tohle je prostě obrovský problém. Samotné schránky na to moc neupozorňují, řada lidí je zvyklá mít v emailu zprávy nekonečně dlouho a najednou jsou tady DS, které tohle celé dávají do absurdní úrovně, 3 měsíce a šlus.
Teď zatím DS tolik funkcí nemají a postupně jim nabývají, ale tohle má být cíl? Dokumenty z DS, které zpravidla obsahují důvěrné informace se budou povalovat na různých místech kam je uživatel stáhne, posílané po emailech (dnes je paradoxně free email asi nejlepší způsob jak něco archivovat pro běžné lidi, pošlou si to sobě). Dokumenty z DS nejsou šifrované, jsou běžně čitelné a je škoda, že DS (či jiná státní služba) zároveň nedává občanům službu digitální bezpečné úschovny.
je škoda, že DS (či jiná státní služba) zároveň nedává občanům službu digitální bezpečné úschovny
Dává, přímo datové schránky, ale za peníze.
To je jeden problém. Druhý, když majitel schránky zemře, tak je schránka znepřístupněna a následně zrušena a pozůstalí se k ničemu nedostanou. Když to má zkopírované někam na OneDrive, GoogleDisk, ..., nebo vytištěné v šuplíku, tak pozůstalí aspoň ví, že a co bylo, i když to třeba není podepsané.
Pravda, každému se to stane jen jednou, ale dodatečné získání informací je vyloučeno jaksi z povahy věci.
17. 5. 2021, 11:40 editováno autorem komentáře
Tak s tím úmrtím snad zase není takový problém ne? Pokud mám pocit, že je dokument (pro rodinu) důležitý, tak si jej stáhnu do PC, vytisknu a doma dám do šanonu. To je holt podstata elektronizace, že nikdo za nic neručí a co je někde dneska na vzdáleném uložišti, zítra být nemusí (ani na tom lokálním disku).
Riskujete ztrátu s papírovým dokladem skoro stejně jako s elektronickým.
Mě vadí to, že ten datový trezor není pro občany zdarma. Platím daně, stát z těchto mých daní stamiliony ročně dotuje provoz tohoto systému, tak proč bych měl platit něco dalšího? Navíc z toho, že mám datovku stát znovu profituje, protože ušetří papír, toner, obálku i poštovné, navíc mi lehce dokáže, že a kdy jsem dokument dostal.
Každý freemail mám určitý prostor zdarma, tak nechápu, proč tuto elementární službu nechce poskytovat svým daňovým poplatníkům i stát. Těžit z toho budou oba.
Pak se diví, že to lidi nechtějí. Bodejť by taky jo, když mi smažete něco, co po mě budete zachvilku chtít a když Vám to dám doma ručně vytištěné (bez razítka při konverzi na CzechPointu), tak mi řeknete že to neuznáváte.
Už byste se páni poslanci měli vzpamatovat. Elektronizace v tomto státě je jak za krále klacka. Do Estonska už jste se jeli dívat několikrát, tak nevymýšlejte vlastní kolo, když ta funkční už někdo vymyslel.
i kdyby byl jenom jeden, řešíme snad princip. Papír může fungovat na principu "založ a zapomeň" a pak ho po šedesáti letech někdo vytáhne třeba kvůli restituci a dá se s tím pořád nějak pracovat. Pokud se "založ a zapomeň" aplikuje na elektronický dokument, kde pak bude šedesát let staré razítko, jehož algoritmus "loni" prolomili, tak z toho může být problém, pokud tím dokumentem budu potřebovat něco doložit.
Tak s tím úmrtím snad zase není takový problém ne? Pokud mám pocit, že je dokument (pro rodinu) důležitý, tak si jej stáhnu do PC, vytisknu a doma dám do šanonu.
Většina lidí neví, že za dva měsíce umře, aby si včas udělali pořádek a připravili pozůstalým přehledný šanon se vším, co by po jejich smrti mohli potřebovat. Jistě, teoreticky by měli na něco takového myslet a být neustále připraveni na to, že je může zítra srazit autobus, ale v praxi to většinou funguje spíš tak, že administrativu za rodinu řeší jeden z manželů a druhého to moc nezajímá.
No, končím, vidím, že to opět začíná připomínat legendární diskusi o exportu z Gimpu. Ty prášky nevysazovat.
Dokument otevřete. Protistrana by mohla argumentovat, že podpis vznikl později, než je uvedeno na časovém razítku, protože časové razítko mohlo být zfalšováno. Ovšem vy můžete argumentovat tím, že algoritmus, kterým bylo vytvořené časové razítko, nebyl prolomen. Tudíž nemohl nikdo zfalšovat časové razítko, tudíž je jasné, že je možné podpis ověřit k okamžiku na časovém razítku. Což by vám potvrdil i každý odborník z oboru, takže protistrana by se s tou námitkou moc daleko nedostala.
Jenže on nejspíš není žádný.
Papír může fungovat na principu "založ a zapomeň" a pak ho po šedesáti letech někdo vytáhne třeba kvůli restituci a dá se s tím pořád nějak pracovat.
S elektronickým dokumentem je to úplně stejné. U elektronického dokumentu můžete zjistit, že mu propadlo časové razítko, u papírového, že ho sežraly myši.
Takže počet 60 let starých dokumentů, které pečlivě uchováváte pro případ restituce, dědického řízení apod., je nula. Já jsem si to myslel, ale chtěl jsem vám dát šanci, ať to přiznáte jako chlap. Vy jste se rozhodl, že se radši budete tvářit, že nevíte, o čem je řeč – to je vaše volba.
Škoda. Já se těšil na historku, jak jste přišel k soudu, položil jste před soudce papír, prohlásil jste, že je šedesát let starý a že dokazuje, že jste zdědil Karlštejn. A soudce pokýval hlavou a pravil: „Hm, hm, papír, tož to musí být zaručeně pravé, o tom nelze pochybovat. Tož tady máte klíče od Karlštejna a až zase najdete nějaký papír, přijďte.“