Hlavní navigace

Výrobci chtějí urychlit přípravu 100 Mbit/s WiFi

3. 11. 2005
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

Jak postupuje práce na zrychlení WiFi na úroveň Fast Ethernet, ovšem bez všudypřítomných kabelů? Výrobci se snaží, ale každý hájí své zájmy, takže se jen obtížně shodnou na jednotné otevřené specifikaci IEEE 802.11n, a vypadá to, že dříve než norma budou dostupná firemní řešení. Jaké rychlosti můžeme očekávat a kde se vezmou?

O záměru vytvořit velmi rychlou WiFi (velmi rychlou na poměry bezdrátových LAN, nikoli obecně) jsme již dvakrát na Lupě psali. Pokaždé optimisticky s ohledem na „našlápnutou“ normalizační činnost v rámci přípravy IEEE 802.11n, která oficiálně začala v roce 2003. Nicméně dva návrhy, které zůstaly letos po několika hlasováních pro volbu konečného technického řešení do budoucí normy na stole, činí takové problémy, že otevřená specifikace prostě hned tak na světě nebude. Připomeňme, že u nové WLAN je na co se těšit: propustnost, které si s 802.11n užije spotřebitel, je opravdu minimálně 100 Mbit/s (na fyzické vrstvě je cílem pro výrobce dokonce 600 Mbit/s). A to je několikanásobně více, než nabízí 802.11a/g (s maximem na fyzické vrstvě 54 Mbit/s), a samozřejmě výrazně více, než nabízí nejpopulárnější WiFi (802.11b), s maximem na fyzické vrstvě 11 Mbit/s.

Trh s 802.11n se před koncem dekády odhaduje na 650 milionů dolarů, podle Forward Concepts, přičemž trh s pre-n byl loni 11 milionů dolarů. V roce 2004 se prodalo kolem 530 tisíc jednotek, v roce 2009 to už bude 42 milionů.

Výsledek práce: nové konsorcium EWC

Naposledy jsme se věnovali vývoji práce na rychlé WLAN letos v březnu (viz článek Kdy bude 100 Mbit/s WiFi?). V květnu nastala opět situace, že návrh TGn Sync sice získal více hlasů, ale nestačilo to. Takže se oba návrhy musely znovu zkoumat. V té době se spekulovalo o tom, že Atheros, Broadcom, Intel a Marvell se stáhnou do ústraní a budou si připravovat vlastní návrh. V letních měsících se pak situace vyvíjela celkem příznivě, zejména když všechny frakce předkládající vlastní návrhy řešení 802.11n v červenci oznámily, že se hodlají víceméně spojit a táhnout za jeden provaz. V té době to byly frakce celkem tři: TGn Sync a WWiSE a nová skupina MITMOT.

Zatím poslední aktivitu, která má za cíl rozetnout nepříjemný uzel normalizačních postupů schvalování, oznámily téměř tři desítky výrobců v čele s Intelem. Jedná se o založení zbrusu nového konsorcia Enhanced Wireless Consortium (EWC), které má za úkol připravit nový (překlenovací) technický návrh pro schválení 802.11n. Ve skupině výrobců najdeme mnoho známých jmen, a to nejen výrobců čipů, ale i výrobců zařízení pro WLAN a také výrobců spotřební elektroniky: Apple, Atheros, Broadcom, Cisco Systems – Linksys, D-Link, Lenovo, Netgear, Sony, Toshiba a USRobotics. Jsou zde zástupci obou proti sobě stojících (technicky) táborů: WWiSE a TGn Sync.

