další velké investice pro vybudování sítí 3. generace, nebo vystačit se stávajícími licencemi a investovat jen do upgradu své stávající sítě tak, aby podporovala i EDGE (u novějších stanic BTS by mělo stačit jen vyměnit transceiver a upgradovat software).
Kühnlových 80 miliard?
Poněkud jiný názor na možnou výši výnosů z prodeje licencí má opoziční poslanec Karel Kühnl, který 13. října v Hospodářských novinách napsal, že:
odborné analýzy předpovídají možný výnos z případné aukce licencí UMTS v ČR kolem osmdesáti miliard.
Ve svém článku (plný text zde) dále vyslovil ohledně licencí názor, že „vláda je chce rozdat za pouhých 20 miliard“ a kvalifikuje to tak, že tím „nás všechny připraví o více než 50 miliard korun“. To je zajímavá úvaha, ve které mi kromě 10 miliard (80 – 20 je 60) chybí hlavně povědomí o tom, kde se tyto peníze vezmou. Telekomunikační společnosti si je nenatisknou, ale někde půjčí a pak je budou splácet. Ale z čeho? Z výnosů svých služeb, které budou samozřejmě generovat jejich uživatelé. Vysoké ceny za licence tedy možná pomohou snížit zisky telekomunikačních společností na únosnou míru, ale v zásadě představují transfer peněz z kapes daňových poplatníků do státního rozpočtu, byť realizovaný formou půjčky – stát dostane své peníze hned, zatímco občané to budou splácet v budoucích letech. Chápu ale, že taková „půjčka z budoucnosti“, jejíž podstata nemusí být každému ihned zřejmá, se může politikům velmi hodit.
Římanův experiment
Se zajímavou myšlenkou přišel 17. října (taktéž v Hospodářských novinách, plný text zde) stínový ministr dopravy a spojů (za ODS) Martin Říman. Ten se pozastavuje nad tím, že stanovení cen za licence jsou jen více či méně podložené odhady, přimlouvá se za určité zvýhodnění stávajících operátorů a navrhuje zajímavý mechanismus stanovení ceny licencí: nejprve by se vydražila čtvrtá licence, zcela otevřenému okruhu zájemců, za plně tržních podmínek. Částka, ke které by se v aukci dospělo (a která by tudíž určitým způsobem odrážela skutečnou hodnotu licence) by se stala cenou, za kterou by zbývající 3 licence byly nabídnuty stávajícím operátorům. Teprve pokud by oni neměli při této ceně zájem, konala by se nová dražba.
ČLÁNKY DO MAILU