Ještě v 90. letech bylo vrcholem multimediální domácnosti v souvislosti s tehdejšími počítači s trochou nadsázky přehrávání hudebních CD v CD-ROM mechanice. Doba pokročila a dnes se z počítačů stávají multimediální centra domácnosti. Sám Microsoft se v této oblasti značně angažuje nejen po softwarové stránce, ale i po té hardwarové. Mám na mysli třeba herní konzoli Xbox 360 nebo kapesní přehrávač Zune Player. Dalším střípkem do mozaiky mají být Windows Home Server. Podle plánů Microsoftu by to ale neměl být jen nějaký okrajový střípek, ale rovnou pilíř digitální domácnosti v podání redmondského softwarového giganta. Najde si Windows Home Server své místo na trhu nebo Microsoft přestřelil?
Lákavá, ale neoriginální myšlenka
V dnešních moderních domácnostech už většinou není opatrován jeden rozměrný počítač, o nějž obyvatelé bytu svádějí líté boje. Naopak není vyjímkou, když se v domácnosti nachází více počítačů s pevnými disky napěchovanými multimediálním obsahem. V takovém okamžiku bývá občas problém udržet si v datech pořádek a zajistit k nim za všech okolností bezproblémový přístup. Počítače musí běžet a být připojeny k síti, u potřebných složek pak nesmí chybět povolené sdílení.
Microsoft proto přichází se systémem jménem Windows Home Server, který se v současnosti testuje v poloveřejné fázi. Ten by měl být nainstalován na jednom malém domácím serveru, kam si budou všichni členové domácnosti ukládat dokumenty, filmy, hudbu, fotky a vůbec veškerá data, aby k nim byl snadný přístup z ostatních počítačů, ale i dalších zařízení.
Nápad to samozřejmě není originální. Částečně lze už dnes podobným způsobem použít síťový disk, který zapojíte do routeru s funkcí FTP serveru a máte vystaráno. Dokonce se už před lety na trhu objevila zařízení s myšlenkou Windows Home Server založená na Linuxu. Jejich rozšíření není ale zrovna slavné, protože pro obyčejného uživatele – konzumenta je nasazení Linuxu do sítě, kde dominují Windows, stále ještě pořádný oříšek.
Další krabička do domácnosti
V souvislosti s Windows Home Serverem se nedá mluvit jen o konkrétním operačním systému. Podle dostupných informací se totiž bude prodávat výhradně předinstalovaný na speciálních počítačích, jež budou zastávat funkci multimediálního serveru. Podobný postup Microsoft zvolil již před lety u Windows XP Media Center, ovšem tento systém se vzhledem ke své povaze brzy jako OEM rozšířil i na běžné stolní počítače a notebooky a nezůstalo tedy jen u obývákových barebone zařízení.
Servery s Windows Home Server by neměly být o moc větší než třeba videorekordér, takže se v domácnosti celkem snadno ztratí. Nebudou vyžadovat ani permanentně připojené periférie včetně myši, klávesnice a dokonce i monitoru. Nějaký vestavěný displej využívající obdobnou technologii, jako je SideShow ve Windows Vista pro zobrazení alespoň základních informací o chodu serveru či sítě, však vyloučen není. Spíše naopak.
Zákazník se každopádně nemusí obávat, že by kvůli Windows Home Serveru musel v bytě trpět nějakou rozměrnou krabici se spoustou hardwaru okolo. Mělo by stačit zapojení do el. sítě a zajištění konektivity s ostatními počítači. Zde pak už bude jenom na uživateli a jeho požadavcích, jestli dá přednost kabelu nebo bezdrátu.
Pravděpodobně vám vrtá hlavou, jak takový počítač s Windows Home Serverem budete ovládat, když k němu nemusí být připojeny periférie. O ovládání se bude starat především softwarová konzole, kterou si můžete nainstalovat do libovolného počítače v síti s Windows XP a výše. Daný uživatel k ní však musí mít na serveru povolený přístup.
Konfigurace samotného serveru pak zůstává na jednotlivých výrobcích. Betaverze Windows Home Server se odmítne instalovat na stroji, který nemá alespoň 512 MB operační paměti a pevný disk o kapacitě 30 GB. Velký a rychlý pevný disk bude bezesporu základním rysem (a podmínkou zároveň) zařízení s Windows Home Serverem. Nabízí se i zapojení více disků do RAID pole.
Prověřený základ, lepší hledání
Dlouho se spekulovalo, jestli Windows Home Server bude založen na Windows Vista nebo jestli Microsoft počká až na svůj Longhorn Server. Nakonec je Windows Home Server založen na druhém vydání Windows Server 2003, konkrétně edici Small Business Server. Samozřejmě ale bude notně upravena pro potřeby koncových spotřebitelů. Přesto si však přinese některé vlastnosti ze serverové větve Windows, jako je třeba možnost výměny disku za chodu počítače. Nedovedu si ale představit využití v domácnosti, když drtivá většina řadových uživatelů ani ten disk vyměnit neumí.
