Zkuste si někdy zajímavý experiment: stáhněte si odečítač obrazovky, zavřete oči a nakupte na e-shopu. Pohybujte se pomocí tabulátoru a šipek a počítač vám monotónně předčítá, kde se na stránce nacházíte. Jako zběhlí uživatelé byste znali spoustu klávesových zkratek, které by vám pomáhaly „skákat“ po nadpisech, pochopit, že „jste“ na tlačítku, formuláři, odkazu nebo formuláři. A kdybyste stáli u někoho, kdo tohle všechno už roky dělá, a poslouchali odečítač obrazovky, nepochopíte vůbec nic. Pohybovat se v nevidomém vzduchoprázdnu webových stránek s odečítačem obrazovky čtoucím rychlostí, na kterou jsou zvyklí právě nevidomí, je pro vidoucí lidi úplně nový svět.
O tom všem umí poutavě vyprávět Ondřej Pohl, vystudovaný grafický designér, který se v průběhu své pracovní kariéry stal expertem na uživatelskou zkušenost a je jedním z hlavních českých hlasů propagujících přístupnost webů. V agentuře Actum Digital vede tým zaměřený i na přístupnost.
Vysvětluje, že celosvětově až 20 % populace potřebuje weby určitým způsobem zpřístupnit kvůli svému omezení a v Česku je to konkrétně 26,6 % lidí. Ač se definice v různých zemích liší a podle toho také skáčou čísla, obecně se říká, že v Evropě zhruba každý čtvrtý člověk má nějaké postižení, které vyžaduje řešit přístupnost. A lidé nad 65 let mají poloviční šanci, že něco takového budou muset řešit.
A přesto, když má říct, jak na tom Česko v tomto tématu je, realita je podle něj taková, že většina digitálních řešení, tedy webů či mobilních aplikací, je více či méně nepřístupná. „V Česku tomu není zásadně jinak než ve zbytku světa,“ shrnuje.
Od poloviny loňského roku platí povinnost zpřístupnit digitální služby lidem s hendikepem nejen pro weby a aplikace veřejných institucí, ale i e-shopy, bankovní služby nebo poskytovatele digitálních aplikací. Zákon vyžaduje například ovládání webu klávesnicí, titulky u videí, kvalitní popisky obrázků nebo dostatečný kontrast textu.
„V Česku vám hrozí sankce od 1 do 10 milionů korun, v jiných zemích EU může dojít až k zákazu činnosti či uvěznění pro ředitele, manažery a další,” upozorňuje Pohl. „Ve spojených státech ročně probíhá cca 4 000 soudních sporů v rámci digitální přístupnosti a jejich zákona ADA. Evropa se teprve rozjíždí, ale směr je jasný,” myslí si.
Je váš web přístupný? Na internetu existuje několik služeb, jak to zjistit. Vyzkoušejte si skóre jeho přístupnosti například na projektu Page Access. Stojí za ním také Radek Pavlíček, jeden z českých odborníků na téma, který jej přibližuje také v článku pro Lupu.
Přesto řada firem vyčkává. „Víme, co a jak dělat, ale chybí metodika oficiálního testování ze strany úřadů a v praxi se zatím téměř nekontroluje. Některé firmy proto vyčkávají, dokud nepadnou první pokuty,“ říká Kryštof Klaban, vedoucí frontend vývoje zaměřující se i na toto téma v technologické skupině BiQ Group. „Zákon sice obsahuje klauzuli o ‚nepřiměřené pracnosti', která by mohla sloužit jako výjimka, ale chybí jasná kritéria, jak ji posuzovat. Dosud také není určeno, jak budou úřady dodržování kontrolovat,“ komentuje.
„Jednoznačně největším problémem bývá budget a kapacity. Bohužel si společnosti neuvědomují, že přístupnost je odbornost jako cokoliv jiného – vývoj, security a další – a že to stojí peníze a čas,“ popisuje Pohl.
„Na naší straně je všechno nachystané. Máme ověřené nástroje, checklisty i jasně dané role v týmu,“ říká Klaban. „Setkáváme se ale s tím, že firmy s implementací vyčkávají. Často proto, že mají pocit, že by očekávané náklady mohly převýšit výši pokut,“ dodává. To jsou podle něj ale mylné představy.
