V prospěch knih taky hovoří to, že publikaci, uvedenou v pramenech najdu v podstatě kdykoliv, zatímco URL se někdy časem ztratí. Nemusí jít o zmizení celého webu, občas stačí, když ho reorganizují a staré externí odkazy jsou v háji.
Já nikoho neposuzuji. Jen říkám že je stále nutné citovat knihy častěji než webové stránky. Už jenom proto, že prestižní vědecké články jsou většinou v prestižních časopisech, které toho velice často na web moc nedají. A pokud ano, pak placeně, nebo jako příspěvek z čísla X, ročník Y.
MF Dnes jsou noviny zoufalé kvality. Vyjadřovat se k ní mi už připadá jako ztráta času. To, že místo slovníku cizích slov používají wikipedii, mě nijak nepřekvapuje. Stejně jako obsahově i gramaticky otřesné (často někým zaplacené) články.
Domnivam se, ze ctenar si udela zbezne nazor na duveryhodnost zdroje proste nejcasteji tim, ze se na nej podiva (pokud uvedeny odkaz existuje a funguje a pokud ctenar ma duvod se na nej vubec divat a neni liny...). A to v pripade vyhradne placenych tistenych i placenych on-line zdroju dost dobre nikdo neudela, paklize takovy zdroj sam nevlastni. Zejmena pokud rozhoduje rychlost, podivat se na dostupny on-line zdroj a prehlednout souvisejici stranky i clanky stejneho autora na danem webu umozni ucinit si pomerne rychle predstavu o duveryhodnosti, spolehlivosti a vubec vhodnosti zdroje. Prvni dojem muze rozhodnout i zde.
Internet je strašně široký pojem a dá se jen omezeně ověřit, jestli k nějakému (na internetu zveřejněnému) textu vedla desetiletá práce vědeckého týmu, nebo jestli si to vycucal z prstu šestnáctiletý študák za dva večery. Knihu přece jen posuzují vydavatelé (zejména ti renomovaní), prestižní časopisy si taky velice pečlivě ověřují své autory, takže je zjevné, že text zveřejněný v "Nature" je asi důvěryhodnější než text zveřejněný na www.myblog.com/science/ . Pokud bude tak snadné pro kohokoliv cokoliv zveřejnit (to není přání nějaké cenzury, ale zkrátka reakce na fakt, že každou hodinou vzniká záplava převážně bezceného textu) a není možné nějak snadno ověřit, o koho jde, nebude to lepší.
V tom nemáte až tak úplně pravdu. Jednak existují tzv. open access archivy, v nichž je často možné dokument najít ještě před vydáním v onom prestižním časopise (mimochodem, schválně si zkuste sehnat článek z prestižního vědeckého časopisu na papíře, i akademické instituce si poslední dobou předplácejí spíš elektronické verze). Mnoho vědců uveřejňuje své publikace na svých vlastních stránkách, mnoho státních nebo rozpočtových institucí zveřejňuje výsledky nejrůznějších výzkumů na svých internetových stránkách, na internetu najdete oficiální databáze patentů... je hodně volně přístupných a zároveň důvěryhodných zdrojů. Jen je umět najít a pak je hlavně nějak rozumně ocitovat.
Navíc si myslím, že i každá trochu chytřejší učitelka na základní škole bude raději, když žáček vypracuje referát za pomoci například oficiálních webových stránek nějakého města, kde bude popsána jeho historie, než aby v knihovně sáhl po Dänikenovi.
Heh, tak tohle by mi na FSS MU neprošlo. Už od bakalářského studia do nás hustí při sebemenší seminárce počet povinných zdrojů v angličtině, minimum tištěných plus minimum z netu - tím ale myslím vědecké databáze. Pokud by to šlo odjinud --> seminárka vrácena k přepracování. Někdy když mám chuť, použiju informace i z google-zdrojů, ale to spíš pro srovnání s těmi vědeckými.
Ad citace - viděla jsem vrácenou seminárku, kvůli špatně zapsaným čárkám v zápisu citovaného zdroje. Jo, je to extrém, ale aspoň to člověka naučí používat citační normy.
Nevidím žádný problém v citování konkrétního pojmu z Wikipedie se dvěma menšími podmínkami: a) je třeba citovat článek ke konkrétnímu datu - tak si snadno zajistíte, že bude zpětně dohledatelný text, který jste v ten okamžik citovali a ne nějaký nesmysl, který se tamtéž objeví o dva roky později.
b) pochopitelně zodpovídáte za kvalitu citace - jsou-li ve vámi citovaném článku nějaké nesmysly, ponesete za to vinu.
Na druhou stranu, paušálně zavrhnout citování z Wikipedie je naprostá hloupost.
To si autor neuvedomuje, ze kniha nebo publikace na internetu je pouze forma a jeji obsah je uz neco uplne jineho? Prece to ze se jedna o knizku negarantuje zadnou kvalitu. V mnoha knizkam se nachazi spousta nesmyslu stejne jako na internetu. To co je rozhodujici je puvodce textu a zda se mu rozhodneme verit.
Je úplně normální citovat v pracech pramen, umístěný na Internetu (webu) a nikoliv na papíře. Na nosiči opravdu tolik nezáleží, záleží na autorovi citovaného a jeho zázemí, na jeho reputaci, "značce" a dalších okolnostech.
