ČT a ČRo mají k vládnímu zákonu o veřejnoprávních médiích deset zásadních výhrad

Český rozhlas společně s Českou televizí sepsal deset konkrétních právních nedostatků vládního návrhu zákona o médiích veřejné služby. 

Za nejzávažnější problém obě média považují, že návrh fakticky ruší jejich stávající zákonné zřízení, aniž by zajišťoval právní kontinuitu. Platné zákony založily ČT a ČRo jako právnické osoby hospodařící s vlastním majetkem. Nová úprava jejich existenci pouze deklaruje za použití neurčitých pojmů jako „právnické osoby veřejného práva“ či „samostatné veřejnoprávní instituce“. 

Nejasná zůstává také další platnost kodexů, statutů a memorand. Návrh neurčuje, zda tyto dokumenty automaticky zanikají, ani nestanoví lhůtu pro přijetí dokumentů nových. Navíc si v této věci předložený zákon odporuje, když na jednom místě říká, že kodex schvalují mediální rady, zatímco na jiném místě uvádí, že ho rady předkládají ke schválení Poslanecké sněmovně.

Kritika míří i na definování nezávislosti, které je v návrhu rozptýlené a vzájemně rozporné. Na jednom místě zákon zakotvuje nezávislost na přímém vlivu státu, jinde jen na výkonné moci, na dalším místě ukládá oběma médiím postupovat nezávisle a nestranně bez bližšího určení. Návrh podle ČT a ČRo opomíjí řadu dalších nežádoucích vlivů, od samosprávy a komerčních subjektů až po politické strany.

Závažný vnitřní rozpor se týká i pravomocí mediálních rad. Návrh na ně přenáší odpovědnost za obsah vysílání, zároveň však zachovává zákaz přímého zásahu rad do výroby a vysílání pořadů. Rady tedy mají odpovídat za něco, do čeho nesmí zasahovat, což je situace, která podle obou institucí vytváří přímý prostor pro tlak na redakční rozhodování.

Sporné je také financování. Návrh sice zakotvuje roční příspěvek ze státního rozpočtu, chybí ale stanovení způsobu a termínu jeho vyplácení. Nově také umožňuje financování z darů, grantů a příspěvků třetích osob (firem, obcí, krajů i soukromých dárců). ČT a ČRo varují, že takové nastavení otevírá cestu vlivu dárců na obsah vysílání a trvají na „pevném, transparentním a předvídatelném financování“. 

Samostatné výhrady se týkají požadavku zveřejňovat u soukromých dárců vedle jména a příjmení i datum narození. To instituce považují za nepřiměřený zásah do soukromí, který je navíc v rozporu s GDPR.

Výhrady se dotýkají i vymezení samotné veřejné služby. Návrh ruší oprávnění využívat kmitočty přidělené pro šíření vysílání a zcela opomíjí audiovizuální služby na vyžádání i další nové vysílací technologie.

Z výčtu úkolů veřejné služby mizejí regionální studia, zahraniční zpravodajská síť, povinnost vyrábět publicistické pořady nebo pořady pro děti a mládež. 

Návrh navíc zakotvuje hierarchii funkcí veřejné služby, v níž zpravodajství, vzdělávání a kultura stojí nad zábavou, aniž by určoval, jak tuto prioritizaci v praxi provádět. To je podle obou médií v rozporu s evropskou legislativou, která veřejnoprávním médiím ukládá povinnost „informovat, vzdělávat a bavit“.

Prohlášení zmiňuje také proveditelnost některých nových povinností. Zavedení titulkování nebo tlumočení do znakové řeči pro kompletní rozhlasové vysílání ČRo označuje rozhlas za v praxi nerealizovatelné.

ČT a ČRo vyzývají vládu, aby případné změny, zamýšlené především jako přechod od poplatků ke státním dotacím, zpracovala formou novely stávajících zákonů. Zcela nový zákon podle nich „zásadním způsobem nabourává stávající funkční systém“ a „zdaleka nedosahuje kvality stávající právní úpravy“.