Hlavní navigace

Vysílací rada definitivně prohrála soud s Jaromírem Soukupem

Sdílet

Filip Rožánek 1. 10. 2020

Majitel a ústřední moderátor TV Barrandov Jaromír Soukup definitivně zvítězil v právní bitvě s Radou pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV). Po rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (NSS) nemusí Barrandov platit pokutu 400 tisíc korun za pořad Kauzy Jaromíra Soukupa, který rada považovala za neobjektivní a nevyvážený.

Z rozsudku naopak vyplývá, že rada teď bude muset před pokutováním za neobjektivitu a nevyváženost zdůvodňovat, v čem konkrétně byly odvysílané informace lživé nebo překroucené. Státní úřad před časem upozornil, že taková právní konstrukce by posunula roli regulátora televizního a rozhlasového vysílání k jakémusi „arbitrovi pravdy“. Na to ovšem nemá ani adekvátní aparát.

Ve sporném vydání pořadu se moderátor věnoval problematice působení nadnárodních společností v ČR a dotační a investiční politice. V průběhu prezentoval data vztahující se zejména ke společnosti Škoda Auto, např. „za stejné období dostala Škodovka z našich daní 4,6 miliardy“ nebo „Loni slíbila vláda na silnice a další věci pro Škodovku u jejího dalšího závodu v Kvasinách 5,6 miliardy korun“. Podobných výroků se dopustil moderátor několikrát. V pořadu nebyl v žádném případě uveden zdroj dat a Škoda Auto nedostala žádný prostor k vyjádření.

„[V rozhodnutí vysílací rady o pokutě] je uvedeno celkem 13 výroků moderátora, které zazněly v pořadu. U každého výroku je vskutku uveden krátký komentář (RRTV), ve kterém uvádí, proč jej považuje za problematický. Řada z těchto 13 výroků však má jen mlhavý vztah k důvodům, pro který byla TV Barrandov potrestána (tedy jednostrannost moderování a prezentace předem jasného postoje, chybějící vyjádření dotčených osob a nejasnost zdrojů informací),“ upozornil Nejvyšší správní soud.

Soud podotknul, že rada v rozhodnutí třeba vyčítá Soukupovi urážlivé a neetické komentáře, ale v samé podstatě pokutovaného přestupku přitom zahrnuté nejsou, takže není jasné, jak s celou věcí tento postřeh vysílací rady souvisí.

Nejvyšší správní soud čte charakteristiku pořadu Kauzy Jaromíra Soukupa jako nadsázku – průměrný divák si přece nemůže myslet, že moderátor (a generální ředitel v jedné osobě) je vševědoucí, ‚zná pravdu‘ a má na každé téma univerzálně platnou odpověď. Jestliže jde o pořad publicistický, jistě mu nelze ani vyčítat, že předkládá ‚předem zformulovaná stanoviska‘. To je přece vlastní všem publicistickým pořadům,“ namítl soudce.

Na publicistiku jsou podle soudu kladeny nižší nároky v oblasti objektivity a vyváženosti než v případě zpravodajství. „Bylo by nadbytečné, aby žurnalista uváděl přesné zdroje svých informací i tam, kde jde o informace pro běžného diváka snadno dohledatelné (typicky jednoduchým zadáním do webového vyhledávače, lidově řečeno tedy informace, které lze snadno ‚vygooglit‘). Právě naopak, přehnaný důraz na uvedení zdroje pro každou jednotlivou informaci, i tu snadno dohledatelnou, by mohlo divákovi srozumitelnost pořadu ztížit,“ dodává soud.


Repro: TV Barrandov

Soudce Zdeněk Kühn se ztotožnil s názorem Městského soudu v Praze ohledně posuzování pravdivosti odvysílaných informací. 

Jakkoliv se občas uvádí, že dnešek je dobou ‚post-faktickou‘, NSS je přesvědčen, že na správnosti (a tedy pravdivosti) informací i dnes záleží. NSS proto souhlasí s městským soudem, že otázku, zda TV Barrandov porušila povinnost poskytovat objektivní a vyvážené informace, nelze komplexně posoudit, pokud RRTV zcela ignoruje (tvrzenou) pravdivost sporných informací. Nelze jistě spravedlivě požadovat po RRTV, aby ověřovala každou spornou informaci, která v pořadu zazněla. Takový požadavek by zablokoval práci RRTV jako správního úřadu, který vykonává státní správu v oblasti rozhlasového a televizního vysílání a převzatého vysílání. Lze ale požadovat, aby vzala do úvahy správnost informací přinejmenším tam, kde jde o údaje všeobecně známé nebo snadno dohledatelné, nota bene v situaci, kdy sama TV Barrandov v řízení před RRTV usilovala o prokázání jejich pravdivosti. RRTV tedy opravdu pochybila, neboť se přesností (pravdivostí) prezentovaných informací za těchto specifických podmínek zcela odmítla zabývat,“ vysvětlil předseda senátu, proč odmítl stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze.

Našli jste v článku chybu?