Zatímco ovšem Intel, iniciátor vzniku EWC, je současně vedoucí společností okruhu TGn Sync (vedle Agere, Atheros, Cisco, Intel, Qualcomm a Symbol Technologies), vůdčí firmu konkurenční skupiny WWiSE (World Wide Spectrum Eficiency), Airgo (spolu s Broadcom, Conexant, HP, Motorola, Siemens a Texas Instruments), v EWC nenajdeme. A to i přesto (nebo právě proto), že od loňského roku vyrábí svoji čipovou sadu True MIMO, kterou používají ve svých zařízeních Belkin, Linksys, Buffalo a Netgear a také Samsung ji zabudovává do svých laptopů. Podle vlastního prohlášení Airgo tvoří jeho čipová sada (MEW, MIMO Enhanced WLAN) tři procenta trhu s WLAN. Pro zajímavost: podle testů propojení klienta s MIMO kartou k přístupovému bodu 802.11g prováděných Tolly Group dokonce Airgo dopadl lépe než Centrino a Broadcom, a to jak v propustnosti, tak v dosahu. V září Airgo přišel již s třetí generací svého čipu True MIMO Gen3, který má dosahovat rychlosti až 240 Mbit/s (což znamená reálnou uživatelskou rychlost přes 100 Mbit/s!) a který se má implementovat do zařízení již před koncem roku.

Jakkoli se zdá tento krok, který má urychlit dosud patové schválení nové specifikace, pozitivní, mnozí pozorovatelé jsou přesvědčeni o opaku: může vyvolat další rozpory mezi oběma frakcemi, nebo spíš vytvořit nový problém typu společný návrh skupiny 802.11n versus návrh EWC. Konsorcium je ale optimistické a ve svém zatím jediném prohlášení slibuje dát na stůl návrh 802.11n (dostupný pro veřejnost) již na listopadovém zasedání IEEE a konečnou verzi na zasedání v lednu 2006.

Ani za předpokladu získání potřebných 75 procent hlasů na zasedání 802.11n by to ale stejně ještě neznamenalo schválenou normu, na ni si budeme muset počkat nejméně do přelomu let 2006/2007. Nicméně současný krok naznačuje, že se trh dočká EWC řešení rychlé WLAN dříve, než bude vlastní norma schválena. Pokud se EWC podaří prosadit vlastní řešení do normy, pak bude to pravé pre-n řešení na světě. Že by to bylo kdo z koho: EWC versus Airgo?

Technické řešení EWC

Protože se stávající návrhy na technické řešení zase příliš neliší, již dnes je zřejmé, že rychlá WiFi bude založena na OFDM (Orthogonal Frequency Division Multiplexing) a na principu MIMO (Multiple-Input Multiple-Output), tedy dvou až čtyř antén pro zvýšení výkonnosti sítě prostřednictvím více paralelních signálů; více viz článek WLAN může být rychlejší. Oba vedoucí návrhy staví na chytrých (smart) anténách, prostorovém multiplexu pro souběžné vysílání na více antén a nabízejí využití 20 nebo 40 MHz kanálů (pro zpětnou slučitelnost s 802.11a/b/g). Použité pásmo bude podle předpokladů 2,4 GHz a 5 GHz. Zmiňovaná propustnost 600 Mbit/s se týká fyzické vrstvy.

Rozdíly mezi návrhy nastávají v zacházení se signálem: TGn Sync používá MCS (Extended Modulation Coding Scheme) a Basic Beamforming. Nový, společný návrh EWC má obsahovat mezi vyspělými prvky techniky STBC (Space Time Block Coding) a beamforming.

Změny pro zvýšení propustnosti se ale netýkají pouze fyzické vrstvy, ale i podvrstvy MAC (Media Access Control), v rámci jejíhož návrhu se maximálně dbá na snížení režijního provozu: z průměrně 50procentní kapacity spotřebované řídicími daty, nikoli věnované uživatelským datům, se má 802.11n dostat na 30–40procentní. Tohoto snížení režie se docílí agregací rámců, čímž se propustnost na podvrstvě MAC blíží základní propustnosti na fyzické vrstvě. Proto na aplikační úrovni mohou uživatelé počítat s propustností minimálně 100 Mbit/s.