Doplněny budou s největší pravděpodobností nové verze klíčových programů, jako je Internet Explorer, Windows Media Player a možná i Windows Defender a podobně. V betaverzi se už objevuje Windows Desktop Search, kvalitní nástroj pro pohodlnější vyhledávání souborů, který uživatelé mohou znát z Windows Vista nebo si jej doinstalovat do Windows XP. Windows Home Server by totiž měl být v případě potřeby či zájmu uživatele použitelný i jako běžný desktopový systém.
Hledání konkrétních souborů a jejich prohledávání bylo vždy slabou stránkou Windows. Až s příchodem nástrojů pro desktopové vyhledávání od předních vyhledávačů v čele s Googlem se z letargie probral i Microsoft. Smělé plány s WinFS se sice nepodařilo naplnit, ale hledání s Windows Desktop Search je na velmi vysoké úrovni. Výsledky jsou vraceny díky průběžné indexaci obsahu disku prakticky okamžitě a vedle dokumentů, fotek, hudby nebo filmů není problém vyhledávat ani konkrétní e-maily. S příchodem Windows Home Server se ale bude muset Windows Desktop Search ještě upravit pro pohodlné hledání ve sdílených dokumentech napříč lokální sítí zároveň při respektování soukromí jednotlivých uživatelů.
Změn jistě dozná i grafika Windows Home Serveru. Ta dnes připomíná spíše stařičká Windows 98. Lze očekávat nasazení designu ve stylu Windows Vista, který je už ostatně k vidění v ovládací konzoli. Vzhled sice není všechno, ale u domácích uživatelů hraje značnou roli a Microsoft to ví.
Sdílejte a zálohujte, jak hrdlo ráčí
Primárním účelem zařízení se systémem Windows Home Server bude sdílení souborů v lokální síti. Na disku multimediálního serveru jsou tři základní složky se sdílenou hudbou, filmy a fotografiemi. Administrátor může každému uživateli nastavit práva k jednotlivým složkám z této trojice. Přístup může být buď plnohodnotný, pouze pro čtení a nebo žádný. Tyto složky doplňuje ještě jedna určená pro ostatní soubory, jako jsou třeba dokumenty, tabulky nebo prezentace. I k této složce lze nastavit individiální práva jednotlivým uživatelům.
Jednotliví uživatelé pak mají na serveru svou vlastní složku po privátní data. Dále se na serveru nachází také složka pro sdílené instalace programů, společná složka s naplánovanými úlohami a adresář pro ukládání záloh.
Jak vidíte, vedle sdílení souborů bude jedním z úkolů Windows Home Serveru usnadnit správu malé domácí sítě v odpovídajícím rozsahu. Příkladem budiž třeba zálohování, které uživatelé často podceňují. Windows totiž doposud nenabízela bez specializovaných a mnohdy i notně drahých programů kvalitní, pohodlné a automatizované zálohování (to se mění až s dražšími edicemi Windows Vista). Přes ovládací konzoli není problém Windows Home Server nastavit pro vytváření automatických záloh. Objevila se dokonce informace, že server bude disponovat tlačítkem, po jehož zmáčknutí okamžitě začne zálohování předem vybraných složek nebo celých pevných disků všech počítačů v síti. Obdobnou funkci dnes už nabízejí některé externí pevné disky a síťová úložiště.
Pro snadnější zálohování a ochranu dat při případné nutnosti přeinstalovat systém, instalátor Windows Home Serveru automaticky vytvoří na disku dva logické oddíly. Na jeden se instaluje systém a všechny programy používané na serveru. Na druhém jsou pak sdílená data. Tento postup volí řada uživatelů i u svých desktopových počítačů, nicméně v defaultním nastavení s ním Windows nepočítají.
Z pohledu řadového uživatele vypadá dobře nástroj pro analýzu obsahu pevného disku, který prozradí i velikost jednotlivých složek a administrátor si může snadno zjistit, který uživatel či složka může za zaplněný disk domácího serveru. Taková funkce ve Windows doposud chyběla a uživatelé museli sahat po nástrojích, jako je třeba volně šiřitelný JDiskReport.
Pro koho?
Výše uvedené řádky vám mohou přijít jako příslovečné objevování Ameriky, protože (některé) popisované funkce jsou pro servery samozřejmostí a to v mnohem větší míře. Není však server jako server. Je potřeba si uvědomit, že Windows Home Server nemíří do rukou profesionálů, ale do domácností, kde se o provoz bude starat obyčejný uživatel, nikoliv fundovaný správce sítě.
Osobně se sice domnívám, že to Microsoft s otevíráním náruče běžným spotřebitelům trochu přehnal, ale lidé mají rádi jednoduchá řešení. A jednodušší si už princip funkčnosti Windows Home Serveru nedovedu představit. Pokud se možnosti finální verze nebudou od betaverze diametrálně odlišovat, troufám si tvrdit, že nároční uživatelé budou zklamáni.
Dovedu si ovšem představit uživatele, kterým Windows Home Server výrazně usnadní život. Na druhou stranu si netroufám odhadovat, jestli takových uživatelů bude dost, aby Windows Home Server zaznamenal úspěch. Úspěch také předurčí cena a spolehlivost hardwaru, se kterým se bude Windows Home Server dodávat. Jak to nakonec všechno dopadne, se dozvíme ještě letos. Microsoft nemá v plánu letitý vývoj a stejně letité veřejné testování. Na předvánočním trhu už zařízení s Windows Home Serverem mají určitě být.
