Přesně tak. Před časem jsem byl nucen v práci absolvovat třídenní seminář neurolingvistické programování a takovou snůšku plků a nesmyslů jsem snad ještě neslyšel. Kam se hrabou šmejdi se svejma hrncema za padesát tisíc. Načtěstí to bylo v době covidu, takže to bylo on-line a mohl jsem na druhém monitoru aspoň vyřizovat e-maily a podobně, aby to nebyl úplně promrhaný čas.
Věci jsou ty, které můžeme uchopit. Uchopit emoce, pocity, myšlenky neumíme. Tedy částečně.
Stává se velmi často, že lidé, kteří jsou v "krabici", spotřebovávají energii, nemohou se hnout z místa, často cítí, že se udusí, zblázní, nemohou spát, hlavou jim běží děsivé myšlenky, tito lidé neví, co si mají počít, jak dál. Někteří tuto situaci řeší třeba alkoholem, stanou se z nich alkoholici nebo se cpou neurolem, jsou závislí na lécích, v horších případech přijdou drogy, jsou drogově závislí. Tyto závislosti jsou ve většině případů nevratné a vlastně vyřadí člověka na KOLEJ, která už do života, kde je místo na rodinu, lásku, radost a štěstí, NEVEDE. Ostatní, ti silní, co nepodlehli a přesto často podobné pocity prožívají, o nich mluví, jako o slaboších a silnými slovy doprovázení svoje soudy přezdívkami "chudák, debil ...". Mluvím o lidech, rodičích, manažerech, kteří si těžko přiznávají, že myšlenky, pocity, emoce jsou naší součástí a bolest, kterou mohou způsobit a často působí, je mnohdy bolest větší než zlomená kost, kterou lékař celkem snadno "opraví". Prý Covid mnohonásobně zvětšil počet alkoholiků i drogově závislých....
Jsou ale lidé i manažeři, kteří najdou odvahu s "krabicí" něco udělat. Udělat něco pro sebe, pro svůj lepší život a tedy i pro lepší život svojí rodiny, těch nejbližších, někdy i spolupracovníků. Hledají možnosti.
Ve srovnání s ostatní prací, je práce na sobě sama jednou z nejtvrdších a nejtěžších, výrazný změna, výsledek se dostavuje někdy i po letech. Pracovat na sobě znamená, že přestanete říkat, já to tak mám a hotovo. Rozhodnete se a řeknete, změním to, já to chci změnit. To TO, je něco ve vás, co sice neuchopíte, co POJMENUJETE. A až to TO pojmenujete, můžete s tím něco udělat.
!Pozor! Odvaha pojmenovat svoje bolesti, důvody pro bolest, pasivitu, špatnou náladu, nechuť do života apod., to je ta těžká práce a většina lidí (90% +) to sama nezvládne. ... proto koučink, terapie ..
Procházka lesem ať virtuální nebo skutečná jsou pomocné nástroje pro váš nový začátek. Tedy kritiku nového způsobu práce na sobě sama bych nechala na další krok :-), pokud k němu dostanete odvahu.
Pokud vám VR pomůže otevřít oči, pojmenovat bolesti, strachy, důvody apatie, nechuť vstát a něco dělat, nedůvěru v ostatní ... vidět možnosti pro svůj smysluplný třeba úspěšný, láskyplný nebo šťastný život, BĚŽTE A ZKUSTE TO.
Jsme tu chvilku, žít "blbě", je mrhání drahocenným časem. Pochopíte, až začněte. Přeji štěstí, Lenka.
PS: jsem koučka, VR koučing ještě nenabízím, ale určitě začnu! Kolegům přeji úspěch .. tedy klienty, kteří změnili svůj život k lepšímu :-).
Tohle totiž funguje na jednodušší lidi - marketaci, netechnicti manažeři, prumerni americani, kultury s nižší mírou autonomie jedince atp.
Vědec, lékař, technik, inženýr bude ty věci vnímat jinak. Má jiné hodnotové žebříčky. Jiné propojení na emoce. Jiné bariéry.
Skutečně nefunguje jeden způsob pro všechny. Lidé kteří se třeba snažili svůj strach řešit si mohli vytvořit další návaznosti a kupy dalších konstruktů a tohle rozplést je fuška i pro profesionála.
Psycholožka mi na sezeních často říkala že největší prace je s inteligentními lidmi:-)
15. 8. 2021, 09:13 editováno autorem komentáře