Hlavní navigace

Vyzkoušeli jsme VR koučing proti syndromu vyhoření. Manažeři se při sezení občas i rozbrečí

5. 8. 2021
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

 Autor: Ondřej Novák, Lupa.cz
Virtuální realita má pomáhat třeba při odbourání abstraktních strachů. Přečtěte si, jak sezení vypadá.

„Nejdřív vás čeká desetiminutová relaxace. Pro koučing a terapii je totiž nezbytné, aby měl klient čistou hlavu a nebyl ve stresu. Vybrat si můžete procházku lesem nebo potápění se v moři,“ říká mi šéf společností Virtual Lab a Holistic management Leoš Kubíček a podává mí VR brýle Oculus Quest. 

Jeho firmy, které poskytují koučingové služby, začaly virtuální realitu nabízet jako jednu z možných cest při řešení syndromu vyhoření a dalších pracovních potíží, se kterými se klienti setkávají. Zpravidla jde o manažery nebo pracovníky v IT a technických profesích. Kromě toho Kubíček využívá VR i k simulacím pracovních postupů a školení, nebo nabízí programy výuky ve virtuální realitě pro školy.

Vydal jsem se proto do českobudějovické kanceláře Virtual Lab vyzkoušet, jak taková terapie proti vyhoření pomocí VR probíhá. Po krátkém rozmýšlení vybírám odpočinek v přírodě. Nasazuji si VR brýle, beru do rukou ovladače a náhle se ocitám na lesním paloučku porostlém břízami. Kolem se procházejí srnky, poletují ptáčci a poskakují zajíci. Ovladač mi také umožňuje ulomit větev a zahodit ji, s jinými předměty či zvířaty bohužel interagovat nemůžu. 

Jde o aplikaci Nature Treks, která je běžně dostupná. Obraz je ve full HD, takže do „reality“ má daleko. Přes počáteční nedůvěru ale po chvíli zjišťuji, že zážitek je opravdu pohlcující, a zapomínám, proč jsem do Českých Budějovic vlastně přijel. Pomocí ovladače se procházím po paloučku, poslouchám zpěv ptáků nebo zkouším zjistit, zda mi aplikace dovolí přebrodit potok. Ne, nedovolí.

„Často přijde klient po práci a má pořád plnou hlavu toho, jaké úkoly mu zůstaly na stole, co musí ještě stihnout cestou domů nebo co ho čeká zítra. Abychom dosáhli disociace, tedy odpojení se od běžného života, klient jde na začátku sezení do VR, aby přišel na jiné myšlenky. Klient se také uvolní fyzicky, protože stres se často projevuje třeba tenzí v ramenou nebo na krku. Pak můžeme pokračovat,“ vysvětluje Kubíček s tím, že relaxaci ve VR doporučuje i pro domácí použití. 

Stačí k tomu mít volný prostor o rozměrech 3 krát 3 metry a vhodný headset. „Plánujeme ale vytvořit vlastní verzi relaxační VR procházky lesem. V této aplikaci je totiž podle množství bříz zobrazený spíš nějaký severský les. Chtěli bychom klientům nabízet aplikaci, která zobrazuje český les, takže více jehličnanů, jako smrky.“

Nejčastější je strach z neúspěchu

Vypínám úvodní relaxaci a přesouváme se k hlavní náplni VR koučování. Ta bude probíhat v aplikaci na 3D kreslení Tilt Brush. Syndrom vyhoření, k jehož léčbě Virtual Labs využívají VR, znamená ztrátu motivace a zápalu pro výkon zvoleného povolání z důvodu vysokého stresu a emočního vypětí. Často jej provázejí různé abstraktní obavy. 

„Nejčastěji sem klienti přicházejí se strachem z neúspěchu. Pak je častý i strach ze změny, ten se začal častěji objevovat poslední dva roky a narostlo to během covidu, kdy nikdo nevěděl, co bude. Spousta lidí je zvyklá plánovat, ale když vám do toho vstoupí faktor typu covid, tak nenaplánujete vůbec nic, takže s tím souvisí i strach z neznáma. Pak je častý strach z odmítnutí, často v rámci obchodního vztahu,“ vysvětluje Kubíček s tím, že i tento problém lze řešit pomocí VR.

Kvůli otestování koučingu se tedy zkouším vcítit do role nejčastějšího typu klienta, který se obává neúspěchu. Ve VR helmě spouštíme aplikaci Tilt Brush. Ocitám se na zasněžené planině a vedle mě stojí sněhulák. Smysl VR terapie je zhmotnit abstraktní strach tak, aby na člověka přímo působil a šlo s obavou manipulovat. Píšu tedy do prostoru velký nápis NEÚSPĚCH. 

„Teď si zkuste zazoomovat, aby byl ten nápis větší. Co cítíte? Jak to na vás působí?“ Musím uznat, že zdánlivě několikametrový obří nápis NEÚSPĚCH ve mně vyvolává lehký pocit úzkosti. „A jak se to projevuje?“ ptá se Kubíček. „Jako svíravý pocit v hrdle a na hrudi,“ přiznávám, sám překvapen tím, že obyčejný velký nápis ve VR dokáže vyvolat až fyzicky nepříjemný prožitek.

