Hlavní navigace

Tomáš Bella: čtenářské blogy jsou editorův sen

4. 11. 2005
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

Slovenský deník SME spustil ostrou verzi svého bloggerského projektu. Nejen svým redaktorům, ale i čtenářům umožňuje zřídit si blog - a tím to teprve začíná. Proč se do něčeho takového tradiční médium pouští, jaké z toho má výhody, co za to očekává a co to znamená? Dočkáme se něčeho podobného i na české internetové scéně?
Před rokem a půl jste si mohli na Lupě přečíst: „Na konferenci BloggerCon II. se objevil názor, že média by měla nabízet nejen blogy svých reportérů, ale dokonce i bloghosting pro čtenáře. Tím by měla okolo média vzniknout živá komunita a vztah mezi autorem (nyní aktivním) a čtenářem (mlčícím) by byl rovnoprávnější.“

Od té doby se opravdu několik médií pustilo do tvorby blogovacího systému pro své čtenáře. Odvahu sbírají hlavně menší a regionální média. Čtenářské blogy významně pomáhají serverům, jako jsou Bluffton Today, Denver Post či Lawrence.com.

Ambicióznější a riskantnější projekty vznikly ve dvou evropských celostátních denících – francouzském Le Monde a slovenském SME. Na Le Monde mohou blogovat jen předplatitelé deníku, jichž je kolem šedesáti tisíc, u SME si může zřídit blog kdokoli, kdo splňuje daná kritéria. Slovenský deník tak patří k celosvětově unikátním projektům.

Proč by to mělo bloggery zajímat?

Ne každý si myslí, že blogovat pod velkým médiem je chytrý nápad. Zvláště když se člověk podívá, s jakými problémy se Le Monde potýkal v době, kdy službu spouštěl. Novinám klesal náklad, musely propouštět, potýkaly se se skandály a přicházely o významné redaktory. Nezřídka tak můžeme narazit na názor, že bloggeři jsou naivky, kteří vyrábějí médiím návštěvnost, dávají jim informace, pomáhají jim prodávat inzerci a vůbec je tahají z bryndy.

Tomáš Bella, šéf projektu blog.sme.sk, to vidí jinak: „Zpočátku dáváme bloggerům víc než oni nám: dodáváme jim obrovské množství čtenářů. Noví bloggeři nás kromě toho stojí mnoho peněz, poněvadž jsou nároční na technickou podporu. Až postupně se začíná poměr vyrovnávat (u nejlepších autorů rychle, u mnohých slabších nikdy) a bloggeři přinášejí stejnou hodnotu, jako my jim.“

Uživatelé dostanou zdarma k dispozici redakční systém a prostor – tak jako je tomu u desítek jiných služeb. Co jinde nedostanou, je vysoká návštěvnost hned od vzniku blogu. Tato výhoda ovšem bude slábnout pod tíhou dlouhé řady nových a nových blogů. Výhod je víc: zápisky jsou podle svého zaměření odkazovány i z jednotlivých rubrik celého webu sme.sk vedle běžných novinářských textů, některé články vycházejí v pondělní tištěné příloze, jejich autoři dostávají honorář, osvědčení („VIP“) bloggeři mají slevy na předplatné či přístup do archivu.

Proč by to mělo zajímat noviny?

Mainstreamová média se nevěnují řadě zajímavých témat, jejichž jedinou nevýhodou je, že jejich půvab docení příliš omezený počet čtenářů. Jak píše Steve Outing z Poynter Institute for Media Studies, noviny s malou sportovní redakcí budou dost těžko zpravodajsky pokrývat ženský baseball nebo terénní běh, ale s pomocí „občanského bloggera“, který je vášnivým fanouškem takových disciplín, se jim podaří mezeru částečně zaplnit. Zrovna tak se SME alespoň z počátku snažil lanařit bloggery ze zajímavých oblastí (studenti biomechaniky, geochemie, futurolog, …).

Blogy se také hodí při neočekávaných zahraničních událostech. „Nejviditelnějšími příklady byly teroristické útoky v Londýně,“ vzpomíná Tomáš Bella. „Máme tam, tuším, osm aktivních bloggerů, z nichž tři okamžitě po události napsali své zážitky. Jedna autorka byla v těsné blízkosti výbuchů.“ Při registraci uživatelé vyplňují i své telefonní číslo, které se v takovém případě velmi hodí. „Redakce okamžitě všem telefonovala a zjišťovala další informace. Měli jsme tedy přímo na místě osm reportérů. To je pokrytí, které by si žádné noviny normálně nemohly dovolit.“

Blogy samozřejmě nepřinášejí exkluzivní informace každý den a ani není příliš zvykem, že by podstrkovaly kauzy novinářům či jinak ovlivňovaly dění. I když příkladů je řada a sám Tomáš Bella má vlastní zkušenost: „Na blogu jsem dvakrát kritizoval různé banky. V prvním případě pracovnici, kterou jsem zmiňoval, hned propustili. Také máme bloggera, který píše o chybách v dopravním značení a z policie i místních úřadů mu už psali, že jeho blog pozorně sledují.“ Bloggera, který se věnoval kritice SME, rovnou zaměstnali.

Projekt se na přímo nezaměřuje na tzv. občanskou žurnalistiku, jakou se proslavil třeba server OhmyNews. Lidé zatím nemají zájem psát o lokálních událostech. „Uvažujeme o tom, že umožníme v rámci blogů napsat článek i lidem, kteří chtějí poslat jen jeden text – to by mohlo občanskou žurnalistiku víc nastartovat,“ upozorňuje ovšem Tomáš Bella.

