Výrobce luxusního zboží může zakázat jeho prodej na Amazonu, řekl soud

No a co ?

Dvě firmy mezi sebou si něco dohodly a svobodně tu smlouvu uzavřely a teď je haló proto, že jedna z těch firem chce po druhé, aby to dodržovala ? Na tom není nic zvláštního.

Zvláštní by bylo, kdyby ten řetězec firem byl výrobce - distributor - nějaká třetí firma, která by to teprve na tom Amazonu prodávala a pokud by výrobce žaloval tu třetí firmu. Protože mezi výrobcem a tou třetí firmou není žádný smluvní vztah a teprve pokud by existoval rozsudek který by zabránil té třetí firmě prodávat to na Amazonu, můžeme se začít bavit o tom, že je omezen nějaký volný pohyb a prodej zboží v EU. Ale to se podle mě nikdy nestane.

Soudní dvůr EU zase dělá paskvily. Co to je ten bod i)? Kdo bude rozhodovat co je už luxusní zboží a proč by to vůbec někdo rozhodovat měl? Je to prostě smluvní vztah, který takový prodej zakazuje a je jedno, jestli jde o kosmetiku nebo toaletní papír, pokud to výrobce nechce a distributor se k něčemu podpisem smlouvy zaváže, tak to musí dodržet. Když se mu to nelíbí, tak ať prodává jiné zboží.

zdejsi nazory prameni z naproste neznalosti fungovani trhu v EU ohledne pohybu zbozi a sluzeb. Je mylna predstava, ze v EU je volny pohyb zbozi a sluzeb absolutni. Naopak EU pravo ma tzv. blokove vyjimky, ktere umoznuji omezovat pohyb zbozi tak, aby byl rizeny napr. vyrobcem, nebo drzitelem prav apod.

U luxusniho zbozi je v absolutni vetsine pripadu zbozi distribuovano prave pod blokovou vyjimkou v ramci tzv. selektivni distribucni site. Ta umoznuje, aby znacka zasahovala do toho jak se zbozi bude v EU prodavat. A v ramci teto selektivni site plati jina pravidla, nez mimo ni. Jde napr. o to, ze clen teto site nemuze zbozi prodat v ramci B2B jinemu subjektu, ktery neni clenem stejne selektivni site. Jednoduse receno, firma v teto siti muze prodat jen jine firme, ktera ma taky s danym vyrobcem stejnou smlouvu. Tudiz myslenka, jak to prodam dale a ten to pak nekde proda neni moc realna, jelikoz sankce jsou za to pomerne zasadni.

Tudiz to neni o luxusnim zbozi jako takovem, to opravdu zakony neresi, ael v ramci blokovych vyjimek a vybranych distribucnich systemu lze omezit to, kde bude zbozi prodavano. Tim se totiz nyni obchazelo prave to omezeni v nemoznosti prodat zbozi firme mimo distribucni sit.

A je jen dobre, ze zakony umoznuji smluvni podminky, ktere mohou omezit nakladani se zbozim. Pokud se to samozrejme nekomu nelibi, nemusi se do takove distribuce zapojovat. Ale jsem-li majitel produktu, pak bych mel mit pravo rozhodnout jak se bude a nebude prodavat a pokud to nekomu nevyhovuje, necht jde k nekomu jinemu.

Jenomže on ten dealer taky nakupuje. Od výrobce. A to zcela tržně. Vybírá si dodavatele a jeho zboží podle kvality, značky, ceny a podmínek ve smlouvě.

Bylo ve smlouvě omezení distribučních kanálů? Bylo.
Četl prodejce před podpisem smlouvy, co v ní je? Četl, a patrně to dal i právníkovi, který řekl, že je to OK.
Podepsal prodejce tu smlouvu dobrovolně? Jo, protože usoudil, že se mu i s tímhle bodem prodej zboží vyplatí. Jinak by asi podepsal smlouvu s jinou značkou, nebo naznal, že na ten kšeft nemá a prodával něco jinýho.

To je ta samá situace, jako když třeba Apple požadoval, aby jeho přístroje byly vystavovány odděleně od ostatních. Prostě výrobce dal ve smlouvě omezení prodejci, ten je dobrovolně akceptoval a teď má problém dodržet smlouvu, tak se dotčená strana jejího dodržení dožaduje u soudu.

Cehoz ovsem dotcena firma muze snadno docilit kuprikladu tak, ze si sama (pripadne jeji majitel) zalozi firmu dalsi, a te bude nakoupene produkty preprodavat. Pricemz tento obchod bude defakto pouze virtualni, fyzicke zbozi se pri nem vubec nepohne.

Ostatne, mnohe subjety to takto z mnoha ruznych duvodu delaji zcela bezne - kuprikladu existuje firma zaobirajici se vyhradne velkoobchodem, a vedle ni jina, zaobirajici se maloobchodem. Produkt vam prijde ze stejneho skladu pripadne vam jej prinese stejny skladnik, jen fakturu dostanete s jinou hlavickou.

Volný trh, volný obchod, to asi už v EU neplatí.