„Vycházíme z metod neurolingvistického programování a systemického přístupu. Mozek má úžasnou vlastnost, že nerozlišuje mezi skutečností a fikcí, pokud fikci provází prožitek. Když svou abstraktní obavu vyslovíte nebo nějak zhmotníte, mozek s ní začne pracovat jako s hmatatelným problémem. Jednak vám to umožní se svým vnitřním strachem manipulovat, jak potřebujete, ale zesiluje se také prožitek obav, které jsou třeba běžně pod povrchem, ale přesto vás ovlivňují.“

Princip terapie stojí na tom, že když svou obavu vyslovíme, napíšeme nebo nakreslíme, tak ztratí emoční náboj a je snazší se s ní vyrovnat. Sněhulák a zasněžené prostředí mě začíná trochu rušit, tak měním pozadí v aplikaci na vesmír a zkouším se se strachem z neúspěchu vyrovnat. „Nejraději bych ho odhodil pryč, abych ho už neviděl,“ říkám. „Tak to zkuste, jestli to půjde.“ Zkouším tedy obří nápis postupně odstrkat do prostoru.

Terapie rozbrečí i top manažeři

Ovladače Oculusu, které dnes držím v ruce poprvé, jsou ale pro mě trochu nezvyklé, takže odstrkování velkého nápisu jde ztěžka. Nakonec se mi jej podaří zmenšit na velikost několika centimetrů, což mi ale nestačí, tak nápis zase ztěžka přitahuji zpátky. „A co kdybyste zkusil ze slova NEÚSPĚCH umazat NE? Změní se pak něco?“ 

V hlavě si tak trochu s nedůvěrou říkám, že sotva, ale přece jen to zkouším. Obří nápis ÚSPĚCH může někoho uklidnit, ale já si teď připadám spíše jak na nějaké motivační přednášce. Uleví se mi, až když celý nápis smažu a zůstávám sám v nekonečném hvězdném prostoru. I tak ale po pouhém kreslení v 3D prostoru pod vedením kouče cítím trochu nesvůj. 

„Tato metoda pomáhá přerámovat některé věci a místo, abych si jen představoval, že něco smáznu, tak to skutečně fyzicky smáznu. A umožňuje hledat cestu, která je pro vás přijatelnější. Můžete to smazat, můžeme to odstrkat. Tím, že to odstrkáte, tak problém nevyřešíte, ale stojí to nějakou energii, kterou také můžete využít k tomu, že problém přeměníte na něco jiného,“ říká Kubíček.

„VR umocňuje emoční prožitek. Pokud je klient uzavřené povahy a není zvyklý se svými emocemi pracovat, může se stát, že se na terapii i rozbrečí. Stává se to třeba ve chvíli, kdy zkoušíte s klientem odhalit, odkud jeho chování pramení, a on zjistí, že to má kořeny třeba v rodinných vztazích nebo vztazích s rodiči,“ popisuje Kubíček.

Běžně nám tu brečí top manažeři, kteří jinak vedou velké firmy, ale všem na začátku říkáme, že se to stává a je to úplně normální, je to zkrátka součást procesu. A v tu chvíli právě dojde k uvědomění, kde je jádro problému, a pak s tím můžeme dál pracovat. Jiné klienty zase emoce z VR terapie přiměje k tomu, aby udělali nějaké zásadní životní rozhodnutí, ze kterého měli předtím obavu. Jsou ale i lidé, na které to nijak zvlášť nepůsobí, a těm nabízíme jiné formy koučingu a terapie,“ dodává.

VR pomáhá i při nácviku vyjednávání

Kromě syndromu vyhoření a podobných problémů se podle něj dá VR využít i třeba při řešení konfliktů nebo problémů při vyjednávání. Klient v takovém případě obvykle v aplikaci vytvoří dvě osoby, sebe a dalšího účastníka vztahu. „Některým klientům stačí si nakreslit jen nějaké jednoduché panáčky, jiní si do aplikace nahrají třeba fotografii protistrany. Zažil jsem i člověka, který si tam nahrál logo svého obchodního partnera. Měl s ním tak složitý obchodní vztah, že mu stačilo vidět jen jeho logo a už si vše dokázal dokonale představit.“

WT100 temata

VR při takovémto využití umožňuje podívat se na situaci z různých úhlů pohledu, z různých pozic vnímání. Cílem je pochopit, jak situaci vnímají jednotlivé strany. „Nejdříve si scénu přehrajete ze své strany, pak z pozice protistrany a nakonec z pozice třetího člověka. Pochopíte, jak přemýšlí protistrana nebo co se vám snaží říct, dokážete si i lépe cizíma očima představit vlastní reakci v dané situaci. A také se můžete na situaci podívat zpovzdálí, říkáme tomu ‚božský pohled‘. Vidíte z výšky sebe a druhého účastníka vztahu a můžete vaši vzájemnou komunikaci analyzovat jako třetí osoba a dáváte účastníkům radu, co mají změnit. Díky tomu může lidem dojít, že třeba antipatie, kterou cítí, může pramenit nikoliv z toho, že by mi druhá strana dělala naschvály, ale že jsme zkrátka typologicky jiní,“ doplňuje Kubíček. „Hledáme pak i způsoby, jak si božskou pozici vyvolat i samovolně v průběhu jednání, kdy se klient snaží naučit, jak vnímat situaci z pohledu třetí osoby a najít jinou formu komunikace.“

Firma zatím VR nabízí jako součást standardních služeb koučingu a zákazníky získává spíš na základě osobního doporučení. Momentálně má asi desítku zákazníků z řad českých i nadnárodních společností, kteří využívají i VR koučingu, a to převážně z jižních Čech.

Autor článku

Novinář a moderátor, redaktor Lupa.cz a spolupracovník Českého rozhlasu Plus. Dříve působil také v marketingu a pracoval ve státní správě.