Stalo se: český Senát chce zakázat (stránkované) porno

Při psaní této pravidelné pondělní rubriky (seriálu Stalo se) mne v poslední době začíná jímat skepse. Místo tradičních internetových a telekomunikačních témat se hlavním tématem stále častěji stává nějaká šílenost, která přímo či nepřímo zavání snahou omezit Internet, dostat ho pod kontrolu či nějak zregulovat.

Nejinak je tomu i dnes, kdy budu psát o nejnovějším návrhu na zavedení cenzury Internetu. Tentokráte dokonce tuzemské provenience, v podobě senátního návrhu na novelizaci tzv. herního zákona (zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách). Již ve čtvrtek 8. ledna jej senátoři – navzdory původním předpokladům – přece jen schválili, a tak tento návrh nyní  leží v Poslanecké sněmovně.

Teprve v závěru minulého týdne ale na celou kauzu upozornila tuzemská média (jako první zřejmě Technet). Následně se tématu chytla i masovější média, a okamžitě se objevily i první záporné reakce, včetně výzev k vyjádření nesouhlasu, adresovaných poslancům i senátorům.

Média se také začala dotazovat autorů senátního návrhu, kdo z nich přišel s nejvíce kontroverzním požadavkem na blokování veškeré pornografie na Internetu. A hned došlo k velmi zajímavému efektu: nikdo z těch, kteří jsou pod návrhem podepsáni, se k autorství nehlásí.

Odkud vítr vane?

Ačkoli je to tak mnohde prezentováno, nynější návrh senátorů není zcela nový, ale má delší historii. Vezměme to proto popořadě, ať známe celý kontext. A také významné souvislosti, zejména s problematikou sázení po Internetu. Protože právě ta je místem, „odkud vítr vane“.

Vše začalo prvním návrhem na novelizaci herního zákona, který v roce 2005 připravilo ministerstvo financí. V něm se Internet ještě moc neřešil. Stejně jako v prvním senátním návrhu novely téhož herního zákona, který v reakci na ministerský návrh připravili senátoři. Především pak senátor Josef Novotný, podepsaný pod návrhem jako hlavní autor. Ani jeho návrh se ale Internetem ještě moc nezabýval – a v Senátu se ho nepodařilo prosadit.

Pak to ale přišlo: v roce 2007 připravilo ministerstvo financí druhou verzi novely herního zákona, a v ní už se Internetem ve vztahu k sázení explicitně zabývalo. Dokonce tak explicitně, že dospělo k požadavku následujícího znění, který měl být vsunut do zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti:

Provozovatel elektronických prostředků je povinen zajišťovat nemožnost připojení uživatele ke stránkám elektronických prostředků:

1.  nabízejícím a umožňujícím účast na licencovaných hrách podle zvláštního právního předpisu prostřednictvím sítě Internet, a

2.  podporujícím jiné zakázané služby a činnosti včetně reklamy na takové služby a činnosti.

Kde je problém?

Když jsem o tom v roce 2007 psal zde na Lupě a podruhé podrobněji, v článku Bude cenzura jednou ze služeb informační společnosti?), dovolil jsem si upozornit na několik důležitých skutečností.

Jednak na to, že uvedený požadavek jde zcela proti duchu principu, že internetoví provideři nejsou odpovědní za obsah, který skrze jejich sítě protéká. Což mimo jiné zakotvuje i zmiňovaný zákon 480/2004 o některých službách informační společnosti – takže uvedená vsuvka by do něj vlastně zanesla zásadní vnitřní rozpor. Navíc je třeba mít na zřeteli, že dosavadní znění zákona č. 480/2004 striktně vychází z pravidel EU. Požadavek ministerstva financí by tak byl v rozporu i s evropskými pravidly.

