V pondělí 24. 6. se v Praze po půlroce příprav konečně otevřela Wayra — v pořadí třináctá „Wayra Academy“ světové sítě podnikatelských akcelerátorů provozovaných globální Telefónikou, a to divizí Telefónica Digital. Tu úplně první akademii otevřeli v červnu 2011 v kolumbijské Bogotě.
Telefónika svou Wayrou patrně spustila vlnu zájmu nadnárodních společností o „startupy“ — nové, potenciálně převratné, technologicky založené podnikatelské záměry. Pracovní prostředí velkých společností se totiž nezřídka vylučuje s nápaditostí a podnikavostí. Pro jejich zaměstnance s ambicí vyvinout něco převratného bývá zpravidla tou nejlepší možností odejít a pustit se do projektu na vlastní pěst.
V pražské Wayře. Vlevo jsou pracovní „kóje“ týmů
Přestože velké společnosti samozřejmě mívají i vlastní výzkum a vývoj, je pro ně podpora startupů cestou, jak se napojit na podnikavé lidi s novými nápady, a přitom je podpořit, a nikoli zadusit.
Pro projekty přijaté do Wayry je Telefónica jen akcionář s poměrně malým podílem, obvykle 5 až 10 procent (za „až“ €40 000; na přesných podmínkách se startupy s Telefónikou dohadují jednotlivě). Podporovaným projektům nemůže Telefónica nic nařizovat, může pouze radit, přivádět zkušené a odborné mentory, poskytovat kontakty, poznatky o trhu, přístup ke své obchodní síti a k zákazníkům.
Už samo přijetí do Wayry znamená pro startup zvýšený zájem investorů i médií, a punc úspěchu přinejmenším v poměrně silné konkurenci uchazečů. I to byl pro některé důvod přihlásit se. Jinak často jmenovali právě získání přístupu k Telefónice, aby přes ni mohli oslovit zákazníky. Některé projekty jsou však přímo postaveny na spolupráci s operátorem, nebo je pro ně přinejmenším důležitá.
Odpočinkové místo
Peníze od Wayry někomu připadají dobré, pro jiné projekty ta částka významná není a skutečný dopad by měla až investice třeba o řád vyšší. I naději na přilákání takové však zvyšuje už sama účast ve Wayře.
Několik zakladatelů se Lupě svěřilo, že už za první dva dny od spuštění poznali, že mentoring bude ve Wayře na vysoké úrovni, určitě výše než ty rady, na které člověk běžně narazí přinejmenším na některých obvyklých startupových setkáních v našich končinách.
A že pobyt ve Wayře nebude selanka, ale budou se muset plnit milníky. Avšak docházkový režim je poměrně volný a s širokou možností dohody.
Pražská Wayra sídlí na Václavském náměstí 3, ve znovu postavené budově Diamant, ve třetím patře. To má celé pro sebe. Prostor je startupům dostupný 24 hodin denně a jsou v něm dvě kuchyňky i několik jídelních stolů, také sprcha, a zákoutí, které by se dalo nazvat odpočinkovým.
Je libo soukromí?
Kromě pracovních míst pro týmy najdeme i několik malých jednaček a pak i cosi jako uzavíratelnou telefonní místnůstku. Každá Wayra má také velkou „agoru“ čili shromaždiště.
Hned u vchodu do Wayry je prostor, kde mohou pohodlně čekat návštěvy.
Sama pracovní místa pro týmy jsou částečně oddělena stěnami — jak dílem od sebe, tak od průchozí chodby kolem nich. Nejste tam ani úplně sami, ani však nesedíte v jedné hale. Celkově by toto prostředí mělo být díky svému uspořádání spíše tišší než rušnější.
Týmy v pražské Wayře
Projekty zajímavé technologicky
Excalibur je patrně nejžhavějším projektem pražské Wayry a nejspíše i jedním z nejžhavějších v síti Wayry vůbec. Nahrazuje přihlašování hesly, jež je vzhledem ke stále vzrůstající hrubé síle počítačů dlouhodobě sotva udržitelné.