Nejčastější chyby v přístupnosti na běžném komerčním webu podle Ondřeje Pohla
- Typicky se objevují stále ty samé věci dokola, a to především díky neznalosti alespoň základu přístupnosti při návrhu a vývoji digitálních řešení. Mezi nejčastější a nejzásadnější patří:
- Nemožnost ovládat interaktivní prvky pomocí rozhraní klávesnice (tlačítka či odkazy připraveny jako nesémantické <div> či <span>, bez potřebných rolí).
- Chybějící přístupná jména pro obrázky či interaktivní prvky (uživatel odečítače obrazovky, které nahlas předčítá aktuálně zaměřený obsah nebude tušit, co takové tlačítko dělá či co za informaci obrázek přináší)
- Nedostatečný kontrast mezi textem a pozadí, či mezi interaktivními prvky a okolními barvami (takový obsah nemusí být viditelný pro některé slabozraké uživatele, či pro uživatele na přímém slunečním svitu, atd.)
- Vstupní pole nemají programaticky propojené popisky či chybové hlášky (takovéto formuláře jsou pak nepoužitelné pro uživatele odečítače obrazovky)
- Nesprávné programatické pořadí fokusu klávesnice (například, když uživatel interakcí otevře vyskakovací okno, tak fokus klávesnice se zde nepřesune a pokračuje dál na stránce).
Tak si prostě nenakoupím
Zmíněný příklad toho, jak člověk se zrakovým omezením funguje online, shrnuje do jedné věty konzultant přístupnosti a certifikovaný specialista na software NVDA Lukáš Hosnedl: „Když je web nepřístupný, je to pro mě skoro totéž, jako by ani neexistoval.“ Konkrétně on se přitom v technologiích pohybuje s velkou jistotou, asistivní technologie používá dennodenně a je také tvůrce blogu o hraní současných videoher poslepu.
„Řekněme, že jsem nevidomý, používám čtečku obrazovky a chci si například na e-shopu něco nakoupit. A daný obchod například nemá dobře popsané formulářové prvky. Tudíž nevím, kde co vyplňovat. Tak si prostě nenakoupím. Nebo řekněme, že nemá dobře popsaná tlačítka. Čtečka řekne ‚tlačítko 142‘, ale já nevím, co dělá tlačítko 142,“ přibližuje Radek Pavlíček.
Pavlíček je specialista na přístupnost ze Střediska Teiresiás na Masarykově univerzitě, se problematice věnuje od roku 1998. Je mimo jiné autorem metodiky Blind Friendly Web a za práci v prosazování digitální přístupnosti a inkluze získal prestižní mezinárodní cenu. „Přístupnost se netýká jen potřeb nevidomých uživatelů. Zahrnuje širokou škálu postižení od zrakových přes motorické až po kognitivní,“ vysvětluje.
Podle Světové zdravotnické organizace žije na planetě s nějakou formou postižení přibližně miliarda lidí, jen v Evropě je to 135 milionů. „Přitom se nejedná jen o trvalá postižení, ale i dočasná omezení – když si zlomíte ruku, najednou zjistíte, jak těžké je ovládat mobil,“ upozorňuje Filip Kirschner, spoluzakladatel Appliftingu.
Mezi nejčastější chyby v přístupnosti patří nemožnost ovládat interaktivní prvky pomocí klávesnice, chybějící popisky obrázků či interaktivních prvků, nedostatečný kontrast mezi textem a pozadím nebo špatně strukturované formuláře. „Typicky se objevují stále ty samé věci dokola, a to především díky neznalosti alespoň základu přístupnosti při návrhu a vývoji digitálních řešení,“ uvádí Pohl.
Může se to velmi snadno rozbít
„Podle mé zkušenosti se to postupně lepší. Když loni v červnu vešla v platnost evropská legislativa, která se promítla i do českého práva, registrovali jsme zvýšený zájem o tematiku přístupnosti. Osobně mám k té legislativě výhrady, ale nedá se jí upřít, že probudila zájem o problematiku,” říká Pavlíček, sám ale jako funkční cestu k přístupnosti ale nevidí její vymáhání silou či sankcemi.
Popisuje také, co přesně obnáší vrhnout se do přístupnosti. „Není jednorázový proces. Je to otázka změny přístupu. A ve chvíli, kdy nějak upravíte e-shop a přidáte do něj třeba nové funkcionality, pokud přístupnost nehlídáte, můžete ji velmi snadno rozbít,“ vysvětluje.