Druhý aspekt je možná ještě závažnější: pokud by uvedená povinnost skutečně byla ustanovena, pak by „provozovatelé elektronických prostředků“ museli nějak hodnotit obsah, dostupný skrze jimi nabízené připojení, vybírat mezi ním určitou podmnožinu („nabízející a umožňující účast na licencovaných hrách …“, a „podporující jiné zakázané služby a činnosti ….“) a tu blokovat („znemožňovat připojení uživatele“). To se běžně označuje jako cenzura. A v civilizovaných zemích se cenzura zakazuje.

Nebo jiný, spíše formální aspekt: když už chtějí navrhovatelé někomu uložit nějakou povinnost, měli by to alespoň umět  naformulovat, tak aby jejich požadavku bylo rozumět. Teď nenarážím na samotný obsah požadavku, ale jen na formu: naše legislativa sice zná pojem „elektronický prostředek“, jako zastřešující termín pro sítě elektronických komunikací a služby elektronických komunikací – ale nezná pojem „stránka elektronických prostředků“.

Jistě, navrhovatelé měli asi na mysli webové stránky, a jen se neuměli vyjádřit. V nějakém novinovém článku by to asi tolik nevadilo – ale v zákoně to už vadit musí. Jinak si pod tím může každý představovat, co ho jen napadne, dokud soud následně nerozhodne o správné interpretaci. A podle čeho vlastně? Jak se soud dozví, co bylo původním záměrem navrhovatelů? Neměli třeba na mysli stránky teletextu? Ty jsou číslovány, dá se jimi listovat, dají se dělat přehledy existujících stránek atd.

Kdo tam propašoval pornografii?

Zdůrazněme si ale, že výše popisovaný požadavek na cenzurování Internetu, pocházející od ministerstva financí,  byl jen jakýmsi vedlejším produktem jednoho z hlavních záměrů celé novely, kterým (původně) byl zákaz internetové sázení. A když už novela chtěla toto učinit, rozhodla se zákaz rozšířit i na informování a propagování zakázaného ovoce. A jakoby nádavkem, „když už jsme u toho“, chtěla novela vyčistit internetový Augiášův chlév ještě i od podpory všeho ostatního, co je „nějak jinak zakázáno“.

Co kolem internetového sázení následovalo, bylo zde na Lupě probíráno již mnohokrát: ministerstvo financí tak dlouho váhalo s vydání vlastní novely herního (nebo snad: čekalo?), až pěti tuzemským žadatelům udělilo na 10 let licenci na internetové kurzovní sázky. Zdálo se, že je vše jasné.

Jenže v mezidobí nelenili ani senátoři. Již v dubnu 2008, kdy resort financí ještě stále váhal a navenek signalizoval spíše tendenci k zákazu internetových sázek, připravil tehdejší senátor Josef Novotný (a několik jeho kolegů) druhou verzi své (tj. senátní) novely herního zákona. A její obsah v mnohém čerpal z návrhu ministerstva financí, zejména pokud jde o snahu celkově zakázat internetové sázení. Nicméně v některých aspektech se s ním zase rozcházel. Například už jen ve struktuře: zatím finance navrhovaly dva samostatné zákony (jeden se samotnou novelou herního zákona a druhý s navazujícími novelami ostatních zákonů), senátoři dali vše do jednoho celku.

Některé věci ale senátoři opsali od ministerských úředníků slovo od slova. Včetně výše zmiňované vsuvky do zákona č. 480/2004 o některých službách informační společnosti. Nicméně jednu změnu tam přece jen senátoři udělali – vsunuli ještě požadavek na blokování pornografického obsahu. A dali jej dokonce na první místo:

Provozovatel elektronických prostředků je povinen zajišťovat nemožnost připojení uživatele ke stránkám elektronických prostředků

a/ s pornografickým obsahem,

b/ nabízejícím a umožňujícím účast na loteriích a jiných podobných hrách podle zvláštního předpisu prostřednictvím sítě internet, a

c/ podporujícím jiné zakázané služby a činnosti včetně reklamy na takové služby a činnosti

Když se dnes média ptala, kdo že to tam vsunul požadavek na blokování pornografického obsahu, nikdo se k tomu nehlásil. Například ČTK k tomu uvedla:

