Názory k článku Všichni to dělají, nikdo neví, jak správně. Stahování informací z internetu je v Evropě ještě šedá zóna
-
Jenže tady jde spíš o to, že někdo si plakát vyfotí, trochu přeorganizuje a prodává jako svůj plakát. Taky jsem pro vlastní potřebu stahoval různá data, ale jiná věc je to dál šířit a prodávat bez nějakého souhlasu vlastníka původních dat. Divím se, že to není automaticky nelegální.
Na druhou stranu, pro ty původní vlastníky dat to může být i příležitost. Ta žádaná data zveřejňovat přes rozumné API a třeba si za to taky něco účtovat. Stejně jim to někdo vykrade, ale alespoň by z toho něco měli.
-
Z hlediska formátu HTML to nejde rozlišit. Webový server dostane požadavek a poskytne data. Zda si uživatel ta data jen přečte v prohlížeči nebo si je někam uloží už server neví a nemůže vědět. Mohou být určité náznaky třeba když nějaký uživatel postupně prochází všechny stránky určitého webu může se jednat o robota, ale může to být skutečný uživatel který ten web prostě jen systematicky prochází.
-
Není to řešitelné. Když to přeženu může někdo vytvořit skutečného fyzického robota který bude procházet web stejným způsobem jako živý uživatel, zobrazené stránky bude z monitoru snímat kamerou, analyzovat a výsledná data si ukládat. Proti takovému konceptu není obrany protože prostě nelze takového robota odlišit od běžného uživatele.
-
Máme autorský zákon, ten tento problém řeší. Ovšem aby jste porušil autorský zákon nemusíte plakát vůbec fotit, stačí když vytvoříte ten samý jen trochu pozměněný. Ergo kladívko není problém v tom focení ale v uveřejnění díla nesoucí znaky díla jiného autora. Jak jste to dílo vytvořil není podstatné, můžete to klidně namalovat pastelkama. A malování pastelkama určitě nechcete trestně postihovat, že ne? ;-)
-
Doporučuji vám nastudovat si základy autorského práva, když o tom chcete diskutovat.
Když z webového serveru stáhnete nějaká data, vytvoříte jejich kopii – je úplně jedno, zda to zobrazuje webový prohlížeč, stahuje robot nebo cokoli jiného. Že je ta kopie dočasná je úplně jedno. Je to prostě kopie podle autorského zákona a musíte k tomu mít licenci nebo zákonné zmocnění. Pokud z té dočasné kopie uděláte následně trvalou kopii, je to zase další užití, které vyžaduje oprávnění.
Čtení není užití dle autorského zákona.
-
K prohlizeni internetu potrebuju licenci na vsechno, co se mi zobrazi?
Když píšu „licenci nebo zákonné zmocnění“, myslím tím „licenci nebo zákonné zmocnění“. A ano, když prohlížíte internet, kopírujete autorská díla, takže k tomu potřebujete licenci nebo zákonné zmocnění – a v tomto případě se to vykládá tak, že máte zmocnění ze zákona. -
Tak jsem dalsi dotazy na zaklade vasi rady smeroval na AI, coz mi potvrdilo, ze mluvite v sifrach:
Právě že v termínech oboru to nesedí. § 30 odst. 1 výslovně říká, že za užití díla se užití pro osobní potřebu fyzické osoby nepovažuje. Volné užití tedy není 'zmocnění k užití' – je to zákonná fikce, že o užití vůbec nejde, takže není k čemu zmocňovat. Proto ho doktrína řadí mezi výjimky z rozsahu práva a odlišuje od zákonných licencí (§ 31 a násl., § 38a), kde o užití jde a zákon ho jen dovoluje. A ani ty nezakládají uživateli subjektivní právo – jen prostor, kde autor nemůže nic vymáhat. Hezky to ukazuje DRM: výjimku pro osobní potřebu vám technická ochrana může fakticky znemožnit a žádného 'zmocnění' se nedomůžete (§ 43).
- Claude Fable
-
Zákonná fikce, že o užití vůbec nejde, vám umožní s tím dílem nakládat způsobem, který by jinak byl z hlediska zákona považován za užití.
Zákonná zmocnění jsou třeba v § 12, § 28, § 30 (ten jediný jste vy zmínil), § 31 – § 39d. Proto jsem záměrně nepsal bolná užití, protože těch způsobů, jak ze zákona získat právo dílo užít a nebo je zákonem stanoveno, že se to nepovažuje za užití díla, je víc.
Odpověď od AI obsahuje „zmocnění k užití“, což je termín, který já jsem nikdy nepoužil. Možná jste ho použil vy ve svém dotazu. V šifrách nemluvím – spíš to vypadá, že vy nepozorně čtete. Což jste dokázal hned ve svém prvním komentáři.