I tak obyčejná věc, jako citování, má svá pravidla a to docela "tlustá", podle počtu stran manuálů a řečí dnešních puběrťáků i hustá. Citovat jde samozřejmě i elektronických zdroj, stejně jako multimediální CD nebo partitura ke skladbě.
Internet není jako kniha, Internet je jako papír. Je to nosič. Ona je citace a citace. Např. ty knihovnicky dobře zpracované, ty se kolikrát ani v diplomových pracech nevyskytují, protože si to studenti udělají po svém nebo na základě několika málo příkladů, zkrátka bez znalosti těch pravidel a výběru literatury, bez nějaké hlubší přípravné rešerše. Natož aby se používaly v novinách, to nejsou vědecké články, kde se úrověň citací aspoň pohybuje nad průměrem. Je nesmysl bát se citovat a být se hledat zdroje _i_ na Internetu, nakonec díky on-line katalogům je možné najít opravdu pertinentní dokumenty v knihovnách, které by člověk nikdy nestihl obejít. Někdo se pak v obavě před učitelem zavře jen do fakultní knihovny a použije ty staré prameny, protože byly po ruce a protože se vedoucí práce nebude zlobit na Internet. Velká škoda.
Mizející dokumenty z webu (t.j. na adrese už dokument není , doména je někoho jiného atd.) jsou také nemilá věc, ale máme i identifikátory, které přetrvávají, právě pro ty důvěryhodnější články bezproblémově citované i ve vědě např. DOI - viz http://en.wikipedia.org/wiki/Digital_object_identifier
Ono udělat podvrh a ten poslat do prestižního časopisu není problém, pokud není recenzovaný (peer-reviewed), viz např. případ Sokal - http://en.wikipedia.org/wiki/Sokal_affair
Uvadet zdroj jako odkaz na domenu, napr. "zdroj xxx.cz", je taky nedostacujici. Analogie ke kniham by byla "podle vydavatele knih xxx"...
U clanku popisujici vysledek nejakeho vyzkumu by me puvodni zdroj velmi zajimal, ale snadno se k nemu nedostanu.
Jako priklad si vezmeme jiny dnesni clanek na lupe "Zhroutí video Internet?". Zacina slovy "posledních několika měsících nás masírují různé renomované konzultační firmy odhady", ale ze by byl uveden odkaz aspon na jednu firmu nebo jeji odhad, tak to ani nahodou.
V jistem smyslu je jim arXiv. Vydavatele jej toleruji, diky tomu, ze je nerecenzovany, takze se tam obejvuji preview ci primo ostre verze clanku publikovanych jinde. Pravda nema moc velky impakt faktor, ale jako zdroj, ktery je zdarma je celkem slusny.
Podle sebe soudím tebe - přesně tak se bohužel chová autor článku k akademické obci. Sám je zřejmě považuje za neschopné senilní snílky, a tak si myslí, že internet je pro vědce synonymum pro blogy pubescentní mládeže. Naopak, o důvěryhodnosti informací leckterý akademik ví mnohem více než novinář, který si hraje se slovy. V oblasti exaktních a přírodních věd, jejichž principy a zákony prostě nějak platí, se velmi jednoduše ověřuje, zda na internetu je pravda, nebo ne. A internet je bohužel zaplevelený mylnými informacemi. Ovšem to neznamená, že když někdo přijde s linkem na důvěryhodný zdroj, tak ho automaticky vyhodím - knihu si nakonec dneska může vytisknout taky kdokoliv. Jde právě jenom o tu důvěryhodnost, která je u renomovaných vydavatelů už zaručena, a proto se obecně upřednostňují knihy před internetem. Až se lidi naučí internet citovat a poskytovatelé obsahu VŽDY uvádět datum skutečné aktualizace stránky, pak můžeme psát:
Náboj elektronu je dle [1] e=1,602 176 487(40) x 10-19 C.
No nevim, ale odkazy na internetove zdroje jsou ve vedecke literature pomerne bezne, hlavne pokud se jedna o "primarni prameny". Nejak nesdilim nazor autora clanku. Mozna by se mel podivat, jak to chodi mimo jeho skolu, protoze dle meho svou zkusenost zbytecne zevseobecnuje.
Studuji druhým rokem VŠCHT Praha, obor Inženýrská informatika a zatím jsem se nesetkal s jediným odporem k mým pracem, kde jsme povinni uvádět informační zdroje. Většina mých kolegů z kruhu udává jako zdroj wikipedia.org či google.com a nikdo jim nic nevytýká. Souhlasím s tím, že internet není spolehlivý zdroj už jenom proto, že dnes má přístup každý, tudíž není zajištěno, že se jedná o kvalifikovaného autora. Nicméně musím uznat, že většina informací (především v angličtině) je kvalitních, pokud se jedná o nějaký vědní obor - například chemie, informatika (i když tam to pokulhává), matematika apod.
To je asi recyklace, jako v Dívce, Katce, Ženě a život a dalších a dalších. Těch nových témat už není tolik a za ta léta hodně čtenářů odrostlo, případně si už stejně nepamatují, co tu četli ;-) Ale každý ten článek bude mít novou citaci, nový a odlišný záznam ;-)