Ke vsuvce o zákazu pornografie se podle deníků nikdo ze 12 senátorů, kteří novelu podepsali, nehlásí. Hlavní autor – bývalý senátor Josef Novotný – tvrdí, že nemá tušení, jak se odstavec o zákazu pornografie na internetu do zákona dostal. „Já jsem se toho závěrečného projednávání neúčastnil detailně. Jestli tam někdo takovou pozměňovací věc dal, tak to tam dal schválně. Já myslím, že to v původní verzi nebylo,“ řekl.

Pana Novotného lze ale snadno vyvést z omylu. Stačí na to jeden pohled do původního návrhu, tak jak visí na webu Senátu.

A pokud by snad někdo namítal, že zde visí nikoli původní, ale finální návrh, již se zapracovanými  aktualizacemi, které se měly objevit až na poslední chvíli, pak se stačí podívat na web Sněmovny: tam už je návrh aktualizovaný. Pozná se například podle navrhovaného data účinnosti: původně to mělo být k 1. lednu 2009, nově až k 1. lednu 2010. 

První zmínky

Pokud by snad někdo byl stále ještě na pochybách ohledně načasování změn, pak stačí použít Google a podívat se, zda na vsuvku o blokování pornografického obsahu  neupozornil někdo již dříve.

A pravdou je že upozornil: již v říjnu loňského roku vyšel ve Strategii článek advokáta Filipa Wintera, s příznačným názvem „Co se skrytě děje v legislativě“. Přístup k tomuto článku je pouze pro předplatitele, a tak si ho musíte přečíst jinde. Ocitujme si z něho:

… pěkný paragraf měl přibýt také v antispamovém zákoně, který by měl provozovateli elektronických prostředků ukládat povinnost „zajišťovat nemožnost připojení uživatele ke stránkám elektronických prostředků s pornografickým obsahem, nabízejícím a umožňujícím účast na loteriích a jiných podobných hrách podle zvláštního předpisu prostřednictvím sítě Internet, a podporujícím jiné zakázané služby a činnosti včetně reklamy na takové služby a činnosti“.

Kromě obsahové spornosti až protiústavnosti obou těchto zákazů (banka má kontrolovat, komu platím, pornografie není zakázaná, a pak ten strašný pojem – jak vystřižený z nejhorších totalitních paragrafů – „podpory zakázaných služeb a činností“) vyniká text návrhu zákona také nepochopením prostých technologických faktů moderní společnosti.

K hodnocení pana Wintera se rád připojím. A dovolím si přidat ještě jeden laický pohled na právní aspekt celé záležitosti: že zákonodárci zde zase něco požadují,  aniž by se vůbec zamýšleli nad tím, jak je možné jejich požadavek naplnit, resp. zda je to vůbec možné. Až dosud jsem si myslel, že je to jen jejich chybou, ale právě zde se ukázalo, že to mohou dělat i záměrně. Třeba článek Technetu cituje exsenátora Martina Mejstříka jako jednoho ze spoluautorů návrhu:

Podle jednoho z autorů zákona Martina Mejstříka technické problémy blokace návrh neřeší. "Ve vyspělých zemích je to otázka pro exekutivu (u nás MF ČR) …“.

Pokud takto naši zákonodárci uvažují a jednají, pak se asi nelze divit tomu, jak špatné máme zákony.

Na druhou stranu to zase může být výhoda – pro toho, kdo hodlá zákony obcházet. Třeba i zde: když zákonodárci použili zcela nestandardní a v legislativě neznámý pojem „stránky elektronických prostředků“, alespoň podle mého názoru tím prokázali, že netuší, jak se dnešní obsah (a to nejen ten pornografický) v praxi šíří. A vlastně tím sami sabotovali svůj vlastní záměr.

