Hlavní navigace

Úvaha o CZ.NICu, aniž by se hovořilo o něm

3. 11. 1999
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

CZ.NIC s EUnetem v poslední době mnoho popularity nezískali. Jejich počínání zaplavuje velká vlna kritiky a nesouhlasu, ne všechny jejich činy si však zaslouží pranýř. Bezpapírovou formu účetní komunikace obhajuje Dan Lukeš, přičemž se neomezuje jen na CZ.NIC; jde mu o elektronický obchod jako takový.

Nevím, kolik z vás již nakupovalo elektronicky software. Těm co nikdy, mírně nastíním postup. U McAfee vyplníte formulář, poskytnete číslo platební karty a dostanete jednak WWW potvrzení o platbě, jednak vám umožní stažení licencované verze zakoupeného programu.

Nevím, kolik z vás již registrovalo poddoménu v .com doméně. Požádáte o registrační formulář, řádně vyplněný jej odešlete, přijde vám potvrzení o zpracování a vytvoření domény. Přes WWW poskytnete číslo své platební karty a ihned na na tomtéž WWW obdržíte potvrzení o zaplacení. Časem vám pak přijde ještě jednou, poštou, i když mě nedorazilo úplně vždy a musel jsem vystačit pouze s vytištěnou WWW stránkou.

V obou případech došlo k čistě elektronickému obchodu. V obou případech bez zásahu lidské ruky (tedy kromě ruky kupujícího), v obou případech bez jediného listu papíru – znovu vyjma těch, které se sám kupující rozhodne si vytisknout. Mě osobně to připadá skvělé. Je to rychlé, ekologické a nevyžaduje to od žádného člověka tupou rutinní mechanickou práci. Protestovat mohou snad jen ti, kteří již za Marie Terezie rozbíjeli stroje, protože jim brali práci. V čele jim případně mohou stát pracovníci úřadů práce.

V Čechách (o situaci na Moravě nemám přehled) se však takřka okamžitě zvedne ještě jedna masa proti. Účetní. A začne tanec podle byrokratické noty. Kde je podepsaná smlouva, kde je faktura nebo alespoň proforma – pochopitelně s razítkem a podpisem, kde je doklad o registraci prodejce k DPH? V neposlední řadě, kde je doklad o proclení. A vy, protože jste ten, kdo danou věc potřebuje, začnete listovat zákony, radit se se známými právníky a vůbec, lítat od čerta k ďáblu.

To, co zjistíte, je tuze zajímavé. Zjistíte, že tentýž účetní, který vám tak vehementně tvrdí, že bez dokladu s razítkem nemůže nic zaplatit, klidně každý měsíc bez mrknutí oka zaúčtovává doklady Eurotelu, které nemají ani razítko, ani podpis a vaše firma samozřejmě nemá ani kopii o registraci plátce DPH. A pod tíhou tohoto argumentu je najednou i váš účetní ochoten připustit, že vlastně razítko ani podpis ani registraci nepotřebuje, protože mu stačí daňový doklad, který obsahuje všechny náležitosti dle zákona – a mezi nimiž nic z toho, co požadoval, ve skutečnosti není. Ba co víc, zjistíte, že každý měsíc z účtu prostě odcházejí platby za plyn, vodu, elektřinu – prostě jen tak, bez jakéhokoliv dokladu. A najednou zjistíte, že jde prostě o zálohové platby, u kterých je běžné, že jakýkoliv doklad dorazí později. Do té doby máte pouze výpis svého vlastního účtu, který říká, že peníze (ani nevíte přesně za co) kamsi odešly.

Co jsme tedy zjistili ? Že nás účetní celou tu dobu (dámy mi ten výraz prominou) buzeruje, protože zálohovou platbu, na kterou přijde po zaplacení jediný doklad – doklad daňový, bez podpisu i razítka (nakonec zjistíte, že i ten vlastnoručně z WWW vytištěný), prostě umí. Dokonce to, možná i pravidelně, provádí a zaúčtovává. Jen ve vašem případě, protože zaslechl cizí slovo „Internet“ neví, co by měl dělat, samostatně rozhodnout se bojí. Hledá, jak problém přehodit na jiné a tak křičí, že chce papíry a razítka.