Tento postoj zastává i proto, že přístupnost může být poměrně drahá. Pro méně náročné projekty v řádu desetitisíců, pro ty velké jde i o statisíce. „Audit přístupnosti se zvládne během dvou dnů. Samotná realizace doporučených úprav je ale jiná disciplína – u menších webů jde o desítky hodin práce, u složitých e-shopů o stovky. Někdy je potřeba kompletní redesign,“ potvrzuje Klaban.
A ještě něco – v Česku máme poměrně málo odborníků na přístupnost, vyučuje se jen na několika školách v Česku a Pohl hovoří třeba o Masarykově univerzitě v Brně či VŠE. „Vzdělávání v oblasti přístupnosti tak stále není systémově uchopeno A myslím si, že bychom s tématem měli jít už na střední školy, aby se s tímto tématem studenti potkali dříve,“ doplňuje ho Pavlíček.
A že by přístupnost mohly vyřešit automatické nástroje nebo umělá inteligence? To podle odborníků není reálné. „Automatizace je jen část procesu. Dokáže upozornit třeba na chybějící alternativní popisky u obrázků, ale neumí posoudit jejich význam pro uživatele,“ vysvětluje Klaban. Podle Pohla automatizované nástroje dokáží odhalit pouze kolem 20 % problémů, a to velmi často nepřesně a chybně. „Takzvané ‚Accessibility overlays‘ či ‚pluginy‘ často slibují, že vám kompletně vyřeší přístupnost, ale opak je pravdou. Jeden řádek JavaScriptu vám opravdu nepomůže, naopak většinou to přístupnosti ještě uškodí,“ říká Pohl.
Splněno se zpožděním
Povinnost mít přístupný web v Česku poměrně dlouhou historii, přičemž se postupně rozšiřovala z veřejného sektoru na komerční subjekty.
Zákon o přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací byl schválen v dubnu 2019, týkal se však primárně veřejného sektoru a veřejných institucí, které musely zajistit, aby jejich digitální služby byly dostupné i pro osoby s různými typy postižení.
Zásadní změna pro komerční subjekty přišla s Evropským zákonem o přístupnosti (European Accessibility Act, EAA), který transponuje směrnici EU 2019/882 do české legislativy. Tato směrnice byla na úrovni EU připravena již v roce 2019 a členské státy měly čas na její implementaci do národního práva. Termín pro transpozici byl stanoven na 22. června 2022, Česká republika však tuto povinnost splnila se značným zpožděním, až v prosinci 2023.
Plná účinnost EAA pro komerční subjekty, jako jsou e-shopy, bankovní služby nebo poskytovatelé digitálních aplikací, nastala v Česku od června 2025. K dnešnímu dni (únor 2026) tedy zákon platí přibližně osm měsíců. Přesto, jak ukazují průzkumy i vyjádření odborníků, většina firem na implementaci zatím čeká, často z důvodu nejasného výkladu zákona a absence centrální kontroly.
Podle skupiny BiQ Group poptávka ze strany firem zaostává. „Chybí metodika oficiálního testování ze strany úřadů a v praxi se zatím téměř nekontroluje. Některé firmy proto vyčkávají, dokud nepadnou první pokuty,“ říká Klaban. „Zákon sice obsahuje klauzuli o ‚nepřiměřené pracnosti‘, která by mohla sloužit jako výjimka, ale chybí jasná kritéria, jak ji posuzovat. Dosud také není určeno, jak budou úřady dodržování kontrolovat,“ uvádí.
„Může se zdát, že jde jen o další zákon, který zkomplikuje podnikání. Ve skutečnosti je to pro vývojáře příležitost, jak oslovit širší publikum a zlepšit uživatelský zážitek pro všechny. Přístupný produkt totiž vaši uživatelé ocení v každé situaci, a tím nemyslíme jen osoby s hendikepem. Ocení ho rodič s nákupem v jedné ruce, manažer, který si potřebuje potichu pustit video na poradě, nebo kdokoli, kdo má zrovna pomalé připojení k internetu,“ věří Kirschner.
- Chcete mít Lupu bez bannerů?
- Chcete dostávat speciální týdenní newsletter o zákulisí českého internetu?
- Chcete mít k dispozici strojové přepisy podcastů?
- Chcete získat slevu 1 000 Kč na jednu z našich konferencí?
Staňte se naším podporovatelem
ČLÁNKY DO MAILU