Zemřel Ladislav Zajíček

Nestává se často, abychom se z televizních obrazovek dozvídali o úmrtí našeho kolegy. Proto nás přimrazilo, když v sobotu večer v pořadu Katovna Vladimír Just a Jan Rejžek oznámili, že o sobotním odpoledni podlehl své nemoci přispěvatel Lupy a svérázná postava českého Internetu Ladislav Zajíček, kterého si možná pamatujete jako autora kontroverzních komentářů zabývajících se otázkou lidských práv v oblasti Internetu a IT (viz SSSCA – Orwellův zlý sen se naplňuje, Softwarová paranoia: Americký software zakázán v Německu, Microsoft: Bezplatný otevřený kód ohrožuje USA apod.). Jeho články pravidelně patřily na Lupě k nejčtenějším a nejdiskutovanějším především proto, že Ladislav Zajíček byl ochoten „do roztrhání těla“ bojovat za své názory a přesvědčení a jen velmi nerad ustupoval z pevně zakopaných pozic, což pod jeho články často zavdávalo příčinu k nejrůznějším slovním přestřelkám apod.

Do povědomí uživatelů Internetu a IT vstoupil Ladislav Zajíček jako předseda Svazu uživatelů výpočetní techniky a šéfredaktor jeho klubového zpravodaje – měsíčníku Bajt, věnovaného právě výpočetní technice. Zde Ladislav Zajíček poprvé propadl kouzlu Internetu. Jakmile Bajt přestal v důsledku nedokončeného vydání vycházet, přesunul se Ladislav Zajíček z materiálního světa papíru na nemateriální Internet a začal vydávat News on 'Net, denní zpravodaj ze světa informačních technologií a vědy. Počátkem letošního roku proměnil dosud spíše e-zine v regulérní webmag Netem, jenž byl založen na principech zahraničního magazínu Slashdot, který obdivoval. Ať už psal kamkoli, jeho články byly vždy „nekompatibilní“ s většinovým názorem – možná si vzpomínáte na odsudek iniciativy Internet proti monopolu či postoje k útoku Spojených států na Afghánistán prezentované v České televizi.

Přestože většina čtenářů Lupy má Ladislava Zajíčka neodmyslitelně spjatého s českým Internetem, jeho renomé pochází z doby z internetového hlediska „prehistorické“, kdy založil Sekci mladé hudby (dále SMH) – neplést s Jazzovou sekcí, jíž byla SMH protikladem – a pořádal koncerty na Baráčnické rychtě. SMH organizovala koncerty, různé umělecké kurzy, literární a filosofické přednášky, vydávala své informační bulletiny, plakáty a v neposlední řadě též knihy. Opustil studia na Českém vysokém učení technickém, aby pomohl v dobách zatuchlého socialismu „pohnout časem“. Začal se zajímat o bigbeat, stál u zrodu věhlasného strahovského studentského klubu číslo jedna, založil časopis Kruh, při SMH vydával četné publikace, v nichž se mohli profilovat autoři, kteří jinde měli problémy, jako např. Lubomír Dorůžka, Jiří Dědeček, Jan Rejžek apod.

Ladislav Zajíček bydlel i pracoval ve sklepě neboli noře ve Všehrdově ulici (jíž později vyměnil za kancelář PVT), kde se živil tatrankami a kde měl i školu, která vzdělávala lidi např. v hudební publicistice. Bylo zde také jedno z prvních videí, kde se pouštěly tehdy nedostupné filmy. Tak se k nám třeba mohl dostat pinkfloydovský The Wall, rok po uvedení v západních kinech, film Woodstock o nejslavnějším rockovém festivalu, Easy Rider a některé československé tresorové filmy z 60. let. Probíhaly tu také v té době zcela unikátní počítačové kurzy. Ladislav Zajíček nikdy nebyl zaměstnán v socialistickém slova smyslu, nikdy nic nevlastnil a podle svých slov „nestihl zasadit strom, ani postavit dům“. Měl jen dceru, s jejíž matkou se rozešel, a dcera se mu ztratila z očí. Ale přesto, že dívka žije v Americe, našel ji po Internetu. Ladislav Zajíček pomáhal podle svých slov vést lidi k „zodpovědné svobodě“.