Tak. Teď když jsem na sebe naštval účetní, zbývá už jen vyřešit poslední požadovaný papír, podepsanou smlouvu. Nejprve je potřeba uvést, že zákon až na výjimky nevyžaduje písemné uzavírání smluv. Smlouvu lze uzavřít i velice mimochodem, prostě jen tím, že se oba dva podle smlouvy chováte – například pokud přinesete do opravny hodinky a oni je od vás do opravy přijmou došlo ke uzavření smlouvy o jejich opravě konkludentním jednáním. Dokonce i nákup mléka u stánku uzavírá jistou malou smlouvu Běžná námitka samozřejmě je, co když jedna strana smlouvu zapře – papír mi dává jistotu. Jenže nedává. Snad může dát nějakou jistotu tehdy, pokud se skutečně zoči-v-oči sesednete u kulatého stolu a tam (po důkladném ověření kdo je vlastně kdo) smlouvu podepíšete. Ne však pokud si smlouvu zasíláte poštou (a to je poměrně časté) – vy jako příjemce nemáte žádnou možnost jak zjistit, kdo smlouvu vlastně podepsal a kdo ji odesílal. Mohli jste si ji dokonce napsat sami a zaslat sami sobě doporučeně – odesilatele může každý na poště uvádět jak se mu zlíbí. Jistě, grafolog může prostudovat podpis pod smlouvou a zjistit, že ji opravdu podepsal někdo z příslušné firmy – to vás ale chrání jen před poctivými lidmi, kteří smlouvu myslí vážně, nikoli před podvodníky, kdy grafolog zjistí, že se neví komu podpis patří. Pokud vám tedy smlouva přijde poštou, může na ní být deset razítek i podpisů – a pokud není jedno z nich pravé razítko notáře (poznali byste, že není pravé?), který podpisy ověřil, jde o stejně cenný, nebo stejně bezcenný cár papíru (která varianta platí nedokážete poznat) jako kdyby vám tentýž text smlouvy přišel faxem, elektronickou poštou, přinesl ho bezdomovec nebo byl vámi vlastnoručně vytištěn z WWW stránky. A jak tedy existenci takové smlouvy dokážete? V jednotlivém případě těžko. Pokud je ale podle této smlouvy uzavíráno tisíce a desetitisíce vztahů, vždy najdete dost lidí ochotných dosvědčit, že s nimi byla také taková smlouva uzavřena a případný soud v takovém případě dá nejspíš za pravdu vám. Při ústním „masovém“ uzavírání smlouvy jste tak jištěni lépe než u poštou zasílané „v malém nákladu“ písemně uzavírané smlouvy.

Úplně stejnou úvahu bych mohl vést okolo žádosti o písemné sdělení platebního kontaktu – čísla účtu a pod. Písemnost zaslaná poštou vás neochrání a nedá vám žádnou větší jistotu. Naopak, pokud budu podvodník, bryskně vyřežu z bramboru razítko a požadovaný papír zašlu.

Elektronickému obchodnímu styku se nakonec neubráníme. Žádnej z nás (jak říkal jeden politik). Někteří kvůli tomu budou muset upravit své zvyky aby nakonec zjistili, že nakonec vlastně nic nového pod sluncem. Zvyknou si, že firma, se kterou obchodují, nejen že nemusí mít, ale že skutečně nemá žádné razítko. Největší změnou tak možná nakonec bude zánik platby složenkou – protože Česká pošta prostě není schopna na cílový účet složit stejnou částku, která byla složenkou odeslána, a co hůře, nezachová variabilní symbol, takže platba se stává strojově neidentifikova­telnou a tedy pro elektronický obchod neexistující. A kdo ví, možná se nakonec přizpůsobí i ta pošta…

Vyčítejme tedy NICu to, za co je opravdu přímo nebo nepřímo odpovědný, pokud to dělá špatně – výzvy zasílané s jinou splatností, než stanoví smlouva, upomínkami zasílanými v době, kdy ještě neuplynula splatnost, nejasnostmi, co se „období“ týče (smlouva říká něco, docházející e-maily něco jiného). Klaďme legitimní otázky – kde vůbec vzal mandát pro svoji práci a jakým způsobem byla stanovema požadovaná částka. Nevyčítejme jim ale problémy, které jsme si vyrobili sami, jen proto, že jsme si stanovili nějaké další podmínky nad rámec zákonných povinností, a teď nám někdo nechce skákat přesně podle naší noty. Je nás 40.000 (nebo kolik) a pochopme, že si každý prostě nemůžeme stanovovat vlastní specifické podmínky. A navíc, spotřebovat úplně zbytečně taková kvanta papíru je pitomé a k tomu neekologické…

BRAND24

Dan Lukeš


Starší, související články:

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).