V něčem mi to připomíná nedávný případ s blokováním Wikipedie: tam se organizaci Internet Watch Foundation nelíbil jeden obrázek, vložený do nejméně jedné stránky Wikipedie. A jelikož IWF nedocenila rozdíl mezi obrázkem a stránkou, dala na svůj blacklist onu stránku, do které se obrázek vkládal. Samotný obrázek už nikoli, a ten tak zůstal nadále přístupný a mohl se zobrazovat i na dalších stránkách.

Pokud by v rámci tuzemské popisované úpravy někdy došlo k tolik potřebnému vymezení základních pojmů a ke ztotožnění „stránek elektronických prostředků“ s WWW stránkami (nejspíše), stejně by zůstaly stranou obrázky jako takové. A také samotné soubory se statickými obrázky či živými klipy, filmy apod. Nemluvě již o streamovaném videu, které by jako takové také nespadalo pod „stránky elektronických komunikací“. Takže porno na Internetu by mohlo žít vesele dál. Jen by nesmělo být přímo vkládáno do WWW stránek.

Nechci zde dále rozvádět, v čem všem je citovaný návrh přinejmenším problematický. Pro čtenáře Lupy by to nejspíše bylo nošením dříví do lesa, protože stejné argumenty zde zazněly a byly diskutovány již vícekrát, v souvislosti s jinými návrhy na cenzuru a blokování obsahu na Internetu. Od hodnocení obsahu a rozhodování o tom, co konkrétně by mělo být blokováno, až po technickou realizaci blokace. Nemluvě již o samotném principu: proč by měla být pornografie (která sama o sobě není zakázaná, viz výše citovaný názor právníka) znepřístupněna všem, včetně dospělých?   A proč pouze přes Internet, zatímco třeba v televizi (na prémiových kanálech) bude moci být dosti tvrdé porno vysíláno nadále, ve večerních hodinách?

Co bude dál?

Spíše se zastavme u dalšího osudu návrhu, který Senát již schválil, a který tudíž postupuje k projednání do Poslanecké sněmovny. Vlastně sem už dorazil, a je zařazen jako sněmovní tisk č. 722. Zatím ale nebyl ještě projednáván.

Jakou šanci má  tento senátní návrh, že Sněmovnou úspěšně projde? Připomeňme si, že i v Senátu se spíše očekávalo, že neprojde – ale nakonec přeci jen prošel. Samozřejmě přitom šlo hlavně o sázení jako takové, a o Internet jen v souvislosti se sázením po Internetu.

Základní pointu docela trefně vystihl při projednávání senátor Jaroslav Kubera:

Tento zákon jde do Poslanecké sněmovny, takže ať ho schválíme, jak ho teď schválíme, nic se nestane, protože sněmovna nepochybně internetové sázky vyřadí. Pokud tedy máte chuť ho schválit, tak alespoň v tuto chvíli, když mají firmy licence, vyřaďte nějakým pozměňovacím návrhem zákaz hraní na internetu.

Zákaz hraní a sázení po Internetu však v senátním návrhu zůstal, a o jeho ponechání či vyjmutí tak budou rozhodovat až poslanci. Pokud by jej v návrhu ponechali a ten se stal zákonem, pak by (alespoň podle mého názoru) došlo k paradoxní situaci právě u kurzových sázek po Internetu: ty byly v mezičase ministerstvem financí legalizovány. Ovšem nový zákon by nařizoval blokování WWW stránek těchto služeb, resp. požadoval nemožnost přístupu k nim.

Takže pokud poslanci budou chtít posvětit již povolené kurzovní sázky po Internetu, měli by odstranit i uvedený požadavek na jejich blokování. Snad i včetně nedomyšleného požadavku na paušální blokování jakékoli pornografie.

Na českém Internetu se mezitím objevují první protesty. Jako například tento, který vyzývá k apelům na vlastní poslance a nabízí za tímto účelem vzor emailu, který stačí jen podepsat. Protestní skupina vznikla i na Facebooku, a určitě budou existovat i nějaké další aktivity, které jsem nestihl zaznamenat.