Přihlášení skrze Excalibur
V první verzi půjde o přihlašování k webovým službám pomocí pluginu v prohlížeči. Klíčovým ověřovacím prvkem je váš telefon, o kterém se předpokládá, že jej máte stále u sebe. Telefon si spárujete s počítačem (s tím pluginem).
V telefonu je však uložena jen jedna třetina klíče. Druhou část klíče má u sebe váš mobilní operátor. A zná díky tomu vaši totožnost. Třetí část klíče je uložena na serveru Excaliburu. Jen když se tyto tři části sloučí (ve skutečností funkcí XOR), získá se úplný přihlašovací kód, který vyžaduje plugin, aby vás přihlásil.
Jenže jakkoli tohle zní složitě, pro uživatele to znamená jen mít u sebe telefon a jedním stiskem tlačítka povolit přihlášení. S trvale povoleným jen stačí přijít k počítači (a přihlásí vás to), nebo odejít od počítače (a odhlásí vás to). Záleží na uživatelském nastavení. Lze si přidat navíc ještě PIN nebo heslo.
Ošetřen je prý i ten případ, že byste o telefon přišli. Data se z něj na dálku smažou. Projekt slibuje mnohem více bezpečnostních funkcí, ale zatím je v soukromé betě.
Vyhrál už řadu soutěží. Naposledy půl milionu eur od Deutsche Telekomu. Ne v hotovosti, ale ve zdrojích na vývoj. Je tedy trochu pikantní, že zakladatelé nyní sedí za peníze Telefóniky ve Wayře, a další vývojáře budou mít následujícího půlroku souběžně v Polsku za peníze Deutsche Telekomu. Ale tahle myšlenka je tak velká, že se dá doufat, že oba operátoři budou hlavně chtít být u toho, a ne dělat projektu potíže.
Obchodní model má spočívat v tom, že až si lidé na tento způsob ověřování navyknou, najde uplatnění i v obchodní sféře a tam už si to zinkasují operátoři.
Linxy je vlastně rychlé offline OCR a k němu offline slovníková a encyklopedická data. Jako aplikace pro iPhone slouží tak, že namíříte kameru telefonu na nějaký text a ihned můžete využít slovníku a encyklopedie.
Projekty pomáhající nebo usnadňující
Pracovní místo ve Wayře
BIG Launcher už pravidelní čtenáři Lupy znají. Ve stručnosti je to náhradní ovládací rozhraní pro Android, uzpůsobené lidem slabozrakým, starším a s motorickými potížemi. Nejde jen o velké ikony, ale i o naprostou jednoduchost a bezpečnost ovládání. (Aby se v něm babička neztratila, nic nevyvolala omylem, nic ji nemátlo ani neděsilo.) Kromě toho je BIG Launcher jako jediný plně slučitelný se zvláštními rozhraními pro ochrnuté. (Podrobnosti ve velkém rozhovoru s tvůrci.)
Remote Assistant má umožnit nevidomému, aby si zavolal o pomoc a skrze kameru telefonu si „vypůjčil“ oči někoho vidomého, který mu bude říkat, co vidí. Třeba mu přečte nápis nebo pozná příčinu nějakého problému. Nevidomému půjde poradit také podle sledování jeho polohy na mapě. Hradit tuto službu by měl patrně stát, granty nebo nadace.
Projekty prospěšné společensky
Studenti dnes mají nesčetné možnosti vyjíždět za hranice s proplacením nákladů, ať už na studijní pobyty, nebo na stáže. Jenže o mnoha příležitostech se nikdy nedozvědí a mnoho vypsaných míst zůstává neobsazeno. To by měl změnit portál WOPPA, který tyto informace shromažďuje. Leták připnutý kdesi na nástěnce v chodbě ve čtvrtém patře v levém křídle budovy G prostě není řešením pro 21. století. Platit za členství ve WOPPA mají soukromé firmy hledající stážisty. Mělo by je to vyjít levněji než propagace na vlastní pěst. Neziskovým organizacím poskytuje služba členství zdarma.