Kam nejlépe s rychlou WiFi

Podle tvůrců 802.11n by se tento typ rychlé WLAN mohl uplatnit zejména v domácím i podnikovém prostředí pro přenos videa a pro multimediální přenosy, včetně HDTV náročné na šířku pásma (viz obrázek – jak to vidí TGSynch). 802.11n by dovolila propojit spotřební elektroniku s podporou WiFi (802.11n musí být zpětně slučitelná s ostatními typy WLAN jako 802.11a/b/g). Na tomto poli totiž bezdrátové sítě zatím selhávají, i když se pracuje na specifikaci malé bezdrátové sítě na bázi UWB (UltraWideBand).

2009

Na rozdíl od UWB (viz též článek UltraWideBand) ale slibuje 802.11n větší dosah, dokonce dvojnásobný oproti klasickým WLAN. UWB v podobě MB-OFDM (Multiband Orthogonal Frequency Division Multiplexing) je již začleněn do specifikace bezdrátového USB (Universal Serial Bus) a jako takový má být do dvou let např. k dispozici na mobilních telefonech pro sdílení souborů v režimu peer-to-peer.

UWB také stále bojuje o zařazení do řešení malých bezdrátových sítí WPAN jako rychlejší WiMedia (P802.15.3a). Přesněji bojují mezi sebou podle už dobře známého scénáře dva tábory: DS-UWB (Direct-Sequence Spread-Spectrum) s MB-OFDM (přijaté jako specifikace WiMedia Alliance). UWB je zatím regulátory povolen pro komunikační účely pouze v USA, Singapuru a Japonsku, obdobné kroky chystá Čína a Jižní Korea. V Evropě zatím žádné konkrétní snahy tímto směrem znát nejsou.

Do budoucna se tedy můžeme těšit na rychlosti WiFi, které dosud mnozí považovali jen za sen, tedy v řádech set Mbit/s až jednotek Gbit/s:

2008

BRAND24

Otazníky zůstávají

Snaha Intelu o udržení si současné přední pozice na bezdrátovém trhu, na který vstoupila společnost poměrně pozdě, je jistě chvályhodná, ale ne stoprocentně přesvědčivá. Intel je třeba od počátku také největším propagátorem WiMAX systému pevného (a zanedlouho i mobilního) širokopásmového bezdrátového přístupu, a přesto mu trvalo nekonečně dlouho dokončit potřebné čipy, a celý rozjezd WiMAX se tak pozdržel. Intel a spol. chtějí mít v případě rychlé 802.11n také čipy (i produkty) na světě již v příštím roce, v předstihu před normou (nad kterou by měli takto vlastně nejlepší dohled).

Jakkoli jsem zastáncem otevřených technických řešení, lobbování jednotlivých výrobců a jejich neschopnost domluvy, kompromisu a ústupků z tržních důvodů normalizační práci nesmírně ztěžuje a zejména zpomaluje. Např. norma pro původní WiFi (802.11b) byla připravena do dvou let, zatímco práce na moderních normách rychlých bezdrátových sítí jako 802.11n či 802.15.3a se potáhnou o měsíce a léta déle. Tato nejistota a čekání pak mnoho zájemců nutí volit firemní řešení, které na trhu je, bez certifikace, a nedbat varování před potenciální nespoluprací produktů od různých výrobců.

Implementujete MIMO řešení (pre-n) pro rychlejší WLAN?

  • Ano (Airgo).
    4 %
  • Ano (jiný výrobce).
    3 %
  • Ne – nevěřím testům rychlosti.
    4 %
  • Ne – čekám na normalizované řešení.
    73 %
  • Ne – mám jiný důvod.
    16 %

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Ing. Rita Pužmanová, CSc., MBA je nezávislá síťová specialistka. Okusila český, španělský i kanadský vzdělávací systém. Vedla kurzy v 7 zemích a ve 4 jazycích, školila on-line pro UCLA.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).