První dvě minuty seriálu splní veškeré vaše romantické představy o Islandu. Krásné městečko, příjemní mladí lidé, moře, optimistické islandské blues, v jehož doprovodu jde mladý motorkář s motorkářkou píchat do detašovaného obýváku uprostřed skladové budovy. Vzdychání a umělecké záběry na krásná nahá těla si užijte – jsou to ty poslední optimistické sekundy, které v tomto seriálu uvidíte. O pár sekund později celý sklad zničehonic vzplane a mladá dívka uhoří.
Po prudkém střihu a imaginární sedmileté pauze jsme už vrženi do drsného severského světa, bez jakýchkoliv excesivních rekvizit nordic noir. Klasický police procedural je zkřížený s drsnou přírodou, která vyšetřovatelům práci nikterak neulehčuje. Seriál je často přirovnáván k románům Agathy Christie – na jednom místě máte mrtvolu, hromadu podezřelých a místo činu, ze kterého nikdo nemůže pryč (vzpomínáte například na Orient Express?). A v případě malého islandského městečka nemůže ani dovnitř, protože venku zuří neuvěřitelně drsná vánice.
Islandský tlustý policajt
Pravidlo severských detektivech zní: policajt musí být vždy trochu při těle, viz Michael Nyqvist jako Mikael Blomkvist v sérii Milénium, nebo Kim Bodnia jako Martin Brohde v Bronu. Islandský Andri se od nich nijak neliší. Má neuspořádaný rodinný život – je rozvedený a stará se o dvě děti, je lehce cynický, lehce drsný, moc toho nenamluví. Jeho bývalá žena přijíždí na návštěvu k jeho rodičům se svým novým partnerem a děti si chce vzít s sebou. Plány na řešení rodinných problémů překazí místní rybáři, kteří vyloví z moře mrtvolu, takže i potenciální šance na rodinnou idylku vezme rychle za své. A pořád mrzne a mrzne a sněží. Příjezd trajektu z Dánska vypadá jak z katastrofického filmu, kdy celou Zeměkouli zachvátil holomráz.
Místní policii logicky napadne, že mrtvola bez rukou, nohou a hlavy (pinďour ale zůstal na svém místě) pochází z trajektu – a divák je tomu náchylný od první chvíle věřit taky, zvláště poté, co mu režisér sugestivně nabídne záběr na zamračené lodní kuchaře, významně na odiv dávající čerstvě nabroušené nože. Šéfové z Reykjavíku Andrimu přikážou, že nemá z lodi nikoho pouštět ven, aby se potenciální vrah nedostal do města. Chtějí hned přiletět, ale stále sílící sněhová bouře jim v tom zabrání. Takže jsou všichni v pasti.
S Andrim prostě nespolupracuje nic a nikdo. Kapitán z nepochopitelných důvodů nechce nechat lidi na lodi a vypne topení, následkem čehož vznikne logicky panika a schyluje se k násilí. Nakonec kapitán i přes zákaz otevře výjezdy z lodi, čímž se na pevninu dostane také litevský pašerák lidí se dvěma ženami z Nigérie – a od prvního okamžiku jeden z hlavních podezřelých. Andri také nemá kam uklidit mrtvolu, takže ji uloží do chladicího boxu do továrny na zpracování ryb (zdravíme hygienu).
Vy nevíte, co jsou to komplikace…
Takže si to shrňme – mrtvola bez rukou, nohou a hlavy, potenciální vrah na útěku, drsná vánice, stovky podrážděných turistů a pomoc nikde. A to je teprve začátek, teprve v téhle chvíli se začínají věci pořádně komplikovat – právě v této chvíli se vlastně všichni, do jednoho, na ostrově ocitají v pasti. A přesně tohle odlišuje Trapped – V pasti od ostatních severských detektivek.
Ještě nikdy jste neměli důsledný pocit zprostředkované bezmoci tak intenzívní, ani ve Fargu, ani v Bronu, ani v Mužích, kteří nenávidí ženy. Ten pocit, když nevíte, kde jste, pomalu vám omrzávají konečky prstů a vy jste na běžkách ve vánici, jste na výletě v husté mlze nebo při průtrži mračen… ten pocit se nedá jednoduše zachytit,
píše australský Sydney Morning. Tvůrcům seriálu Trapped se to ale povedlo.
Po shlédnutí prvního dílu jsem také v pasti. Mrazivé, závislé a děsuplné drama uvede Česká televize na podzim tohoto roku.