TrashOut už běží a je to společensky prospěšný projekt na nahlašování i dokumentaci černých skládek a podobného nezákonného odpadu, který, bývá‑li odklízen, pak za nemalých výdajů veřejných, anebo některými aktivisty. Kde jsou v tom peníze? TrashOut to nedělají s vidinou exitu, chtějí prospět světu, a věří, že náklady svého malého týmu pokryjí z grantů i z příspěvků od soukromých firem.
Projekty ostatní
Zasedací místo. V průhledu agora
DataMolino čili „datamlýnek“ má prý učinit účetní šťastnými… Má je totiž zbavit nutnosti opisovat údaje z faktur. Automatizovaná řešení fakturace jsou prý zatím dostupná jen velkým společnostem, protože jsou náležitě drahá. DataMolino chce přinést řešení dostupné malým a středním podnikům. V podstatě jde o „semílání“ faktur v PDF, anebo naskenovaných — o snahu vytáhnout z nich údaje strojově. Za projektem stojí tým, který už na Slovensku uvedl faktury s QR kódy.
Do LionExpo (dříve ONXPO) se jeho tvůrci pustili proto, že upadá zájem o účast na veletrzích, na obchodních a průmyslových výstavách. Jenže tvůrci LionExpo jsou přesvědčeni, že osobní setkávání stále má smysl a že vystavovatelé si jen neumějí přínos své účasti vyhodnotit.
Pracoviště v pražské Wayře
LionExpo propojuje návštěvníky výstav s vystavovateli. Pro návštěvníka se platforma tváří jako informační server o výstavě, na kterém lze vybírat, kde by bylo co zajímavého a na který stánek se dojít podívat. Vystavovatel vidí, který návštěvník pro něj může být důležitý, kdo jej navštívil, s jakými zájmy. Kromě toho se sleduje pohyb návštěvníka po výstavě.
Smyslem LionExpo není předat vystavovatelům, popřípadě pořadatelům veletrhů jen hrubá data — s těmi by si stále neporadili — nýbrž výstup už zpracovaný, na základě kterého lze například jasně říci, co přinesla účast vystavovateli.
Aplikace Networker je určená pro návštěvníky i pořadatele konferencí. Tam prý spousta lidí chodí především proto, aby získali nové kontakty. Platit za Networker má pořadatel, a to za vytvoření vymezené „networkovací zóny“ přímo v místě pořádání akce. Pouze v ní poběží určité funkce, které mají posloužit ke snazšímu i efektivnějšímu navazování nových kontaktů. Uživatel si do aplikace vepíše určité úvodní informace o sobě („na prolomení ledů“). Aplikace mu seřadí seznam ostatních účastníků (a rovněž uživatelů aplikace) podle toho, s kým by bylo nejvíce zajímavé se seznámit. Lze se dát upozornit, že dotyčný zajímavý člověk se právě nachází v networkovací oblasti, posílat si zprávy a tak podobně. Aplikace dokáže nahradit také vyměňování vizitek. Ne každému bude asi po chuti to, že údaje o networkujících získává z Networkeru také pořadatel.
Jídelna
Mapilary se představuje jako aplikace, která usnadní schůzky několika lidí díky sledování jejich polohy. Popravdě mě nezaujal příklad z „pitche“, ve kterém se měli sejít kamarádi v hospodě a čekající si mohl na mobilu na mapě sledovat, kde se už ostatní nacházejí a kdy tedy asi dorazí. Sledování polohy může mít určitě i jiná užití, zejména v oblasti komerční (někým chtěná, někým nechtěná). Uvidíme, zda a k čemu se projekt ještě posune.