Blogy jako past

SME dává lidem k dispozici svou značku. To je výhoda, a zároveň i jedno ze slabých míst. Například po přečtení článku z týdeníku Forbes máte pocit, že byste klidně rádi odjeli do epicentra ptačí chřipky, hlavně když široko daleko nebude žádný blogger. Bloggeři umí být nezodpovědní, nepoučitelní, paranoidní a když je jich hodně, špatně se hlídají.

SME se brání zpřísněním pravidel. Zájemce musí vyplnit detailní formulář, kde mimo jiné vysvětlí, o čem chce blogovat, musí psát pod vlastním jménem (až na pár výjimek), musí mít na webu svou fotografii a souhlasit s kodexem služby.

Pomáhá jim také komunitní duch projektu. „Mezi bloggery si vybíráme lidi, kteří jsou podle nás zodpovědní, respektovaní jako dobří autoři a zároveň jsou duchovně spříznění se SME. Z těch se stávají dobrovolní administrátoři,“ vysvětluje Tomáš Bella „samoregulační systém“. Jen tři ze sedmi správců jsou zaměstnanci SME. K problematickému článku se prý dostanou během pár minut. Žaloby či spory kvůli zápiskům na blozích se tak deníku zatím vyhýbají.

Jenže problémy mohou přijít od samotných bloggerů. Jeden z nich mluví o žalobě a několik blogů se velmi kriticky vyjadřuje o způsobu, jakým SME s blogy a bloggery nakládá. Alexej Lešník má dokonce v podtitulku blogu text: O podvodnících, nečinnosti orgánů činných v trestním řízení, bloževicích, kteří na Slovensku vládnů, o farizejích, cenzorech v redakci SME typu Varjanová, Bella… V jednom z jeho zápisků se například tvrdí, že bloggeři se na společném setkání báli mluvit negativně o Tomáši Bellovi, jelikož by je mohl stihnout trest v podobě stažení jejich článků z titulní strany blog.sme.sk. Uživatelů, kteří měli konflikty se správci, je více, a například Jakub Kráľ raději přešel k jiné službě.

Zřejmě všechny spory mají základ v nedorozumění. Uživatelé si zvykli, že titulka blog.sme.sk je jejich, a pokud se tam nevidí, hledají viníka. Příčina přitom může být v jejich porušení kodexu. Situaci může také vyostřit „netakticky“ tvrdé vyjádření či chování správců.

Jak se zvyšuje počet uživatelů, přestává také být možné, aby byl každý blog odkazován z titulní stránky a aby se tam „protočil“ i každý nový příspěvek. Někteří to považovali za své nedotknutelné právo a těžko se se změnou smiřují. Absolutní rovnost všech blogů je nemožná. Musí se mezi nimi vybírat dle relevance (např. poezie tak postupně z titulky mizí) a kvality. Kvalita je subjektivní měřítko, a tedy potenciální příčina sporů.

Vlnu kritiky zevnitř může vyvolat i případné zavedení reklamy. Ta se na blozích zatím objevila jen dvakrát, a to ve speciálních případech, kdy klient výslovně žádal, že chce svou inzerci zaměřit na blog.sme.sk. Negativní reakce se samozřejmě objevily. „Bloggeři jsou na reklamu citliví. Při jejím prvním užití se objevily výhrady, že chtějí podíl z reklamy. Ty jsme utišili informací o tom, jakou finanční ztrátu blogy generují a zda chtějí podíl i z ní,“ vtipkuje Tomáš Bella. S reklamou projekt zatím moc nepočítá.

Blogy do každých novin?

Díky SME a samozřejmě i řadě dalších služeb se blogy na Slovensku dostávají do zajímavé pozice. Slovenský ministr vnitra například řekl, že ze všech médií čte nejčastěji právě blogy. Pustí se tedy do podobného projektu i další média? Tomáš Bella by jim to jistě doporučil. „Teď mi připadá nepochopitelné, jak to že to dávno nenapadlo všechny ostatní a že už to nedělají. Je to prostě dobrý koncept – spojit blogy s tištěným médiem, které je silné na Internetu. Ukázalo se, že pro lidi jsou diskusní příspěvky k jejich článkům obrovská hodnota a jsou kvůli nim bez problémů ochotni psát zadarmo. A pro noviny je fantastické, že mají stovky autorů, kteří píší o tisícovkách témat, které není třeba objednávat a ani dopředu určovat a až zpětně si mohou vybírat z množství textů (na které mají výhradní práva) ty nejlepší rozinky. Takový systém je sen každého editora. Nemusíš autory odmítat ani je pracně zkoušet, jednoduše je necháš psát na web a uvidíš, zda za něco stojí a zda je chceš použít.“

UX DAy - tip 2

Stejný systém by se teoreticky mohl objevit i v Česku. Vydavatelství deníku SME Petit Press, a.s. má stejného vlastníka jako síť regionálních deníků Bohemia a Moravia z vydavatelství Vltava-Labe-Press. To dokonce zpočátku projevilo zájem, ale k bližším jednáním nakonec nedošlo. Tomáš Bella nepředpokládá, že by se do tohoto nejistého byznysu vrhlo mnoho více mediálních společností. „Vzhledem k absolutně nepředvídatelné úspěšnosti to určitě nebude masový nástup blogů do tradičních médií.“

Vypadá to, že samotná idea je dobrá a důvtipná, ale úspěšné provedení je oříšek, který leckdo raději nechá nerozlousknutý.

Uvítali byste spuštění podobné služby českým mainstreamovým médiem?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je učitel, student, konzultant a odborník online žurnalistiky.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).